Lucie PONIŠTOVÁ, redaktorka:
Když jsme se za věrou Vinkevičovou byli podívat v prosinci, byla na pokraji zhroucení, tehdy na novou plošinu čekala už 100 dní. Po komunikaci s úředníky ztrácela veškerou naději.
Věra VINKEVIČOVÁ, :
V půl druhý se vzbudím a do rána nespím a furt řeším plošinu.
Lucie PONIŠTOVÁ, redaktorka:
Už tehdy jsem se proto sami vydali na sociální úřad, abychom zjistili, proč paní Věra, tak dlouho čeká.
pracovnice sociálního úřadu v Kolíně:
Všechno zatím probíhá, tak jak má, možná klientovi se zdá, že třeba to není tak rychlý, jak by chtěl.
Lucie PONIŠTOVÁ, redaktorka:
A tak čekala dál a takhle paní Věra vypadala dnes, když se s úsměvem na tváři po dlouhých 247 dnech vydala ven i se svou asistenční fenkou Asinkou.
Věra VINKEVIČOVÁ, :
Pocit je to úžasný, protože vlastně, když vyjedete po tři čtvrtě roce, tak to prostě nejde popsat.
Lucie PONIŠTOVÁ, redaktorka:
Hned jak se nový výtah s plošinou rozjel, spěchala pozdravit své známé, kteří ji dlouhé měsíce neviděli.
Věra VINKEVIČOVÁ, :
Konečně jezdím.
známá paní Vinkevičové:
Byla jsem hodně překvapená, protože už jsem tomu ani nevěřila.
známý paní Vinkevičové:
Já jsem jí viděl poprvé takhle a je to paráda.
Lucie PONIŠTOVÁ, redaktorka:
Díky novému výtahu si teď paní Vinkievičová může dojet sama nakoupit, podstoupit důležitá vyšetření i vyvenčit svého asistenčního psa., což za ní doteď musela dělat pečovatelka. Plánů má ale spoustu.
Věra VINKEVIČOVÁ, :
Pojedu, jestli to vyjde, tak do lázní a hlavně můžu také za vnoučatama.
Lucie PONIŠTOVÁ, redaktorka:
Co si ale paní Věra přeje ze všeho nejvíce, aby se podobná situace už neopakovala tři čtvrtě roku čekání na to, až se bude moci podívat zase ven, by totiž nepřála ani svému největšímu nepříteli. Lucie Poništová, Televize Nova.