Aktuální právní úprava rozhodování o svéprávnosti a její připravované změny

Rozhodování o svéprávnosti má závažný dopad do osobní integrity posuzovaného, proto je důležité, aby vydané rozhodnutí důsledně naplňovalo zákonné náležitosti, sledovalo smysl a účel institutu omezení v každém individuálním případě, bylo jasné, výstižné, šetrné a pokrývalo všechny oblasti právních vztahů, do kterých konkrétní posuzovaná osoba potencionálně vstupuje.

Obecně k východiskům právním úpravy rozhodování o svéprávnosti

Aktuální právní úprava rozhodování o svéprávnosti člověka pod vlivem převládajících sociálně právních tendencí[1] - mezi které je možné subsumovat snahu o vyšší zapojení duševně nemocných osob do společnosti, či snahu ponechat jim co největší samostatnost - klade větší nároky na postup soudů při vynášení rozhodnutí v této věci.[2] V důsledku mnohých změn a zavedení nových institutů vyvstala potřeba, aby soudy nejen s ohledem na výše uvedené požadavky vyvíjely větší úsilí při řízení týkající se otázek svéprávnosti.