Astronomie bez překážek: tipy pro astronomické vzdělávání nevidomých a slabozrakých

Před nějakým časem mě oslovil zvídavý pracovník z jedné hvězdárny s otázkou "Jaké zkušenosti máte s vytvářením astronomických programů pro nevidomé?" Na první pohled by se mohlo zdát, že reagovat na tuto otázku může být snadné. Odpovědi typu "Mám bohaté zkušenosti", "Bez komentáře…" či "Mám nádherné a významné zkušenosti" by asi nikoho příliš neuspokojily. Uvědomuji si, že za tímto dotazem se skrývá hlubší zájem a zvědavost, proto se s vámi pokusím podělit o mé zkušenosti šířeji a hlouběji.
Pouze pro nevidomé?  
Nevidomost je stav, kdy člověk má velmi omezenou nebo žádnou schopnost vidět. Tato schopnost může být omezena či zcela ztracena od narození, nebo v průběhu života. V důsledku různých příčin – úrazu, nemoci, stárnutí atd.; protože zrak člověka je ohrožen ve všech fázích života.  
Samotný pojem "nevidomý" je v současnosti společensky sice relativně přijatelný, nicméně s ohledem na historické a jiné kontexty může být jeho používání komplexnější. Víceméně je někdy ohleduplnější alternativou k pojmu "slepý" [1] či jiným označením. Nicméně v praxi se velice často setkávám s tím, že astronomičtí vzdělavatelé problematiku astronomického vzdělávání osob se zrakovým postižením zužují pouze na nevidomé, tedy lidi zcela prakticky beze zraku; na lidi s jinými poruchami vidění, byť závažnými, zapomínají.  
Podobné zužování perspektivy je bohužel častým problémem v mnoha...