Audiopopis – zpřístupňování audiovizuálních děl zrakově postiženým

Jedním z častých mýtů o zrakově postižených je, že se nedívají na televizi a nesledují filmy. Opak je ale pravdou. Nevidomí a slabozrací samozřejmě sledují televizní pořady doma s rodinnými příslušníky, baví se s kolegy či spolužáky o nových seriálech a čerpají informace z publicistických a zpravodajských pořadů. Mnohá audiovizuální díla lze poměrně dobře sledovat i bez vnímání vizuální složky a tam, kde to možné není, se dostává ke slovu audiopopis čili slovní komentář k tomu, co se na obrazovce děje a je vnímatelné pouze očima. Audiopopis je tedy dnes již zcela standardní prostředek pro zpřístupňování televizních pořadů a filmů zrakově postiženým, obdobně jak tomu je u titulkování nebo tlumočení do znakového jazyka pro neslyšící.  

- Jak by to ideálně s audiopopisem mělo fungovat?  

Dejme tomu, že se natáčí nový český film a jeho producent jej plánuje prostřednictvím audiopopisu plně zpřístupnit i divákům se zrakovým postižením. Pro jeho tvůrce to znamená v produkci filmu jeden krok navíc. Ve chvíli, kdy je film už natočený, se vytvoří scénář pro audiopopis, v němž se přesně rozepíše, v jakých časech mají ve filmu zaznít slovní popisy dění na obrazovce, a podle tohoto scénáře potom profesionální speaker namluví audiopopis do speciální zvukové stopy filmu. Divák potom slyší běžnou zvukovou složku filmu obohacenou o tento popis. Když si tedy chce takový film vychutnat nevidomý divák, přepne se na zvukovou stopu s audiopopisem na svém mediálním přehrávači nebo si v případě televizního vysílání zapne audiopopis na své televizi.  

- Jaká je realita při využívání audiopopisu?  

Reálná praxe ale nebývá vždy tak růžová, jak je popsáno v předešlých odstavcích. V souvislosti s audiopopisem se často potýkáme s problémy trojího druhu. V prvé řadě je to stále malé množství televizní a filmové tvorby, která se audiopopisem opatřuje, dále jde o někdy nedostatečnou kvalitu tvorby audiopopisu a do třetice se zrakově postižení střetávají s technickými potížemi, když si chtějí na svých přijímačích a přehrávačích audiopopis zapnout. Pojďme se na jednotlivé oblasti podívat podrobněji.  

- Množství obsahu s audiopopisem  

V případě provozovatelů televizního vysílání vyžaduje dosavadní legislativa celkem desetiprocentní podíl pořadů opatřených audiopopisem pro veřejnoprávní televizi a dvouprocentní podíl pro soukromé televize. To je bohužel relativně málo ve srovnání např. se Slovenskem, kde jsou procenta ve veřejnoprávní televizi na dvojnásobku. Aktuálně se však v SONS intenzivně věnujeme konzultacím s českými televizemi, které musí do 30. 6. 2023 připravit akční plány pro navyšování podílu audiopopisu v nejbližších dvou letech. Věříme, že se nám podaří nejen navýšit počet takto zpřístupněných pořadů, ale také ovlivnit jejich skladbu, aby byly popisovány pořady, u kterých to je z hlediska zrakově postižených účelné.  

- Kvalita audiopopisu  

Jedním ze základních principů pro tvorbu audiopopisu je, že popis nesmí zasahovat do původního mluveného slova. Tvorba kvalitního audiopopisu se ale řídí mnoha dalšími pravidly. V České republice k této oblasti zatím nemáme vytvořenou jednotnou metodiku, každá instituce produkující audiopopis aktuálně staví především na svých interních zkušenostech, a proto je kvalita audiopopisu u různých pořadů často nevyvážená. Snad nám v tomto směru pomůže alespoň nový metodický materiál, který aktuálně vydává Evropská unie nevidomých.  

Technické problémy s využíváním audiopopisu Dle online ankety, kterou SONS v loňském roce dělala mezi zrakově postiženými, se většina nevidomých a slabozrakých diváků potýká s dostupností a ovladatelností audiopopisu. U televizních přijímačů běžného televizního vysílání bývá často funkce audiopopisu skryta hluboko ve vnitřním menu přístroje a uživatel bez zrakové kontroly se k jeho zapnutí samostatně nedostane. U kabelových televizí často samotný přijímač ani příjem audiopopisu v očekávaném formátu nepodporuje a platformy pro sledování vysílání online nebo služby videa na vyžádání s audiopopisem mnohdy také nepočítají. Situaci snad ale zlepší Evropská směrnice o přístupnosti, která bude tuto funkčnost od druhé poloviny roku 2025 vyžadovat.  

I přes dílčí potíže je audiopopis pro zrakově postižené přínosný Navzdory všem uvedeným nedostatkům se audiopopis etabluje jako základní prvek pro zpřístupnění audiovizuálního obsahu zrakově postiženým. O jeho významu svědčí vedle legislativního ukotvení pro televizní vysílatele také stále častější využívání dalšími organizacemi, které chtějí být inkluzivní. Audiopopisem jsou například každoročně opatřovány vybrané filmy lidskoprávního festivalu Jeden svět, mimo oblast filmu se audiopopis naživo využívá třeba v projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu Nevidomý fanoušek, kdy mají zrakově postižení takto zprostředkované dění přímo na sportovních akcích. Za pozornost stojí také třeba nedávné uvedení hry Královny s audiopopisem v olomouckém Divadle na Šantovce. Audiopopis je zkrátka v dnešní době využíván stále více i mimo televizní a filmovou tvorbu. Doufejme však, že díky legislativním změnám právě zde dojde ke zlepšení jeho technické dostupnosti, ale též množství obsahu, které takto budeme mít k dispozici.

Foto:  

O autorovi: Jan Šnyrych, Autor je viceprezidentem SONS ČR, z.s.