Autismus je civilizační nemoc jako rakovina

Podáváte dítěti hračku a místo přijetí či zkoumání vypukne bez očividné příčiny v ohlušující jekot, při němž si dítě mne ruce tak intenzivně, až si je ošklivě rozškrábe. Pro rodiče malých autistů běžná zkušenost.

Lucie Vaculíková s terapeuty z neziskové organizace AUT – Centrum „autíkům“ i jejich rodičům pomáhají, aby dokázali takové situace zvládnout, nepřišli o rozum a naopak nastoupili cestu k lepšímu životu.

– Zažíváme epidemii autismu?

Autismu se především věnuje mnohem větší pozornost. V minulosti spousta dětí a dospělých propadla sítem, mohli například působit jen jako podivíni někde v ústraní. Epidemii vývojových poruch ale podle mne přivodil až současný způsob života. Děti s poruchou autistického spektra na nás apelují, abychom se na sebe podívali a začali žít jinak. Způsob, jakým obecně žijeme, má daleko k opravdovému zdraví.

– Autismus je tedy výraz společenských neduhů?

Dalo by se říct. Je to stejná civilizační nemoc u dětí jako rakovina u dospělých. Každá nemoc je výrazem toho, že něco nefunguje na osobní, rodinné i obecně lidské rovině. Je však zároveň šancí se na to něco podívat a změnit to. Podle mne může za čím dál větší počet postižených dětí to, že jsme v neustálém spěchu, chaosu, nežijeme přítomností, priority máme zaměřené na materiální svět a ten duchovní opomíjíme. Skrze naše nemocné děti dostáváme zprávu a je jen na nás, zda ji uslyšíme nebo budeme ve stejném způsobu života tvrdošíjně pokračovat.

– Jaká je role činitelů typu genetiky, znečištěného životního prostředí nebo očkování?

Ty jsou sekundární, jsou to spouštěče. Nejsem proti medicíně a jejím metodám, není to ale moje parketa. Řídím se zásadou: lékaře, kteří nemají celostní přístup k léčení, vůbec nenavštěvovat. Doktor odstraní symptom, ne příčinu a ještě vás vyděsí. Problém se v takovém případě po čase zase vrátí nebo se projeví jinak. Pilulka, operace, vakcína může pomoci jen na chvíli. Opravdové uzdravení tkví v odstraňování našich emocionálních zranění, ze kterých většina potíží pramení. Nemoc nám něco ukazuje. Musíme se podívat na to, co ukazuje a co se máme skrze ni naučit.