Autismus je šlágr

Mudr. Jaroslav Matýs
je dětským psychiatrem v první linii, celorepublikově vyhlášeným odborníkem. Působí v ostravském zdravotnickém zařízení Mediland a nyní vysvětluje, co je u dětí pouhá nevychovanost a co nebezpečná nemoc.

Když jsem byl dítě, tak jsem byl dle mých rodičů i učitelů strašně netrpělivý a škrábal jsem. Býval jsem za to kárán a peskován. Na vysoké škole jsem se při vlastním studiu psychologie dozvěděl, že trpím dysgrafií a že bych asi patřil mezi děti s lehkou mozkovou dysfunkcí – LMD. O pár let později stejným dětem říkali termínem ADHD a v posledních letech to bývají pro změnu autisté a aspergři. Jakou "poruchou chování" jsem tedy vlastně trpěl? A jak se vyvíjel náš pohled na poruchy chování dětí?

Každá duševní choroba je provázena poruchou chování. Ale nikoliv všechny poruchy chování mají psychiatrickou příčinu, to znamená, že za všemi není duševní nemoc. Historie našeho pohledu na poruchy chování dětí začala někdy v roce 1902, kdy se začalo odborně mluvit o poruše deficitu morálky. Pak to pokračovalo ve čtyřicátých letech minulého století – duševní poruchy, minimální poškození...