Autista je nevychovaný, vozíčkář je jen líný chodit. Tohle byste mu ale neřekli, že?

Autista je nevychovaný, vozíčkář je jen líný chodit. Tohle byste mu ale neřekli, že?

Řeknete rodiči autisty, že má nevychované dítě, řekli byste i matce vozíčkáře, že je její dítě jen líné chodit? Těžko.

Je to pro vás velký rozdíl? Ano? Ale pro nás ne. Postižení dítěte je postižení. Jenže některé je vidět, některé ne. Cítíte soucit k matce, která veze své malé dítě na vozíčku, protože je očividně postižené? Nabídnete jí pomoc? Dokážete pochopit, že by ji slova, která píšu výše, ranila? Dokážete se do toho vcítit? Tak proč se tak chováte k rodiči autisty? Protože si myslíte, že autismus je výmysl moderní doby, že nic takového neexistuje, že se tím pouze rodiče snaží maskovat svoji neschopnost? A víte něco o tom autismu? Co to vlastně je? Jak se projevuje? Jaké jsou celkové dopady na život dítěte? Není to totiž jen to známé vztekání. Jako rodiče autistů musíme čelit kromě každodenních výzev i veřejnosti. Místo pochopení a přijetí jen mnohdy slyšíme, že máme dát dítěti na zadek, že ho nemáme brát mezi lidi a zavřít ho do ústavu. Dovedete vůbec pochopit, jak to rodiče raní? Má postižené dítě, neví, co s ním bude a jen proto, že někdo kolem neví a nechce vědět, musíme poslouchat...