Autistkou až po třicítce. ‚Nemluvila jsem správně, ale vnímala jsem. I teď by pomohl asistent,‘ říká Bára

Autismus byl Báře, historičce umění, diagnostikován, až když jí bylo přes 30 let. "Celý život jsem měla problém, že jsem trochu jiná. Měla jsem spoustu problémů, pro které jsem neměla vysvětlení," přibližuje, proč se rozhodla sama oslovit ordborníky a získat diagnózu. Dlouho nedokázala správně vyslovovat, i když dění okolo sebe rozuměla a vystudovala vysokou školu. Přesto by jí i dnes pomohlo, kdyby měla asistenta nebo částečný invalidní důchod.

"Měla jsem problém zapadnout do kolektivu, rozumět si se spolužáky," vzpomíná Bára.

Až do 17 let nedokázala správně vyslovovat, část dětství ani nemluvila. "Problémy s mluvením jsem měla od malička. Nevím, čím to bylo. Ale zase si dnes docela dobře umím představit, jak se cítí někdo, kdo všemu rozumí, ale nemůže se projevit hlasem," říká.

Sama totiž rozuměla všemu, co se říkalo. "Možná jsem rozuměla i víc než moji vrstevníci ve školce. Ale nebyla jsem schopná mluvit. Byla jsem kvůli tomu na různých vyšetřeních, dokonce i na vyndání nosních mandlí, což bylo úplně nesmyslné. Nebo na vyšetření sluchu, i když jsem říkala, že se sluchem nic nemám," vrací se Bára do dětství.

Jenže zmíněné vyšetření sluchu spočívalo podle ní v tom, že musela poslouchat vysoké tóny. "To bylo hodně nepříjemné, brečela jsem a tak. Pro autistu to nebylo vhodné...