Autonehoda: Zásadní zvrat v životě se zrakovým postižením
Byl leden roku 2001, přesně 12. ledna. V ten den jsme se spolužáky vyrazili tvořit obsah na maturitní ples. V tu chvíli jsem měla pocit, že by bylo lepší zůstat doma — ale neuposlechla jsem.
Byl leden roku 2001, přesně 12. ledna. V ten den jsme se spolužáky vyrazili tvořit obsah na maturitní ples. V tu chvíli jsem měla pocit, že by bylo lepší zůstat doma — ale neuposlechla jsem.
Do té doby jsem žila relativně samostatně, kompenzovala si svůj zrakový handicap různými triky (nosila jsem velmi silné brýle, používala lupu, zvětšené tučné písmo), pohybovala se často sama, i když tváře lidí kolem jsem nepoznávala. Vnímala jsem světlo aut i semaforů, a zvládala jsem běžné úkony - jako nákupy nebo návštěvy úřadů.
Osudový večer
V osudový večer jsme šli společně se spolužáky
Do té doby jsem žila relativně samostatně, kompenzovala si svůj zrakový handicap různými triky (nosila jsem velmi silné brýle, používala lupu, zvětšené tučné písmo), pohybovala se často sama, i když tváře lidí kolem jsem nepoznávala. Vnímala jsem světlo aut i semaforů, a zvládala jsem běžné úkony - jako nákupy nebo návštěvy úřadů....