Bál jsem se, že mě záchvat stihne na ulici
Rytmus života
Pan Marek:
Život bez asistenčního psa není životem
Některé nemoci nejsou vidět, přesto dokážou člověku znemožnit normální život. Své o tom ví pan Marek, u kterého se projevila epilepsie jako komplikace dětské mozkové obrny.
Pan Marek (30) trpí od narození dětskou mozkovou obrnou a kvůli nemoci mu ochrnula levá část těla. Již od dětství se tak učil bojovat s každodenními nástrahami a žít jako zdraví lidé.
Život se stal noční můrou
V sedmnácti letech se u něho projevila epilepsie jako komplikace dětské mozkové obrny. Začaly se objevovat epileptické záchvaty, při nichž upadal do bezvědomí. Přicházely nečekaně a mohly pana Marka postihnout kdekoli. Způsobily mu také dva velké úrazy. "V rozmezí dvou let se mi staly dva velké úrazy, právě kvůli této nemoci. Záchvat, jenž vedl do stavu bezvědomí, zapříčinil pád na topení a můj obličej včetně oka byl zasažen třetím stupněm popálení. Přibližně po roce se mi stal druhý úraz, zlomené rameno po pádu z postele při záchvatu," vypráví.
Nepředvídatelnost epileptických záchvatů znemožnila panu Markovi žít normálním životem. Neustále ho provázel strach, že ho záchvat zastihne v situaci, kdy skončí špatně nebo si fatálně ublíží. Kvůli epileptickým záchvatům se bál dokonce přejít ulici. Obával se, že pokud tam dostane záchvat, lidé mu nepomohou a stane se neštěstí.
Potřeboval někoho, kdo by byl stále s ním, upozorňoval ho na blížící se epileptický záchvat a pomáhal mu během něho i po něm. Nikoho takového však neměl, proto byl nucen žít životem se značným omezením.
Baruška změnila jeho život
Naštěstí se jeho maminka v práci dozvěděla o možnosti získat speciálně vycvičeného signalizačního psa pro epileptiky. "Od té chvíle jsem dělal vše, co jsem mohl, abych pejska získal. To se naštěstí povedlo a Baruška je mým společníkem již osm let. Zažili jsme spolu nemyslitelné situace, jako například cestování, na které bych si sám netroufl. Baruška celý život pracovala a já nechci, aby po té krásné době, kterou jsem s ní strávil, i ve starším věku dál pracovala. Je to miláček a zaslouží si už klid, rozmazlování a důstojný odpočinek. Za tu dobu jsem nezažil žádné zásadní záchvaty, protože mne vždy včas upozornila, abych mohl záchvatu předejít či jej prožít bezpečně. Kompletně to změnilo můj život, psychický stav i fungování a zapojení do společnosti," vysvětluje pan Marek.
Nový chlupatý parťák Rey
Baruška je ve věku, kdy už nezvládá náročnou práci asistenčního psa. Po boku pana Marka si užívá zasloužený klid i rozmazlování. Na místo asistenčního í i psa nastoupil Rey, vycvičený pro tento účel, stejně jako Baruška, společností Helppes. Ani on nedokáže zabránit epileptickému záchvatu svého majitele. Dokáže ho však včas rozpoznat a upozornit na něj. "Když se blíží záchvat, začne být Rey dotěrný, začne mě olizovat, tahat mě do postele, na židli nebo ke schodům, abych si sednul," popisuje varování svého čtyřnohého kamaráda a dodává: "Objevili mi další typ záchvatu, což znamená, že mám tři typy epileptických záchvatů, grand maly, aury, které mám čtyřikrát až pětkrát týdně, a ještě jeden typ, který nedokážou popsat. Všechny typy, kromě aury, se mi objevují i v noci. A to jsem nedokázal poznat. Poznal jsem to jedině po ránu, když jsem byl malátný, případně jsem měl pokousaný jazyk nebo nějaký úraz. A to je špatně." Rey je Markovým stálým společníkem, a to i v noci, kdy leží u něho v posteli. Hlídá svého majitele při záchvatu i po něm, čímž může zabránit tomu, aby si ublížil.
Vzájemný vztah je klíčový
Pomoc asistenčního psa je o vzájemném vztahu zvířete a jeho majitele, o poznání jejich vzájemných potřeb. "Musím poznat, co Rey potřebuje, co ho uklidňuje. On musí mít energii, se kterou pro mě pracuje. Není to stroj, není to počítač, který po zapnutí pracuje, dokud ho nevypnu. Je to živá bytost, má nějaké potřeby," popisuje pan Marek.
"Pes musí být parťák, není to nástroj, pomáhá z lásky. Zdravotní pomůcka to oficiálně není, ale podle mého názoru se tomu tak dá říkat. Někdo má brýle, jiný berle a já mám asistenční hrdiny. Život bez asistenčního psa není životem. Rey je parťák, díky němuž mohu dělat to, co bych nikdy nemohl," říká o svém čtyřnohém příteli. A
O NEMOCI Dětská mozková obrna je souhrnné označení několika neurologických poruch, které jsou většinou vrozené a trvale ovlivňují pohyb těla, koordinaci i rovnováhu. Postihují část mozku zodpovědnou za řízení pohybů kosterních svalů. První příznaky se obvykle objevují před dosažením tří let věku dítěte. Projevují se nedostatečnou koordinací pohybů a »nepřirozenou« chůzí, například vlečením jedné nohy za sebou. Dětskou mozkovou obrnu doprovázejí komplikace a jednou z častých je epilepsie. Projevuje se epileptickými záchvaty, které mají řadu podob i různou intenzitu. Vždy však při nich dochází k vytváření nadměrných elektrických impulzů nervovými buňkami. Impulzy se nekontrolovaně šíří a ochromují normální činnost mozku. Postiženy mohou být smysly, možnosti pohybu, chování i vědomí. Epileptikům jsou lékařem předepisovány léky, které brání záchvatům. Zhruba u 30 procent nemocných se to však nedaří. Záchvaty se mohou objevovat nečekaně. HELPPES – POMOC PŘICHÁZÍ NA ČTYŘECH TLAPKÁCH
Helppes je organizace, jejímž posláním je pomáhat lidem s různými druhy postižení na jejich cestě k soběstačnosti a opětovnému začlenění do společnosti prostřednictvím speciálně vycvičených psů. Výcvik provádí tým odborníků pod vedením Zuzany Daušové, dlouholeté držitelky zlatého odznaku Vzorného výcvikáře I. stupně. Organizace splňuje podmínky nejvyšších mezinárodních standardů v poskytování služeb tohoto druhu. Je držitelem akreditace pro plnohodnotné členství v mezinárodních
organizacích sdružujících poskytovatele těchto služeb – Assistance Dogs Europe a Assistance Dogs International. Pomoc asistenčních psů není o nic menší než vodicích psů. Přesto na rozdíl od vodicích kolegů nejsou uznávanou kompenzační pomůckou, hrazenou ze státních prostředků. Nákup asistenčního psa i jeho výcvik si musí postižený uhradit z vlastních prostředků. Další informace a tipy, jak pomoci, získáte na internetových stránkách Helppes.cz nebo na e-mailu info@helppes.cz.
Foto: Shutterstock (2), archiv (4)
Dnes tvoří nerozlučné kamarády.
S vycvičeným psem je radost cestovat.
Parťák pohlídá i zubaře.
Pes je nesmírně senzitivní, a i když odpočívá, dává pořád dobrý pozor, zda se jeho člověčímu parťákovi něco neděje.