Basketbal na vozíčku je náročný sport, který chvílemi dost bolí

Brazilské Rio bude po ukončení olympiády patřit handicapovaným sportovcům. Paralympijské disciplíny bylo možné si vyzkoušet v Olympijském parku Pardubice a patřil mezi ně basketbal na vozíčku.

"Seděla jste někdy na vozíčku," ptá se mě Tomáš Nevěčný, člen Wheelchair Basket Studánka Pardubice. Seděla. Jako dítě, protože dědeček byl invalida, a před pár lety kvůli reportáži. Pokaždé to dopadlo neslavně. "Ano," odpovídám. "Tak tohle je podobné," říká Nevěčný a připásá mě.

Už na první pohled se ale sportovní vozíček od klasického liší zhruba jako favorit od sporťáku. Má sklopená kola a jen malou opěrku zad. Právě to mě děsí nejvíc. "Nebojte se, nepřeklopíte se. Má to navíc zadní kolečka," ubezpečuje mě Nevěčný. Při rozjezdu ale mám pocit, že co nevidět skončím na zádech.

Sportovní vozíček, jehož cena se pohybuje kolem 140 tisíc korun, má oproti klasickému mnohem citlivější ovládání. Zatáčí se s ním velmi snadno, jenže právě to je zrádné. Jakmile jen trochu zaberu, už jsem otočená pomalu o 180 stupňů. A to se pak řídí pěkně těžko. Takže spíš, než že bych cvičila na vozíčku, cvičí vozíček se mnou.