Bezruký Frantík a jeho neuvěřitelný život: nohama psal, jedl i šil. Auto mu věnoval Henry Ford

Motto Františka Filipa znělo: "Chci, a proto umím!" Narozený bez rukou, v chudé rodině, bez budoucnosti, bez vyhlídek, přesto se tento obdivuhodný a houževnatý muž vzepřel osudu a vše se naučil. Nohama. Jaký byl legendární bezruký Frantík?
Možná si někdo bude myslet, že bezruký Frantík je nějaký mýtus, taková ta lidová legenda, kterou mohutně (a nevědomky) zdůraznil František Filipovský. Přece každý zná pana Valeriána z "Básníků". A ten vyprávěl Štěpánovi a Mirečkovi v hospodě: "Chlapci, víte, kdo to byl bezrukej Frantík? Já ho znal, chudáka… Ten člověk nohama psal i maloval! A teď si představte, že Frantík si i sám stříhal nehty na nohou!" A otázka, jestli to byla manikúra nebo pedikúra, na tu už mu nikdo neodpověděl. Takto však zůstala postava bezrukého člověka v obecném povědomí.  
František Filip , jak znělo jméno onoho muže, však skutečně existoval, nebyl jen mýtem nebo takovou tou hospodskou postavičkou. A také nebyl chudák. Inteligentní a nadaný chlapec vyrostl v talentovaného a soběstačného spisovatele a podnikatele, který nepřestával udivovat davy lidí svými dovednostmi. Nohama skutečně psal i maloval. A nejen to, nohama se naučil dělat všechno. Jíst, pít, šít, plést košíky, řídit. Auto na "nožní" ovládání mu daroval samotný Henry Ford. A také se dostal až do Ameriky, kde překvapenému prezidentu Hardingovi podal místo ruky nohu.  
Jedličkův ústav se i přičiněním Františka Filipa stal proslavenou institucí. Vrozená empatie k utrpení druhých umožnila bezrukému Frantíkovi doslova vracet do života zmrzačené vojáky. Dokonce se oženil a stal se otcem. Jeho handicap mu nikterak nepřekážel, ba naopak. Činorodý muž si dokonce založil vlastní podnik. Bohužel, jak to tak bývalo, sebrali mu ho komunisté. Ale nezatrpkl. Když zemřel, všechny noviny otiskl...