Chodit sama s bílou holí je velký problém

Chodov – Představte si, že jdete po chodbě, po níž chodíte denně několikrát, a někdo vám do cesty postaví třeba kbelík s vodou. Většinou se mu vyhnete, protože ho včas zbystříte.
Pokud je ale na chodbě tma nebo jste zaneprázdněni, do kbelíku nejspíš vrazíte. Podobné situace musí nevidomí řešit dnes a denně. Do sociálně terapeutických dílen v Chodově začala v dubnu loňského roku chodit i Jarmila Pobišová, která má právě s prostorovou orientací velký problém.
Paní Jarmila bydlí v Nové Roli a do Chodova jezdí třikrát týdně autobusem. Dopravit se na zastávku anebo domů jí vždy někdo pomáhá, manžel nebo kamarádka Milada. Prostorovou orientaci se učila už v karlovarském Tyfloservisu a právě tady jí doporučili chodovské dílny. "Jsem tady spokojená a šťastná, jsem ráda, že tu můžu být," říká. V pondělí odchází dřív a odpoledne se věnuje právě chůzi s bílou holí po Chodově a učí se zvládat překážky.
Paní Jarmila byla ze začátku hodně nedůvěřivá. "Postupně se vžila a získala důvěru. Naše služba by neměla poskytovat člověku jenom to, že tu získá určité dovednosti. Poskytujeme i kontakt s lidmi zvenčí nebo s těmi, co jsou tady. Při práci si hodně spolu povídáme," vysvětlila ředitelka Denního centra Mateřídouška Věra Bráborcová. Jarmile Pobišové je 39 let a nevidí od narození. Je vdaná, její manžel je rovněž nevidomý.
Jarmilka se snaží zvládat všechny domácí práce, uvařit, vyprat, vyžehlit. "I když to žehlení mi moc nejde, občas se spálím," přiznává. V životě používá...