Cizincem mezi známými a ve vlastní rodině

"Počítej s tím, že přijdeš o všechny kamarády," řekl mi ještě před ohluchnutím kolega na pokoji se kterým jsem bydlel na kurzu odezírání. Nebylo to věštění, jelikož když to říkal, do křišťálové koule nekoukal, kuřecí kůstky nerozhodil a ani jinou věšteckou pomůcku nepoužil. Řekl to z vlastní zkušenosti (on už v té době téměř neslyšel – já ano).
A měl pravdu. 80% lidiček, se kterými jsem se před ohluchnutím bavil se se mnou téměř nebaví, jelikož jim nerozumím a psát se jim třeba nechce, nebo na to nevidí (brýle), nebo se stydí za pravopis/rukopis… Raději tedy pouze pozdraví a žádné hovory nezačínají. Pro člověka "uzavřeného" před ohluchnutím to třeba není zase tak velká změna. Avšak pro komunikativního je to změna dost velká. Nejhorší však je, že se ohluchlý stává cizincem ve vlastní rodině. S těmi nejbližšími ne, ale návštěvy a různá rodinná setkání jsou situace, kdy si připadá jako "páté kolo u vozu". Z fora kochlear.cz Kdo to zažil, tak ví, o čem je řeč. Pracovně jsem to nazval "sám mezi lidmi". Jde o to, že když se sejde nějaká společnost, baví se mezi sebou a hluchý...