Dana Koryčanská (52) vychovává mentálně postiženého syna: Vítek je autista a péče o něj je zápřah na 24 hodin denně!

Zapomeňte na filmy Rain Man nebo Mercury, které ukazují autisty jako génie, kteří dokážou hravě počítat s osmicifernými čísly či rozluštit tajné kódy. Mimořádně nadaných autistů je ve skutečnosti velmi málo a jde obvykle o lidi, jejichž postižení není tak značné. Většina autistů ale není schopna se sama rozvíjet a uplatnit ve společnosti. Jaké to je vychovávat dítě s tímto postižením, dobře ví Dana Koryčanská (52), která už 18 let pečuje o autistického syna Vítka. Není to pro ni, jejího manžela Vítka (52) ani dceru Barboru vůbec lehké, přesto se všichni snaží, aby Vítkův život byl co nejšťastnější…

"Když měla dcera Barbora osm roků, zatoužili jsme po druhém dítěti. Otěhotněla jsem ve 34 letech, což se tehdy bralo u matky jako téměř horní věková hranice pro graviditu. Proto jsme zvažovali, zda nemám podstoupit nějaká důkladnější vyšetření, která by možná rizika vyloučila. Základní testy však dopadly dobře, takže jsme nechtěli plod zatěžovat dalšími prohlídkami. Navíc mi později bylo řečeno, že by se jimi autismus stejně nezjistil," začíná líčit svůj příběh Dana. Narodil se syn, dostal po tátovi jméno Vítek. Od začátku byl hodně uplakaný, neklidný a špatně spal. "Už tehdy to bylo pro všechny náročné období. U jeho hlídání jsme se střídali, aby si ostatní aspoň trochu odpočinuli. Několikrát jsem tehdy kontaktovala neonatální poradnu, jenže mě pokaždé odbyli s tím, že pokud nás k nim neposílá doktor, žádný vážnější problém syn určitě nemá," pokračuje. Na jednu z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje Vítkovy rodiče upozornil až mnohem později psycholog. Koryčanští po stanovené diagnóze absolvovali se synem ještě další vyšetření – počítačovou tomografii a magnetickou rezonanci, po kterých už bylo zcela jasné, že se jejich syn narodil s vrozenou poruchou některých mozkových funkcí. "U syna se od začátku vůbec nerozvíjela řeč, ačkoliv jsme se ho pořád snažili citlivě do komunikace postrkovat. Napřed nás lékaři považovali za příliš ambiciózní rodiče, kteří chtějí mít ze svého dítěte pomalu génia. Až časem přiznali, že to může být přece jen jinak," dodává Vítkova maminka.