Dědické řízení

ČT 1

-
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Máte slovo. Hezký večer, milí diváci. Nové dědické právo vám už tři roky umožňuje svobodněji se rozhodovat komu a za jakých podmínek odkážete svůj majetek po smrti. Jenomže současně se z tisíců dědiců stávají zoufalí dlužníci. Dědictví se totiž může stát prokletím, na jehož konci je i váš osobní bankrot. Čeho se vyvarovat ať už při odkazování či dědění majetku? O tom diskutovat budou. Nová úprava dědictví přináší tolik nových možností a práv, že jsme si na ně ještě nezvykli. Vysvětluje bývalý náměstek ministra spravedlnosti, advokát kanceláře Havel - Holásek. Dobrý večer.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Dobrý večer.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Snaha, snaha o vytvoření moderní úpravy dědictví tím, že se převzal zastaralý vzor z Rakouska-Uherska, se ukázala jako problematická. Kritizuje místopředseda Poslanecké sněmovny za ANO. Dobrý večer.

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
Dobrý večer.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Současné dědické právo dává větší svobodu člověku, jakým způsobem rozhodne o svém majetku v případě svojí smrti. Namítá spoluautor současného dědického práva. Dobrý večer.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Dobrý večer.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Pokud neuplatníte jako zaklínadlo výhradu soupisu majetku, budete odpovídat za dluhy zemřelého i celým svým majetkem. Varuje soudce, místopředseda Nejvyššího soudu. Dobrý večer.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Dobrý večer.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Každý by měl plánovat svou pozůstalost a zvážit, zda je vhodné a rozumné sepsat závěť. Radí zkušený notář. Dobrý večer.

Jiří SVOBODA, notář:
Dobrý večer.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A za vás veřejnost. Senioři si stěžují, že dědické právo je nesrozumitelné, složité, má 300 paragrafů, prostě se v něm nevyznají, zlobí se důchodce s Prahy ze sdružení Život 90. Dobrý večer.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Dobrý večer.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Pane místopředsedo, můžete prosím vysvětlit divákům, opravdu se dnes z dědiců, ano, mohou stát dlužníci až v osobním bankrotu, ačkoli třeba o nějakých dluzích zemřelého vůbec nevěděli?

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Mohou.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale jak je to možné?

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Protože jejich situace je složitější, než bývala, málokdo to ví, z jednoho jednoduchého důvodu, odpovídají nejenom majetkem, který zdědili, ale odpovídají také celým svým majetkem, pokud neuplatní to zaklínadlo, o kterém jste mluvila a už mezi dveřmi u notáře pro jistotu neřeknou, že uplatňují výhradu soupisu.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, pánové, tady, pane doktore nebo pane exnáměstku, nezlobte se, co jste to vymysleli, ano, protože dřív, diváci, abyste měli jasno, dřív, když po zemřelém byly dluhy, tak jste prostě uhradili jenom do výše toho dědictví, kdežto dnes, když ty dluhy jsou vyšší než to dědictví, tak vy je musíte zaplatit, tedy i svým majetkem. Tak prosím vás, jaký to má význam?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Tak ono je to především svoboda. To asi ne každému úplně...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No jaká svoboda?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
No to je svoboda říci, co chci, protože pan místopředseda to říká správně, pokud chci dluhy, tak mohu zdědit, pokud je nechci a uplatním výhradu soupisu, tak je to v zásadě tak, jako to bylo dříve. To znamená, potom odpovídám do hodnoty toho majetku, který nabydu.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, výhradu soupisu. Pane Lormane, řekněte. Jako taky se o tom musím dozvědět, no. Řekněte, prosím.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Musím vědět, že zaprvé, že dědím, protože já se samozřejmě obsílkou dozvím nebo mi přijde obsílka, ale jsem v nemocnici. Přijde mi další obsílka, která mi má vysvětlit situaci, že můžu udělat výhradu soupisu majetku, opět to nepřevezmu, protože nejsem prostě na svém bydlišti a pak samozřejmě jaksi neučiním výhradu soupisu majetku a spadnou na mě i dluhy. Pánové, víte, ono je to o svobodě i v tom, že já mám-li užít svobodu, tak musím být kompetentní činit rozhodnutí. A jestliže nerozumím právu, které je především pro mě jako pro občana, je nesrozumitelné, skutečně nesrozumitelné, tomu nerozumí babička na Vysočině, tak jak pan profesor Eliáš mínil, tak se samozřejmě nemůžu kompetentně rozhodnout a pak je mi ta svoboda samozřejmě, neřeknu nanic, ale je prostě nesvoboda.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak, pane doktore.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Tady zaznělo spousta informací a ono je třeba je asi nějakým způsobem poskládat. Bylo hovořeno o výhradě soupisu jako o jakémsi zaklínadle. Ale ono je to pravda do jisté míry, protože výhradu soupisu, a to poučení se dostane každému z dědiců, protože je to povinnost notáře poučit.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Jenomže tady pan Lorman říká, jo, senior nebo i mladý člověk je v nemocnici, nedostane obsílku...

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Ale tady nejde o obsílku.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Nepřevezme. Nepřevezme. Dostane a nepřevezme.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a kde mu to ten notář řekne? No, pane Lormane. Ne, počkejte, jenom pan Lorman, o co mu jde, ať mu to pan doktor...

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Nemohl prostě převzít, protože je v nemocnici a samozřejmě má se zato, že bylo doručeno.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, jak se to dozví o tom výpisu, soupisu majetku, výhrada soupisu, kdo si to má pamatovat?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Každý to dědictví musí nejdřív chtít. Pokud dědictví nechci, tak ho nepřijímám. A přeci pokud přijímám dědictví, tak musím vědět, že tam je nějaký majetek, ale že tam jsou také nějaké povinnosti, že tam jsou dluhy. A je vždy věcí svobodné volby, zda to chci nebo nechci.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Ano. Ale jestliže vůbec nevím, že jsem dědil...

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Pak nemůžete nic dědit.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Ano. Tam je zase o tom, že se nedostavím na dědické řízení, to samozřejmě není, není potom výmluva, že jsem se nedostavil a dostanu prostě o tom obsílku. To znamená, prostě to je ten problém právě, pánové.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Jste nebyl poučen ale. Poučen o možnosti odmítnout dědictví.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Ale kdo mě poučil?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Notář.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Kdy?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Na jednání, na které /nesrozumitelné/.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Jako předtím, než bylo dědické řízení? Já vím dopředu třeba jako 5 let, že budu dědit a takže mám se na to připravit a jít se poučit k notáři nebo jak to mám udělat, abych věděl?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
V rámci toho řízení. Jak se můžete stát dědicem bez toho, aniž byste se ho účastnil?

Jiří SVOBODA, notář:
Pane magistře, možná, že bych to trošku vysvětlil já jako notář, který to prakticky provádí. Tam jde o to, že pokud se nedostavíte k jednání, tak samozřejmě můžete být vyrozuměn o tom dědickém právu usnesením, které se zasílá na adresu, kterou sám uvedete nebo na adresu vašeho trvalého pobytu. Samozřejmě, pokud jste v té době v nemocnici, tak to může být obtíž, to já velice dobře chápu. Ale na druhou stranu, pokud si nepřevezmete to usnesení, ve kterým se vyrozumíváte o dědickém právu, tak vůbec k tomu nedojde, protože tam je zákaz doručení takzvanou fikcí a nelze vycházet z toho, že takové usnesení vůbec bylo doručeno. Což je jinej předpis, to je procesní předpis, kterej naopak vám vyhovuje, vychází maximálně vstříc a samozřejmě já jako notář jako nemám v úmyslu vás nějak trápit a samozřejmě se přizpůsobím tomu, pokud samozřejmě já vím, že jste v té nemocnici. Rozumíte?

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale pánové, víte, o co jde, jde o to, jak ten dopis vypadá a tam rozumíte, takový senior, on to nemusí být senior.

Jiří SVOBODA, notář:
Chápu. Nemusí to pochopit, samozřejmě.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Že to může být mladý vysokoškolák, neví, co je výhrada soupisu. Ne, ale abysme tomu rozuměli, chápete.

Jiří SVOBODA, notář:
Teď jsme v té prvé fázi, ano? Ano. Já to velice dobře chápu, ale jsme v prvé fázi, protože aby si někdo vyhrazoval soupis, nejprve musí chtít dědit. Pokud nechce dědit, nemá cenu se bavit o nějaké výhradě soupisu.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale to musím asi říct, že nechci dědit někde.

Jiří SVOBODA, notář:
Přesně tak. Musí být kvalifikovaně vyrozuměn, poučen o dědickém právu.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Možná bychom to mohli zjednodušit a vysvětlit tím, že to, co se pojí s tou otázkou, která se tady pořád probírá, a to jsou dluhy, je institut takzvaného odmítnutí nebo neodmítnutí dědictví. To je to, co právě doktor Svoboda vysvětloval. Ale v minulosti to bylo, jakoby při té staré úpravě, která byla přejímána, to bylo jednodušší v tom, že zatímco dnes, když nic neděláte, tak dědíte, tak tehdy, když jste nic nedělali, tak jste nedědili, protože tehdy jste museli podat dědickou přihlášku. Takže ta jednoduchost spočívala v tom, že se do potíží nedostanete, dokonce když nic neděláte. Zatímco teď to vyžaduje určité aktivní jednání.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ne, ale prosím vás, vysvětlete, jak tedy, já nic nedělám, třeba tady pan Lorman, ano, říká, někdo je v nemocnici, já nic nedělám a automaticky teda... No teď to říkal pan místopředseda Fiala, tak já nevím. Tak vysvětlete nám to.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Ne. Ne. Pan místopředseda Fiala tady jaksi reagoval na to, že se přejímala do jisté míry úprava z rakouského práva. Nejen z rakouského ale i z německého.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale že prý když nic nedělám, tak dědím.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Ano. A to, o čem mluvil pan doktor Fiala, je úprava rakouská, bývalého rakouského obecného občanského zákoníku, nikoliv úprava, která tu platila do roku 2014.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Dobře. Ale...

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Tam dědické přihlášky také nebyly.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale pane doktore, vysvětlete nám, teď tady zaznělo, nic nedělám, třeba o tom ani nic nevím a dědím?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Tak musím především chtít. Musím říci, že přijímám nebo mohu říci, že odmítám nebo se zříkám dědictví.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak můžu říct, že... Se to dozvím.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Já to zkusím říct srozumitelněji, možná se mně to nepodařilo říct dostatečně přehledně. V minulosti to bylo tak, tedy myslím do předchozí, do skončení předchozího občanského zákoníku, do té doby, než nabyl účinnosti nový občanský zákoník, za dluhy jste odpovídala jenom do výše nabytého dědictví a byl tentýž princip odmítání a neodmítání dědictví, což k sobě patřilo, protože jste tím, že jste zdědila, tak jste odpovídala za dluhy jenom do výše nabytého majetku. Dnes odpovídáte i celým svým majetkem ale zůstal ten princip odmítání a neodmítání dědictví, tedy aktivního chování, které klade na dědice daleko větší zátěž, než když nic neděláte a musíte se přihlásit o dědictví a pak teprve se do všech těch problémů dostanete. Takže shrnu to. V minulosti složitější situace ohledně odpovědnosti za dluhy, tu jsme převzali, ale zjednodušení, když chcete, tak do těch problémů jdete, to jsme nepřevzali.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, podívejte, pánové, my tady máme paní Vejborovou. Paní Vejborová, tak, řekněte nám, paní Vejborová měla manžela, povídejte.

paní VEJBOROVÁ, :
Můj manžel se dostal do, do v podstatě velkejch dluhů, o kterej jsem neměla ani tušení, protože on se mi nesvěřoval. Já za něj nezodpovídám. V podstatě jsem se to dozvěděla, že má nějaký dluhy, až když zemřel. A v podstatě já jsem jedinou smlouvu, kterou manžel podepsal, jsem neviděla a nemohla jsem teda v podstatě dát, jak se to jmenuje...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Výhradu soupisu.

paní VEJBOROVÁ, :
Nemohla vlastně se, nemohla jsem říct, že nesouhlasil s tím, aby si vzal ten úvěr vůbec, jo, protože tam nebyl, nebyl tam žádnej můj podpis, ale já za to ručím a musím to hradit?

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak prosím. Prosím.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Přeci vy jste dobře věděla v tom řízení, co v té pozůstalosti je. To znamená, jestli je tam nějaký majetek, ale jsou tam nějaké dluhy. Zřejmě v tom vašem případě bylo dluhů více než majetku, tak pozůstalost byla předlužená, no a v té fázi jste přeci mohla říci, já to dědictví nechci. Tečka.

paní VEJBOROVÁ, :
Nemohla jsem to říct. A to z jedinýho důvodu. Protože my máme byt, kterej byl ve společném vlastnictví manželů, byla na něm nebo je na něm hypotéka a já, když to odmítnu, tak já budu ten byt vlastně spoluvlastnit se státem? Vlastně přijdu o půlku bytu? Takže já vlastně to dědictví jsem tlačená do toho, že já ho musím přijmout.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
No, to je samozřejmě pravda i nepravda. Tady se bavíme o dědickém řízení nebo o pozůstalostním řízení a o dědickém právu a u vás to ještě komplikuje institut společného jmění manželů. Tam asi se shodu s panem doktorem Fialou, že společné jmění manželů nám byl čert dlužen, v tom asi máme shodu. Bohužel při pracech na novém občanském zákoníku všichni trvali na tom, že společné jmění manželů tu zůstat musí, protože má chránit druhého z manželů. Praxe společné jmění manželů požadovala a byť byly úvahy o tom, že společné jmění manželů jako ten základní princip, jako základní majetkový režim mezi... Ne. Ne. Ne.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Dobře. Ale co teď má dělat paní Vejborová, chápete? Tak vy jste něco upekli, pánové, a tady máme praxi občana, no. Máte děti?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Společné jmění tu bylo i předtím. To jsme neupekli.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No prosím, matku, matku dětí.

paní VEJBOROVÁ, :
Už jsou teda dospělí, ale když došlo k úmrtí manžela, tak ten mladší, tomu bylo 16. A táhne se to 2 roky, to dědický řízení.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A ještě jste ohrožena, kde budete bydlet. Chápete?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
To lze říci mnohem jednodušeji. Prostě to dědictví buď chcete nebo nechcete a není možné to dělit tak, že řeknete, já nechci ten, já chci ten byt, jo, já chci to dobré, já chci ta aktiva, ale nebudu platit dluhy. Prostě je to buď tak nebo onak. Odmítnete dědictví jako celek, žádné dluhy na vás nepřecházejí. Ale není možné vzít byt a nevzít dluhy.

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
Já si myslím, že je to moc hezký příklad z praxe. Prostě je krásné, určitě se to hezky psalo a myšlenka svobody je vznešená, ale zkrátka ten praktický život přináší jiné problémy. Ale zkuste jí říct, tak se vzdej toho bytu, kde prostě bydlí, kde má ty rodiče. A to se ještě bavíme o té jednodušší situaci, než se i další dluhy mohou objevit nějakým způsobem. A bude za ně odpovídat. Ještě pořád jsme v prvním polovině. Takže potom ta výhrada soupisu nastává a potom je otázka, jsem tady za ty zákonodárce, co s tím do budoucna. Jestliže jsme v situaci, kdy opravdu už je to anekdota, že se u notáře zdraví, dobrý den, uplatňuji výhradu soupisu, jmenuji se tak a tak, tak potom je otázka se opravdu zamyslet a změnit to, protože to neplní ten účel, který jsme chtěli. Ano, lidi byli na něco zvyklí a změnilo se to, ale...

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
To není úplně pravda, pane místopředsedo. Ten důvod změny nebyl tak prostý, jak se vykládá. Tady samozřejmě tím, že se změnil princip povinnosti k úhradě dluhů, že tedy nově se zavedla obecně plná povinnost k úhradě dluhů s tím, že dědic si může vyhradit soupis pozůstalosti, mělo vést a má vést k tomu, aby se narovnaly vztahy mezi potom účastníky toho pozůstalostního řízení.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, ale tím myslíte i nevinnými dědici. /Souzvuk hlasů/:

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
Ale to má nějaký historický podklad, tady to co říkáte.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Já si dovolím to jenom doplnit. Z hlediska prosté lidské spravedlnosti, která má se zcela shodovat s představami občanského zákoníku, nepochybně, na tom se asi všichni shodneme, tak má být postavení věřitele a dlužníka stejné před smrtí zůstavitele a po jeho smrti. A ten princip, který takto přišel nově, věřiteli zlepší postavení, protože zatímco předtím se mohl domoci svých pohledávek za někým jenom z majetku toho zemřelého, tak teď najednou může jít na majetek zemřelého plus na majetek toho dědice. A to je situace, která vnímáno prostým lidským rozumem není spravedlivá.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak. Jenom tady necháme prohovořit. Prosím.

nejmenovaná osoba:
Já jsem se chtěl zeptat tvůrců zákona nového občanského. Co vás vedlo k tomu, že jste ten institut toho, že dědím jenom do výše dluhů, změnili na ten, který je dnes platný? Vy jste říkal, pane doktore Korbele, že se jedná o vlastně vyjádření určité svobody. Ale jakou to má logiku, kdo se svobodně přijme více dluhů, než získá majetku? To prostě nechápu, proč je to.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Zvýhodnili jste věřitele.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Nezvýhodnili jsme věřitele.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Věřitele jsme těžko mohli zvýhodnit, když věřitel má jenom to, co měl i předtím, že, to je jeho pohledávka.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale teď to řekl pan doktor Fiala, řekl, že dřív, chápete, občan, já nevím, nemá peníze, tak na něm věřitel nic nevymůže. A teď zdědí, má třeba někde sestřenici, která má dům, ano, a ten věřitel bude požadovat ty peníze po té sestřenici, která prostě toho bratrance neviděla 30 let.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Ano. Pokud ta sestřenice to dědictví přijme a nevyhradí si soupis, tak to po ní chtít může. Pokud to dědictví nepřijme, tak ten věřitel má smůlu a nemůže po ní požadovat nic. Já jenom bych odpověděl tady pánovi, který se ptal. Ta úprava, kterou jsme teď přijali nebo která je v novém občanském zákoníku, není ničím, co bychom si vymysleli. Je to úprava, která funguje ve všech okolních civilizovaných státech. To není něco, co bychom my si vymysleli a nefungovalo nikde jinde. Funguje to v Rakousku, v Německu, ve Francii, ve Švýcarsku. Není s tím problém.

nejmenovaná osoba:
A jakou to má logiku?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Má to logiku právě narovnání vztahů mezi věřitelem a dědicem. A samozřejmě srovnání pozic. Protože pokud tady byla ta předchozí úprava, o které mluvil doktor Fiala, tak byla obecná limitace, dědicové jsou povinni hradit dluhy do výše nabytých aktiv. Ale v tu chvíli, a praxe taková byla, dědicové, když dorazili na dědické řízení, přiznávali v rámci toho dědického řízení pouze to, co nezbytně museli. Nemovitost a zapsané věci, ke kterým by se jinak nedostali. V tom měl věřitel obtížnou pozici, protože oni tak před ním zatajovali aktivní majetek, ke kterému ten věřitel se nemohl jinak dostat. Měl možnost prokazovat, že byl nějaký majetek zatajen, to je pravda.

nejmenovaná osoba:
A dneska ten skrytý majetek jak zjistí ti věřitelé?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Jasně. To je dobrá otázka a to je asi ten klíč. Pokud si vyhradím soupis pozůstalosti a budu čestný, přiznám veškerý majetek, tak mně nic nehrozí a jsem chráněn tím soupisem. Pokud ale jako dědic budu nepoctivý a majetek zatajím úmyslně, to je důležité, úmyslně, pak pokud to věřitel prokáže, pokud věřitel prokáže, padá mi výhrada soupisu a hradím dluhy v plné výši. Takže je to narovnání pozice.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak. Ještě chtěla paní Vejborová, prosím. Ještě nechme, protože paní Vejborová je skutečně ve vážné situaci. Prosím.

paní VEJBOROVÁ, :
Já se chci zeptat na jednu, jednu jedinou věc. Vy jste tady říkal soupis nebo společný vlastnictví manželů. Já to chápu. Ale v okamžiku, kdy si manžel půjčoval peníze a já o tom nevěděla, nebyl nikde můj podpis a já to musím zdědit a hradit tyhlety úvěry, který vlastně jsem já nepodepisovala, neviděla jsem je a tam najednou je jedno, že je to společný vlastnictví manželů, tam oni nechtěl podpis toho druhýho z partnerů, že s tím souhlasí? Když tam není podpis toho druhýho partnera, tak jak může za to ručit?

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
A víte, jak je snadné dneska si napůjčovat peníze u různejch institucí.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Já bych si dovolil, abychom to nebrali jenom tak, že hledáme viníka, kdo to způsobil a proč to vzniklo, ale spíš hledali cestu, jak z toho teď ven a jestli to, co je, se osvědčilo nebo neosvědčilo. A současně jestli soupis majetku je vlastně po té výhradě k něčemu nebo není. On upřímně řečeno ten soupis majetku vlastně nikoho neochrání, protože i když byste teoreticky uplatnili výhradu soupisu a notář, notář to neudělá, pevně věřím, že to neudělá, ale kdyby ten soupis prostě neprovedl, tak to nemá žádný význam, nic se nestane, protože ta výhrada soupisu, že odpovídáte jenom do výše ceny nabytého dědictví, už platí, už tím zaklínadlem, proto říkám, že je to zaklínadlo. A ten soupis, i když se provede, tak z hlediska odpovědnosti za dluhy, to znamená, jaký se zjistil majetek v dědickém řízení, jednotlivé věci a jaká byla jejich hodnota, nemá pro všechna jiná řízení žádný význam, protože ve všech těch jiných řízeních věřitelé i dlužníci mohou tvrdit, že do dědictví patřilo víc věcí nebo míň a že byla jiná jejich hodnota. Ten soupis je vlastně chiméra.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No dobře. Ale další věc je i to, že vlastně ten občan, ano, i když teda dá ten, tu výhradu soupisu, tak potom vlastně se stane takovým insolvenčním správcem, že jo, má to postupně splácet, ty dluhy a když udělá chybu, no, tak prostě to zase odnese svým majetkem. A dokonce jsem četla, že někteří advokáti s vůbec do toho nechtějí pouštět. Tak když se do toho nechtějí pouštět advokáti, tak co třeba senioři ze sdružení 90?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Jenže tady se, zrovna v tom, co zmiňujete, se ta situace vůbec nezměnila.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No tak ale se možná měla změnit.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
A jak? Jak byste ji chtěla změnit? Jak chcete změnit něco, když je povinnost hradit dluhy. Pokud uhradíte dluhy nějakým způsobem podle vašeho uvážení, můžete se do situace, kdy budete zvýhodňovat věřitele.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Ne, to není podle uvážení. Do výše nabytého majetku, jo. To je ta doličná věc. Víte, jak se dělá soupis majetku?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Vím.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Jako je notář detektiv, že prostě opravdu jako zjistí veškerý majetek. Vždyť víte, jakým způsobem se prostě to dělá.

Jiří SVOBODA, notář:
Pane magistře, totiž já bych tady navázal na pana místopředsedu. Ten soupis majetku, soupis pozůstalosti měl nějaký svůj význam, kdy se přijímal ten rakouský občanský zákoník. Vždyť si vemte, že na začátku 19. století převážná část majetku byla doma, měli jsme ji doma. Ale teď jako to je pofidérní. Jako co by se mělo sepisovat? Nábytek, elektrospotřebiče? Které opravdu nemají žádnou velkou cenu. Čili všechno ostatní totiž zjišťuje ten soudní komisař z úřední povinnosti.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale teď je o to, co vy vlastně, pane doktore, jako notáři zjistíte? Vy jste nezjistíte veškerý majetek, vy nezjistíte dokonce ani veškeré dluhy.

Jiří SVOBODA, notář:
Máte samozřejmě pravdu. Máte pravdu.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Takže já řeknu, ano, prostě dědictví odpovídá dluhům, takže to přijímám. A pak se dozvím, že ty dluhy jsou mnohem vyšší. Takže vy mi vůbec nedáte garanci, že ty dluhy nebudou vyšší.

Jiří SVOBODA, notář:
Ano.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A kdo mi, pánové, dá tu garanci? Od čeho ten notář teda, co zjišťuje? No, pane notáři?

Jiří SVOBODA, notář:
Je tam samozřejmě institut, o kterém se zmínil doktor Bednář, je to konvokace, svolání věřitelů, abych to řekl po česku, kde samozřejmě je tam zase nějaká lhůta, která je 3 měsíce, ve které ti věřitelé musí oznámit svoje pohledávky. Tato vyhláška, tato konvokace se uveřejňuje na úřední desce soudu. Takže je veřejné přístupná na internetu. Ale samozřejmě to bohužel zase, abych se obrátil na vás, neřeší tak zcela tu situaci. I kdybyste si vyhradila ten soupis pozůstalosti, tak jste povinna hradit ty dluhy do výše ceny nabytého dědictví, čili jsme jako postaru v tom předchozím stavu. Pořád to bohužel nevyřeší vaši situaci.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Opustíme dluhy a teď budou se ptát občané, jaké mají zkušeností a z nich budeme vycházet. Tak. Já poprosím pana Polatu. Prosím.

Pavel POLATA, Majitelé domů o.s.:
Ta celá diskuse teďkon probíhala na téma dluhy, které vznikly do okamžiku smrti zůstavitele. Já ale otevřu další balíček, kterej je možná trošku jenom okrajový, ale spravuju několik set bytů a bohužel všech 10 dědickejch řízení, kde zůstavitel zemřel v nájemním bytě a byl tam sám, tak skončily obrovským dluhem mým. A jsou to dluhy, který se vážou za dědice. Ten dědic se dozví až po 6, 8, 18 měsících o tom, že se stal dědicem, vyřídí se dědický řízení, ale nikdo už v tom dědickým řízení neřekne, že se mezitím stal i ze zákona nájemcem bytu na Vinohradské třídě, kde je 15 tisíc měsíčně nájem a on v tom okamžiku bez ohledu na to přijaté dědictví už má svůj vlastní dluh 150 tisíc. Já musím ale docela kladně hodnotit některé ustanovení toho občanského zákoníku, které těm pronajítelům v těhletěch případech daly určitou možnost, aby po šesti měsících aktivně ten byt vyklidili. Bohužel ten německý model naráží na hranice českého soudního systému i ty zažité praxe bohužel notářů, protože v okamžiku, kdy já se obrátím na všechny notáře s tím, příští týden nebo příští měsíc uplyne ta šesti měsíční lhůta, prosím, vy máte ty klíče u sebe v šuplíku, pojďme do toho bytu a sepišme tam ty věci, tak mi nikdo ty klíče nevydá. Já se musím se zámečníkem vloupat v uvozovkách do svého bytu a za týden volám do té samé kanceláře, já jsem tam našel 50 tisíc, vkladní knížku s 550 tisíci, nějaké zlato. Tak to prosím vás sepište, stříbro mi sem nenoste. My od vás vezmeme akorát zlato a ty doklady a tu hotovost. To je prostě ta, to je prostě ta praxe.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
To je hrozná praxe. Ale vážení, aby to tady ještě opakovaně zaznělo, protože já bych chtěla, aby dneska vy, diváci, jste se poučili. To znamená, vy jste řekl správně, dědic vůbec netuší, že musí platit nájemné po smrti příbuzného.

Pavel POLATA, Majitelé domů o.s.:
Za byt, v kterém nebyl ani ho v životě neviděl. Je to správný princip, je to správný princip, ale to zákon předpokládá, že do dvou měsíců, do dvou měsíců může i ten notář ukončit ten nájem. Ale žádný notář v této republice ho nikdy ten nájem neukončil.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A ještě než začne vůbec dědické řízení a podobně. A pak vám naroste dluh, za který vůbec nemůžete, pane doktore Korbele.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Podle mého názoru ten princip není úplně správný. Kdyby bylo na mně, tak já bych ten přechod nájmu v případě smrti do občanského zákoníku nikdy nezaváděl. To ale bylo velmi politické rozhodnutí dané, dané představou, že nájemce bytu musíme chránit z doby, kdy zde neexistoval žádný trh s byty a kdy panovala představa, že pokud zemře nájemce, tak jeho dědicové, děti a další dědicové mají vždy zájem ten byt mít. To platilo někdy za komunistů. Dnes je ta úprava samozřejmě zcela kontraproduktivní, protože kdo by tam chtěl bydlet? Byt si můžete najít na trhu jakýkoli. Čili já naprosto souhlasím. Ta zbytnělá ochrana nájemce a ten přechod by tam vůbec být neměl.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No tak to je na vás, pane místopředsedo, to byste měli změnit.

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
Jenže to je to, když prostě, to tak funguje v tom právu, hrábnete do jedné části a zjistíte, že to ovlivňuje další tři ustanovení.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, ale takže, no dobře...

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
A bohužel, bohužel to dědictví, tak jak bylo přijato, tak nám nenavazuje třeba na to společné jmění manželů, na insolvence. Já vám to říkám jako příklad. A prostě i ten přechod vlastnictví se zkrátka tady v tomto případě neosvědčil. Já s tím naprosto souhlasím.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Tak ho zrušme.

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
Tenkrát byl jiný nájem, jiné nájmy, jiné úrovně nájmů. Dneska se to víceméně už stabilizovalo. Diskuse o zrušení přechodu nájmu je...

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Řekl bych, že ještě, s dovolením, ještě daleko frekventovanější okruh případů týkající se nájmu, jsou nájemní byty a dědění, kdy se vlastně vůbec nedědí, kdy se zastavuje dědické řízení, protože majetek je jinak minimální. V takovém případě se nezjišťuje vůbec dědic a figuruje v celém řízení jenom osoba takzvaného vypravitele pohřbu. A ten vypravitel pohřbu, kdyby přijal, což by měl dostat jinak, majetek, který v tom bytě je, tak získá jedině povinnost ten byt vyklidit a mít s tím veškeré možné náklady a odpovědnost. A s tím mají pronajímatelé na jedné straně problém, že dlouho zůstává jim nevyklizený byt, a vypravitelé pohřbu jsou v situaci, ve kterém čeština říká za dobrotu na žebrotu. A to je nešťastná situace.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Tak. Ano.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
My jsme tuto situaci řešili. A pak jsme řešili ještě podobnou situaci, kdy se čekalo na neznámého dědice, nebo jak se to jmenuje, ten institut, a po dobu šesti měsíců se muselo čekat a samozřejmě ten pronajímatel toho bytu to uskladnil, jako samozřejmě na náklady dědiců, my jsme vůbec netušili, jo, jaké náklady vlastně to budou. A vlastně tady se úplně prostě jaksi poškodili dědici jenom proto, že prostě pronajímatel neměl zájem se s námi o tom bavit.

Pavel POLATA, Majitelé domů o.s.:
To se musím zastat teda, promiňte, do toho musím vstoupit. To není zájem pronajímatele. Pronajímatel má jedinej zájem, aby ten byt byl co nejrychleji zpátky na trhu. Tam do toho má aktivně vstoupit, a to je můj možná laický názor, jako notář tedy během pár týdnů má zjistit, že ten majetek v tom bytě... Během těch šesti osmi měsíců nikdo z těcho notářů do toho bytu vůbec nepřišel. /Souzvuk hlasů/.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale o to jde. Pane Polato, pojďme do života, pojďme do života. Ne, řekněte nám, za jak dlouho notář se ozve, když teda někdo zemře, za jak dlouho?

Pavel POLATA, Majitelé domů o.s.:
Já jsem měl teďkon poslední případ, kdy notářovi trvalo 18 měsíců, ne týdnů, 18 měsíců na to, aby zjistil, že dcera zůstavitele je celejch 22 měsíců v nápravném zařízení ve Světlé nad Sázavou. To je věc, která by měla trvat 18 minut, jako v okamžiku, kdy nám funguje eGovernment a ne 18 měsíců.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Tak já bych teď poprosila paní Bohatou z bezplatné linky pro seniory Elpida. Kdybyste nám mohla říci, že, nemusíte dávat, že ta vlastně dědická řízení trvají strašně dlouho a co to, jaké problémy pak mají senioři.

Kateřina BOHATÁ, bezplatná linka seniorů Elpida t.č. 800 200 007:
Nám se nezřídka stává, že volají senioři v zoufalé situaci, velmi často tehdy, kdy už byli velmi staří v době, kdy se převáděly důchody na odesílání na účty, přestaly se nosit důchody pošťačkami a ti manželé si zřídili jeden účet, spolu se domluvili, tak jo, tak to bude na tebe, já budu ten disponent, budu si pro ty peníze chodit. A pak se stane, že majitel účtu zemře, zůstane ten disponent, účet je bleskurychle zablokovaný, ten druhý senior bývá velmi často ve velmi bídném stavu, co se jeho emočního stavu týče, jeho schopnosti vůbec tuhle celou situaci zvládnout a řešit a ocitá se v obrovské existenční krizi a dost často jsou to lidé, kteří jsou o dvou berlích, obtížně pohybliví. Když už se dopraví k notáři, tak se dost často potkají s někým, kdo na ně má 10 vteřin času, než se senior stačí nadechnout, tak už je zase přede dveřmi. Zároveň je to někdo, kdo k notáři jde jako k němu, ke komu má velikou úctu a ten notář, pardon, v mnoha případech si tu úctu vůbec nezaslouží, neplní tu svoji povinnost a oni pak volají na tu linku a jsou dezorientovaní, zoufalí, bez prostředků a nám trvá řadu hovorů, než toho člověka se nám podaří nějak informovat, nasměrovat, podpořit a jsou opravdu ve složitých situacích.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Tak to je na pana notáře.

Jiří SVOBODA, notář:
Tak samozřejmě to je mi velice líto a musím říct, že to je naprosto neprofesionální přístup.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale děje se to.

Jiří SVOBODA, notář:
Určitě se to děje. Já vám věřím, jako jo, protože byste si to nevymyslela.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Pane notáři, pane doktore, ne, ale za jak dlouho, řekněte nám v průměru, za jak dlouho začne dědické řízení? Za jak dlouho?

Jiří SVOBODA, notář:
Tak dědické řízení je zahájeno tím, když se soud dozví...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No měsíčně. No, tak...

Jiří SVOBODA, notář:
Že někdo zemřel. Což zhruba bývá, když se doručí úmrtní list, což je tak za tři týdny, za měsíc. Plus mínus.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No to vám přijde teprve oznámení, že teda bude to, ale pojďme si říct, kdy, ano, jo, je vdova...

Jiří SVOBODA, notář:
Zhruba za ten jeden měsíc já se můžu dozvědět, že jsem byl pověřen jako soudní komisař.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. No a kdy, a kdy teda bude to dědické řízení, že tam můžou přijít i účastníci?

Jiří SVOBODA, notář:
Tak v podstatě to je během 14 dnů, 3 týdnů. Zase to musí být v nějakém časovém předstihu, aby si ten dotyčný mohl vůbec udělat čas a přišel ke mně.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. No, tak to máme dva měsíce. No, řekněte, jaká je praxe?

Kateřina BOHATÁ, bezplatná linka seniorů Elpida t.č. 800 200 007:
Bohužel praxe je taková, že účet je obstavený během 14 dnů a dědické řízení je během následujících 6 týdnů. A teďka ta seniorka má doma tisícovku...

Jiří SVOBODA, notář:
Jasně. Ale to není věcí notáře. Chápu. Chápu. Ale věřte mi, že to notář nezablokoval, že to dělá sama banka, jakmile se dozví, že ten majitel účtu zemřel.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale co mají tedy, pánové, kdo poradíte tedy, protože to je opravdu svízelná situace, ano? Co mají tito občané dělat? Protože vemte si, je to tragédie, přijdete o životního partnera a teď ještě jste bez peněz.

Jiří SVOBODA, notář:
Já se přiznám, že jsem zrovna dneska měl podobnou situaci, kdy zemřela manželka, manžel mi přišel na to předběžné šetření a také zjistil, že byť byl disponentem, tak že mu banka zastavila právě tyto platby. Jediná šance je prostě přesměrovat ten svůj důchod na nějaký svůj účet, přesměrovat ty platby.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, ale to je za měsíc.

Jiří SVOBODA, notář:
Pokud, pokud na tom účtu jsou nějaké dostatečné prostředky a jsou tam trvalé platby, tak ta banka pokračuje v těch platbách na SIPO, na nájem a na služby spojené s užíváním bytu. Pokud tam je dostatek prostředků, tak v tom není problém. Ale samozřejmě je problém v tom, aby se ten manžel nebo manželka dostali k tomu svému důchodu. Proto by bylo dobré to přesměrovat na ten svůj účet. Ale věřte mi, že ti notáři jsou v tomhle opravdu nevinní. V tomto směru.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak vážení, tam máme další dotaz. Prosím.

Jan FIALA, :
Dobrý den. Jan Fiala. Já bych teda chtěl se vrátit k případu paní Vejborové a říct, že je mi jí velmi líto a tady před celým národem, že její situace je opravdu prostě strašná. Já s tím mám vlastní zkušenosti a není to nic příjemného. Kdybych to tady měl rozebírat, tak jsme tady až do rána. A co se týče společného jmění, tady ze strany pana doktora nám bylo vysvětlené, že společné jmění se z manželství nevypustilo, nelze prostě ho vyloučit z důvodu hájení nějakých zájmů. Mohl by mi tady někdo, kdokoli z našich hostů, uspokojivě vysvětlit jak to, že není společné jmění v registrovaném partnerství? Jak to, že jsou registrovaní partneři zvýhodňováni, jak to, že kdyby paní Vejborová žila v registrovaném partnerství, tak by společné jmění neměla? Víte také o tom, že když se dědí a dědíte po manželovi, tak nemůžete odmítnout dědictví, prostě dědíte dluhy a dokonce i dluhy, které vznikly proti vůli jednoho z manželů?

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Počkejte, to tady nezaznělo. Takže pokud já, bysme chtěli odmítnout dědictví po manželovi, tak manželka nemůže nebo manžel?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Manželka může samozřejmě odmítnout. To, co zmiňoval...

Jan FIALA, :
Promiňte, ale bylo mi řečeno ze strany právničky, že nemůže, ze strany notářky nám bylo potvrzený, že nemůže.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Můžu odmítnout, nicméně tady řešíme trošku jinou situaci a to je otázka vypořádání společného jmění manželů.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Vážení, ale to není tématem našeho rozhovoru, ano? Budeme se držet dědictví. Pane místopředsedo, vy máte taky, co třeba takové dědictví, jak to probíhá, když je zrovna to v období rozvodu, ano? Dva se rozvádí, tak a vám se tam nelíbí, žena osočí muže z domácího násilí...

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
Ano. Tam je, tam je ustanovení, že jestliže probíhá rozvodové řízení a jeden z těch manželů zemře a příčinou toho rozvodového řízení je domácí násilí a zemře třeba ten, který ho nebo ten dědic je případně ten, který dopustil toho násilí, tak on je nezpůsobilý dědit v ten okamžik. A objevuje se v praxi debata, asi už i problém, do jaké míry je schopen notář, jako soudní komisař, jaksi provádět dokazování, jestli to není jenom nařčení, jestli skutečně tam nějaké domácí násilí vzniklo. Tam obecně ze zákona zkrátka nedědí ten člověk, není k tomu způsobilý.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Já si to dovolím ještě trochu vysvětlit. Zatímco v minulosti se nedědilo pro dědickou nezpůsobilost, když jste udělali něco ve vztahu násilný trestný čin vůči zůstaviteli nebo někomu blízkému anebo jste se zachovali nějak negativně ve vztahu k jeho poslední vůli. Ale teď se to rozšířilo i na další věci nebo další jednání. Jedno z nich je to, které jste se ptala. A to je, že probíhá rozvodové řízení, kde důvodem pro rozvod je tvrzené domácí násilí. A myslím si, že jediný myslitelný a racionální výklad tohoto ustanovení je, a tak to říkal pan místopředseda, že musí ten notář zjistit, jestli k tomu domácímu násilí skutečně docházelo nebo nedocházelo. Protože samotné tvrzení v nějakém rozvodovém řízení, kde se uplatňují různé jiné emocionální tvrzení, není možné brát jako bernou minci.

nejmenovaná osoba:
Nevím, jestli z toho mají radost notáři, že zjišťují příčiny krachu manželství.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak vážení, půjdeme dál. Prosím. Prosím.

nejmenovaná osoba:
Já, jestli bych mohla, tak bych narazila na otázku vydědění a závěť. Zemřel mi v prosinci přítel, závěť byla sepsaná dlouho předtím, než byl nemocnej. A obě děti vydědil a v závěti veškerý majetek odkázal mně. Přišlo mi usnesení od notářky, ve kterém bylo, že oni se teda, oni napadli to vydědění, že neberou ty důvody, pro který je vydědil otec. Přišlo mi od notářky usnesení, kde na to, aby oni podali trestní oznámení nebo to žalobu na to vypořádání, že mají na to dobu 10 let. Navíc není to ani v občanském zákoníku, není to součástí žádnýho zákona. Je to jenom takovej článek pro notáře, kterej se jmenuje, mám to tady u sebe...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak pánové, kdo na to bude reagovat? Pan soudce Fiala. Prosím.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Tak možná, možná to zkusím já. To je situace, kdy notář, vychází se z toho, že není schopen vést takzvané sporné soudní řízení, protože má omezené možnosti řešit tyto věci procesně takzvaně. A to rozhodnutí, které jste dostala, za standardních poměrů by mělo ukládat buď vám nebo těm dětem podat žalobu k soudu, pokud bylo jím něco uloženo, že musí řádově do měsíce dvou podat žalobu proti vám, ve které budou tvrdit, že oni jsou dědici, tedy že to vydědění nebylo v pořádku. Lhůta deseti let je pro mě do té míry překvapující, že si nedovedu představit, že by to některý notář skutečně udělal. Takže bych byl rád, kdybyste mně potom ukázala tu věc, jak to vypadá. Skutečně se mi to nezdá.

nejmenovaná osoba:
Mám to tady sebou. Stalo se to. Je to teď čerstvý usnesení. Je to tam skutečně 10 let.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Ale tak jak, tak jak říkala paní Jílková, na radu ve vztahu, když se dostane někdo v dědickém řízení do problémů nebo starší občan tomu nerozumí, neví, co má dělat, tady bych se rád zastal notářů, myslím si, že můžou být samozřejmě výjimky, ale že když máte problém, tak vyrazte za tím notářem a zeptejte se ho. Já věřím...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, a kolik to stojí? Ještě si řekněme, kolik to stojí.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
To vám vysvětlí pan notář lépe než já.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A to nejdu k vám na dědické řízení. Jsem seniorka, paměť už mi neslouží a teď...

Jiří SVOBODA, notář:
I kdybyste za mnou přišla teď, protože seniorkou nejste, takže by to stálo zhruba 2 300 korun včetně DPH.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ta rada.

Jiří SVOBODA, notář:
Sepis závěti.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ne. Já se ptám, nevím, chci se poradit. Pane Lormane. Nemyslím závěť.

Jiří SVOBODA, notář:
Paní Jílková, pane magistře, jde o to, že samozřejmě to dědické právo je trošku komplikované, takže to předpokládá, než se vůbec sepíše...

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
My jsme si asi nerozuměli. Já jsem to měl na mysli tak, že v probíhajícím, pardon, v probíhajícím dědickém řízení, když se ten senior půjde poradit za tím notářem, tak nebude platit ani o korunu víc, než by platil za to dědictví. To je standard.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale ať mi to potvrdí pan notář. To zdarma poskytujete? V průběhu dědického řízení za váma můžu přijít a zdarma.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Víte, když máte důchod...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ne, počkejte, proč si, vždyť to je důležité, ono to pak všechno stojí. Tak ať to víme, ano? Tak to je zdarma?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Pan doktor se možná stydí, ale má poučovací povinnost.

Jiří SVOBODA, notář:
Ne. Ne. Tady jde o něco jiného.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale to musí lidé vědět, pak se za vámi vypraví lidé, kteří nemají peníze, ano, kteří si počítají, kolik si koupí rohlíků, jsou takoví dneska senioři, vezměme si, jaké jsou penze, tak ano, jdu se s váma, běží to, jsem bezradná.

Jiří SVOBODA, notář:
V průběhu řízení o pozůstalosti to opravdu nebude stát nic, protože ten soudní komisař si vyúčtuje celkovou odměnu na závěr. Ale jde o to, jde o to, že je třeba dodržet taky nějakej procesní postup. Nemůže samostatně jednat s jedním z dědiců bez účasti toho druhého, jo, protože by mohl být nařčen z podjatosti, že jednoho upřednostňuje oproti těm ostatním.

Kateřina BOHATÁ, bezplatná linka seniorů Elpida t.č. 800 200 007:
Co mají senioři dělat v takových případech, kdy tomu zkrátka nerozumí, úplně čistě tomu nerozumí. Mají si sezvat všechny ty účastníky, aby se s vámi šli poradit?

Jiří SVOBODA, notář:
Pokud to bude při jednání, tak se by takové osobě mělo dostat srozumitelně podanému vysvětlení v rámci toho jednání před soudním komisařem, kterého se mohou účastnit samozřejmě a mají účastnit všichni účastníci.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Pak děkujeme za bezplatnou linku Elpida, diváci vidí na vás číslo, to je jako, vážení, smutné. Tak vážení, ať se posuneme dál. Pojďme další problém. Tak aby se tomuto předešlo třeba, co vás potkalo, tak řada lidí ještě chce udělat třeba před smrtí darovací smlouvu. Pane Lormane, jaké máte zkušenosti.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Teď, jo, když uděláte darování pro případ smrti, to znamená, vůbec se to netýká dědického práva, to je někde úplně mimo, a samozřejmě pakliže toto uděláte, tak to katastry neuznávají, tento institut, protože nemají jaksi nějaký základ, na základě kterého mají prostě provést zápis v katastru. Jak je tohleto možné?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
To je trošku zvláštní tvrzení, že katastr neuznává něco, co se nazývá darování pro případ smrti, které se posuzuje jako odkaz, to znamená, ono to do toho v podstatě dědického práva do jisté míry také bude patřit. A tady jako popisujete situaci, kterou já jako nechápu a nerozumím. Jestli katastr říká, že pro to nemá žádný podklad, nemá žádný papír, tak je to možná pochybení na straně toho konkrétního úředníka. Rozhodně to není problémem dědického práva nebo chyby v občanském zákoníku, jo, to, co tady popisujete.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Ale nezlobte se, dokument, to znamená prostě, který je vystaven na základě právě tohoto paragrafu, tak tento skutečně dokument, který jsme řešili, neuznal katastr, aby prostě provedl... Takže co máme udělat?

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak my tady, pánové, máme paní Dadákovou. Paní Dadáková k nám přijela až z Ostravy. Vy jste měla darovací smlouvu, že? A prosím již před 25 lety.

paní DADÁKOVÁ, :
39 prosím.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Kolik?

paní DADÁKOVÁ, :
39.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A už 39 let to řešíte.

paní DADÁKOVÁ, :
Ano. 39 let.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak. Řekněte nám.

paní DADÁKOVÁ, :
Prosím, budu stručná, jasná, protože vlastním zatím doma na 30 tisíc kusů usnesení, rozhodnutí, odvolání, dovolání, stížnosti atd. Moji rodiče, o které jsem se starala až do smrti, ještě před smrtí, my jsme byly čtyři jako děti. Ty tři děti se k mým rodičům špatně chovaly, já jsem teda nejmladší, žel bohu těžce tělesně postižená po operaci šestkrát kyčelní klouby, teď jsem v krátké době po operaci kolene, ale to je vedlejší. Tak moji rodiče se rozhodli, protože ty moji dva bráchové žel bohu byli alkoholici, napadli rodiče, jo, moje ségra, protože jí slíbili, že jí dají 100 tisíc korun, když půjdou proti rodičům a proti mně, tak prostě byly všecky ty moji sourozenci proti rodičům. Tak u mých rodičů, my jsme byli na státním notářství...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Dobře. Ale a oni vám to teda, pojďme.

paní DADÁKOVÁ, :
Ano. My jsme byli napřed na státním notářství, protože se to jedná ze začátku na Slovensku. A pak to přišlo do Ostravy a to je katastrofa. Tak jsme šli do Topolčan za notářem. Ne Horákem, ale no to je jedno.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
To je jedno. Ale prostě šla jste s tou darovací, máte darovací smlouvu.

paní DADÁKOVÁ, :
Ne, my jsme šli za ním, aby nám udělal převod od pozemkové knize, celý převod nemovitosti mých rodičů od roku 1927. A ten notář nás pětkrát z jeho kanceláře, jako že nemá čas, že to po šestý krát, když už jsme tam byli s rodičema, protože to bylo...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Dobře. Ale paní Dadáková, pojďme, to už je hodně, pojďme, to už je hodně. Tak a co v současnosti, jak ten problém v současnosti?

paní DADÁKOVÁ, :
No v současnosti takže ten pan notář vedoucí povídá, paní Dadáková, já vám tady dávám plnou moc, nechte si to od rodičů podepsat, zajděte si na...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ale jako rodiče už asi nejsou vaši.

paní DADÁKOVÁ, :
Teď už nejsou. Ale toto říkám, co bylo za života, takže...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Ale pojďme teď, co vás trápí, ano?

paní DADÁKOVÁ, :
No, tak trápí mě to, protože tuto darovací smlouvu nám potom napsal doktor Petere Lovrant z advokátní poradny, převod nemovitosti ve prospěch můj. Udělali podvod tím, že byla jsem...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No a máte..? Jenom pojďme, a vlastníte to tedy nebo nevlastníte?

paní DADÁKOVÁ, :
Ne. Víte, co se stalo? Oni prostě udělali to, že ten pan advokát mi řekl, nechte si tu darovací smlouvu podepsat, potom mi to doneste, abyste nemusela jít na státní notářství, já vám to zítra dám k registraci. Nedal, jo.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Víte co, doporučuju, váš případ je velmi složitý, máme zde plno odborníků. Třeba pan místopředseda Nejvyššího soudu, že by vám to vysvětlil, ano. Ale pojďme tedy, pánové, kdybyste mohli odpovědět, chci tedy ještě před smrtí, ano, dát darovací smlouvu, abych měla jistotu, že ano, že to nebude zpochybněno. Pane doktore. Jo? Dobrý, po skončení to...

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Ten případ spíš vypovídá o něčem jiném než o té darovací smlouvě, kde byl možná nějaký problém, ten spíše vypovídá o důvodech pro vydědění, protože pokud, jo, pokud ti dva se nechovali hezky a nepečovali o maminku, tak měli být vyděděni.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Dobře. Ale to jsme, ne, prosím vás, to jsme 39 let zpátky. Pojďme k nové dědické úpravě. Jak mít jistotu, protože tady pan Lorman říkal, že ta jistota není, třeba chci darovat nemovitost, ano, darovací smlouvou, abych pak neplatila různé poplatky třeba u notáře, promiňte, pane notáři, tak jak to udělat tedy, abych měla jistotu? Pane doktore.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Chci-li darovat nemovitost, tak daruju nemovitost.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No tady ale paní Dadáková má problém.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Paní Dadáková zřejmě tu darovací smlouvu sepisovala ještě podle staré úpravy. Můžu se zeptat, kdy zemřeli vaši rodiče?

paní DADÁKOVÁ, :
Tatínek zemřel 8.9.77.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Tak už vás, paní Dadáková, není slyšet, ano, protože nemáte mikrofon. V 77. roce.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Pak je to samozřejmě mimo stávající úpravu.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Ale já, paní Dadáková, poprosím pana soudce, to je velká kapacita, jo, aby to... Tak prosím. Prosím. Po skončení.

nejmenovaná osoba:
Já bych se zeptala, stala jsem se dědičkou a starý pan, zahradní soused mi chtěl darovat, uvědomil o tom ještě za svého života starostu města, nevídaně a divila jsem se tomu velmi. Řekl a napsal dopis, kde mně odkázal majetek a bylo to za jeho života, než byl převeden na LDN, na LDN zemřel, protože měl problém se svými příbuznými, kteří také žádali a nedali si říct a nedali mu pokoj, až umřel. A jeho nemovitost byla zapečetěna i se živými zvířaty, nebylo vzato v úvahu to, že se rozhodl za svého života. A na několika sezeních u paní notářky, která už svůj úřad nevykonává, mně bylo řečeno, že starý pán nerozhodl za svého života a teď se začlo uvažovat, a táhlo se to všechno roky, tři roky po notářství, po soudu, odvolání ke krajskému soudu, který to zpátky vrátil soudu prvního stupně a situace se řeší.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A jenom abychom věděli nebo já jsem to přeslechla, on vám to tedy předal jak? Odkázal ale formou závěti?

nejmenovaná osoba:
Sepsal závěť.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Sám ji sepsal.

nejmenovaná osoba:
Ano.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Takže pojďme, jak tedy sepsat závěť, aby skutečně byla platná, by ji nemohl nikdo zpochybnit.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Tady možná řeknu něco, co jsem v minulosti nikdy neříkal. Pokud mám sepsat závěť nebo chci sepsat závěť, tak aby byla platná, tak bych měl zajít za notářem nebo za advokátem a poradit se. Tady samozřejmě zazněl...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Radši tedy doporučujete, protože ono opravdu je tam téměř 300 paragrafů. No ne, tak pojďme, prostě nejjistější je to udělat u toho notáře. Co když už jsem nemocný, nemohoucí na lůžku.

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
I to není problém, jestli se nemýlím, pane doktore, notář za vámi může dorazit do vašeho domova do té eldéenky, takže v tom není problém.

Jiří SVOBODA, notář:
Samozřejmě. Sám jsem sepisoval několik závětí například v nějakém penzionu pro seniory.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A za kolik? Zase víte, ono to diváky zajímá.

Jiří SVOBODA, notář:
Jak jsem říkal, 2 300 korun včetně DPH.

Jan LORMAN, důchodce z Prahy; sdružení Život 90:
Víte, kolik je důchod a kolik je to 2 300 korun, když to dáváte z důchodu, který je 8, 9 tisíc?

Václav BEDNÁŘ, spoluautor úpravy dědického práva:
Já na to řeknu jednu věc, tady samozřejmě mluvíme o částce 2 300 korun. Já jsem si minulý rok, když jsem šel s dítětem ven, zabouchl doma klíče. Byly v zámku, neměl jsem jak otevřít byt. Jenom otevření bytu mě stálo 1 200. To se může stát tomu seniorovi taky. A ono relativizovat, je to práce jako práce. Vím, že to zní špatně.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Možná to můžeme říct i tak, že jeli ta závěť jednoduchá, to znamená, vím, že je jeden dědic, u kterého chci, aby dědil veškerý můj majetek, tak to můžu napsat sám, tužkou, na papír a řeknu, že tahle osoba bude mým dědicem, bude dědicem veškerého majetku, napíšu datum a podepíšu to a je to platná závěť.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No promiňte, ale to může někdo zpochybnit. Aby to, nám jde o to, aby to nikdo nezpochybnil.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No vy jste to měla napsané?

nejmenovaná osoba:
Já jsem to měla napsané, ale příbuzní zpochybnili. A nakonec krajský soud řekl, že ti...

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No, o to jde.

Roman FIALA, soudce, místopředseda Nejvyššího soudu:
Máte, máte naprostou pravdu, ale já jsem rozhodoval o mnoha závětech a v bezpočtukrát jsme o rukou napsaných závětech řekli, že jsou zcela platné.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano.

nejmenovaná osoba:
Tady samozřejmě zpochybnit se dá cokoliv. I ten notářský zápis.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak vážení, úplně závěrem. Pane místopředsedo, vy na tom kritizujete, že vlastně ta nová dědická úprava jakoby více upřednostňuje práva těch zemřelých než živých dědiců. Proč si to myslíte?

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
To mám v podstatě tady vypůjčeno od pana doktora, kdy jsme se shodli na tom, že to právo by mělo být spíš pro ty živé. Já prostě respektuji tu ideu, že zůstavitel a jeho svobodná vůle je vlastně na piedestalu to, co vlastně dneska platí, ale zkrátka ti lidé byli na něco zvyklí a jsou, jsou nekonformní s tím, co dneska platí. A jak říkáte, že si na to ještě ta praxe nezvykle, já si myslím, že si ani zvykat nechce, že hodně věcí řeší praxe opravdu prostřednictvím notářů, že notáři poradí a co já mám ty statistiky a informace, tak odkazy, svěřenecké nástupnictví a další instituce se zkrátka nevyužívají. Že jsou v tom, že jsou v tom zákoně naprázdno.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
No ale vy jste politik, vy jste tady jediný politik, pane místopředsedo, ještě jste místopředseda sněmovny, ale ona už teda dlouho nebude, viďte. Ale kdybyste náhodou jako tam byl po volbách nebo tak, je nějaká snaha ve sněmovně to tedy změnit?

Radek VONDRÁČEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /ANO/:
Já si myslím, že je hrozně důležité i to, že jsme se tu dneska sešli, že je nějaká veřejná diskuse a samozřejmě všechny strany si teďka připravují své programy, můžou s tím počítat. Nějaká snaha o novelu se zpracovávala na ministerstvu spravedlnosti, nicméně neprošla vládou.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Tak vážení, musíme končit. Pojďme, dobře, pojďme, pane doktore, kdybyste mohl úplně jako velmi stručně, co byste tedy doporučil divákům, aby měli jistotu, že prostě pokud odkáží ten majetek, bude všechno v pořádku nebo i tím dědictvím. Velmi stručně.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Tak především je třeba si jasně rozmyslet, co chci a pak to jasně napsat. A pan místopředseda Fiala má pravdu, pokud jasně napíši vlastní rukou závěť a podepíši ji a řeknu, takto to bude, ten dostane to a ten to, tak je to platné.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
A kam ji mám schovat, tu závěť? Aby ji pak někdo, kdo by v té závěti nebyl, neodcizil, že.

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
No tak můžete ji dát, kam chcete, ale ideálně do plechové skříně k panu notáři.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. A za kolik? Za těch 2 tisíce?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Ne. Ne. Ne. To je menší částka.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
To je kolik?

František KORBEL, exnáměstek ministra spravedlnosti; AK Havel – Holásek:
Plus mínus 1 100 korun.

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Ano. Tak, děkuji. Milí diváci, musíme končit. Vemte si ponaučení. Vidíte, že je to velice složité, to dědické právo. Musíte si dát pozor a prostě informujte se. Tak. Příští týden tady máme téma, co myslíte, měl by mít český prezident víc pravomocí nebo má být jen kladečem věnců? A překračuje prezident Zeman své kompetence nebo plní správně svou funkci? Přijďte diskutovat s mluvčím pana prezidenta Jiřím Ovčáčkem. Vyzývám vás všechny, přijďte diskutovat s panem Jiřím Ovčáčkem a prosím jak zastánce a fanoušky pana prezidenta, tak odpůrce. Musí tady být dva tábory přihlašte se na telefonu 261 13 77 66 nebo na e-mailu mateslovo@ceskatelevize. Milí diváci, já vám děkuji, těším se na vás, myslím na vás a vy už víte, že ve čtvrtek Máte slovo. Na shledanou.