Dorozumí se jen doteky na kůži, sdružení pomáhá rodinám hluchoslepých

"Chtěli jsme, aby naše děti měly nějakou budoucnost," říká Ivana Rečková ze sdružení Záblesk, které pomáhá hluchoslepým dětem.

Slepce na ulici pozná podle bílé hole prakticky každý. Ale co když je hůl červenobílá? Málokdo tuší, že taková hůl je poznávacím znamením hluchoslepých, lidí, u nichž se kombinuje vážné poškození zraku i sluchu.

Především na pomoc dětem s takovýmto postižením se zaměřuje sdružení Záblesk, jehož předsedkyní je Ivana Rečková. Snaží se o to, zajistit takovým dětem budoucnost, protože kvůli svému handicapu jsou hluchoslepí odkázáni po většinu svého života na pomoc dalších osob.

Jak jste se k práci ve Sdružení rodičů a přátel hluchoslepých dětí Záblesk dostala? Pokud vím, sama máte s tímto postižením osobní zkušenost...
Mám dceru, která je od narození hluchoslepá. Narodila se nevidomá s tím, že později jsme začali vnímat, že má něco se sluchem. Postupně jsme přišli na to, že sice má zbytky sluchu, ale nerozumí mluvené řeči, vnímá jenom zvuky. Hledali jsme cestu, co s ní bude dále. Když jí bylo šest let, otevřeli v Olomouci experimentální třídu pro hluchoslepé, byla to úplně první třída v celé republice, a tam začala chodit. Pořád jsme ale nevěděli, co s ní bude dále. To u nás v té době nebylo nijak ošetřeno. Byl to i impulz k založení Záblesku. Spojili jsme se s dalšími rodiči, že s tím něco uděláme. Aby naše děti, až dorostou dospělého věku, měly nějakou budoucnost. Protože my rodiče tady nebudeme věčně.