DVTV Interview - Petr Třešňák
21:00 Drtinová Veselovský - Rozhovor IV
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Kdo zabil Dorotu Š.? Rok mapoval novinář Respektu a předseda Spolku dětí úplňku Petr Třešňák, jak český stát potichu týrá své nejvíce zranitelné občany. A jak tenhle neutěšený stav může vyústit až v systémovou tragédii. V novém článku se věnuje tomu, jak psychiatrická péče a většina sociálních služeb neumí poskytovat podporu lidem s mentálním postižením a náročným chováním. Petr Třešňák je hostem DVTV, dobrý den.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Dobrý den.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Jak jste si vy sám, odpověděl na otázku, kdo zabil Dorotu Š.?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
tom je takový jinotaj. Dorota Š. má svého pachatele, který byl odsouzen dvěma soudy, jmenuje se Ondřej Bali, je to člověk, který ji připravil o život. A v té obecnější rovině si ale myslím, že ta její smrt byla výsledkem selhání celého systému, v němž je podpora této skupině lidí s postižením nastavena tak špatně, že to k těm tragédiím tak trochu nevyhnutelně vede.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Kdo byla Dorota Š.?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Dorota Š. byla jedním z tuším 10, 12 dětí ze sociálně velmi slabé romské rodiny, která byla odebrána záhy po porodu spolu se svým dvojčetem Žanetou Š., Žanetou Šándorovou a vlastně od dětství vyrůstala v ústavech. A ona měla tu smůlu, že k jejímu poměrně vážnému mentálnímu postižení se přidružilo to náročné chování, na které zejména tedy v devadesátých letech, ale jak jsme viděli, tak ani později, ti pečovatelé neuměli reagovat, takže ona se stávala takovou černou ovcí, dá se říct, jako nesnášenou celým tím pečujícím systémem, což postupně vedlo až tedy k této nešťastné tragédii.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Co to znamená náročné chování?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Náročné chování, v anglosaském světě se tomu říká Challenge behavior nebo behavior bad challenges. Je to takový soubor projevů, který mají lidé s mentálním postižením, autismem nebo kombinací toho. A v zásadě to znamená, že vzhledem k handicapu, které vyplývají z neurobiologie jejich mozku, tak oni určité věci dávají najevo způsobem chování, které se jeví jako společensky špatně přijatelný nebo nároční na zvládání péče. Někdy mohou být agresivní, někdy si ubližují sami sobě, křičí, obnažují se, pojídají nejedlé věci. Těch variant je jakoby bezpočet, ale to, co vlastně v té vědě, která se zabývá příčinami toho chování, je společné, je, že oni tím vyjadřují nějaké potřeby. A je dobré na to správným způsobem reagovat, abychom jim pomohli ke kvalitě života, a ne vlastně se snažili to chování jenom zastavit.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Jak Dorota Š. umřela?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Dorota Š. umřela v noci z šestého na 7. ledna roku 2021, kdy podle toho, co jsem se dočetl v soudních spisech, tak se 2× za tu noc probudila a něčeho se dožadovala. To bylo takový její standardní, že chtěla napít nebo najíst, byla u toho takzvaně otravná. A podruhé se po probudila pomočená, takže bylo potřeba ji ještě přebalit, byla tam nějaká občasná inkontinence u ní, a ten pečovatel podle toho, co víme, tak se zavřel s ní sám v pokoji. A jak se později během rekonstrukce toho zločinu a dalších výpovědí ukázalo, tak ve snaze ji takzvaně uklidnit, což byl způsob, který nemohl vést k uklidnění a byl v rozporu se všemi předpisy o restrikcích na klientech s tímto postižením, tak si na ni lehl na posteli, zkroutil jí ruce vysoko za záda a tlačil druhou rukou plnou silou dospělého muže, jak stojí v rozsudku, na její hrudník s tím, že ona měla hlavu zabořenou v polštáři, a ona tímto způsobem postupně upadla do bezvědomí a udusila se.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Kolik takových Dorot v Česku může být?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Lhal bych, kdybych věděl, že vím o dalších násilných zločinech tohoto typu, nicméně vím o dalších případech, kdy došlo k úmrtí, kterému podle mého názoru šlo předejít, pokud by byla nastavená tato péče. Je to špička ledovce samozřejmě, ten zločin byl klasifikován jako vražda posléze překvalifikován odvolacím soudem na zabití z nedbalosti, čemuž moc nerozumím, tak takových případů neznám mnoho, ale znám mnoho případů, kdy ta poskytnutá péče vede k posttraumatickému stresovému syndromu. Nebo je v rozporu se světovou evidencí poskytování podpory těmto lidem jako zcela nevhodně ordinovaná čili těch případů zanedbávání péče nebo záměrného či nezáměrného týrání je rozhodně více.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Je to systémová záležitost, jsou společností zapomenuti tihle lidé? Odsunuti na okraj od stanovení diagnózy, systematicky opomíjení?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
to zcela jistě systémová záležitost, přestože ředitel toho domova, kde se to stalo, se snažil později tvrdit, že to bylo ojedinělé selhání konkrétního člověka. Není to tak. To riziko, že se to těmto lidem přihodí, je dobře popsáno v zahraniční odborné literatuře a v národních metodikách nebo strategiích, které mají třeba Velká Británie nebo jiné anglosaské země a pevně ukotveny, a v těch se píše, že lidé, kteří jsou nároční svým chováním se ocitají v riziku, že to pečující okolí nebude rozumět, jak má na to chování reagovat a bude na to reagovat represivně a restriktivně. To se děje v českém systému velmi často a někdy to vyústí v to, že oni to prostě nepřežijí. Takže v tomhle smyslu já tu její smrt chápu jako skutečně systémové selhání, protože u nás vlastně ta vhodná podpora není ani ukotvena v legislativě žádných strategických dokumentech ani poskytována na většině poskytovatelů sociální nebo zdravotní péče.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
V případě toho konkrétního pečovatele to mělo trestní dohru. To, co se tedy dělo v domácnosti 05, o tom jste teď mluvil, zavítala tam pak inspekce. Změnily se praktiky od té doby?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
To vyústění je takové velmi paradoxní, protože tam bylo pár lidí v tom zařízení, který se snažili tu praxi změnit už předtím, než se tam zločin stal, jelikož byli signály, že ti klienti jsou týraní. Objevovaly se tam modřiny, velké modřiny, které si nemohli udělat sami, a poté smrti ta snaha zintenzivnila, byly propuštěni někteří pečovatelé. Mimochodem ten pachatel tam pracoval ještě 2 měsíce a propuštěn byl za to, že si osedlal jiného klienta jako koně pro pobavení kolegů. Zřizovatel toho zařízení, což je Jihočeský kraj, ovšem tu situaci neřešil. Paní radní Kozlová se nechala pouze uspokojit tvrzením ředitele, že šlo o to ojedinělé selhání a zařízení navštívila až po roce s takovým paradoxním záměrem, a to sice, že vlastně propustila vedoucí, která se ho snažila reformovat. Takže z pohledu řádné systémové změny se tam skutečně nestalo to, co by se stát mělo, a to, co se třeba stalo v obdobných kauzách v té Velké Británii.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Takže jste ale našel ve vašem pátrání i lidskost? Bylo asi těžké ji najít, ale našel jste ji, místy.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Já myslím, že jak v psychiatrické péči, tak v sociálních službách je lidskosti, spousta. Ono to je taková jako, řekl bych, že takový permanentní zápas o lidskost. Tam jsou velmi nevhodně nastavené podmínky a přístup v té péči, myslím si, že česká psychiatrie v tom má hodně co dohánět, protože vlastně potřebám této cílové skupiny dobře nerozumí, ale pokud jsou ti pečovatelé, ať už to jsou zdravotníci nebo pracovníci v přímé péči sociální, neempatičtí a chtějí ty klienty podporovat, tak samozřejmě je řada míst, kde se o to snaží nebo se to děje dobře. Problém je, že proto nemáme nějaký systémový rámec ani know-how vlastně. Já si myslím, že jedním ze základních problémů toho českého prostředí je, že tady neexistuje odbornost pozitivní podpory chování nebo podpory pozitivního chování.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Což je už dneska vlastně západní standard nebo standard těch zemí, kde tahle péče je podchycená. To je profese, jsou zubaři, psychiatři nebo...
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
A to tady není, ani atestace na to nejsou.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Ne, ne, není to tady, pár lidí to dělá i třeba toto nějaké vzdělání nebo zázemí v jiném terapeutickém směru a těch lidí je skutečně velmi málo, a když jsem měl možnost mluvit s lidmi, kteří to dělají v Irsku nebo v Británii, tak to know how je skutečně mnohem komplexnější. A hlavně systém umožňuje, aby oni byli přizváni ke klientům, jako byla Dorota, a vlastně nastavili tu podporu tak, aby těm lidem se žilo dobře a stráví s nimi relativně dost času, protože ono to trvá porozumět tomu, co ten člověk potřebuje. To není srozumitelné, pokud jsou ti lidé neverbální třeba, takže nám to tady zoufale chybí, to byl vlastně jeden z důvodů, proč ten text vznikl, abych upozornil na to, že tady chybí profese.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
A proč to, když to jde v Británii, proč to nejde v Česku? Je to otázka jenom peněz, systém je podfinancovaný, taky personálně podhodnocený.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Je to takový souběh okolností. Systém je, jak v psychiatrii, tak v sociálních péči, je velmi podhodnocený. To know-how se sem z nějakého důvodu moc nedostalo. Samozřejmě je to způsobené i tím, že těch lidí není tolik jakoby, jak ta klientela není tak početná, ale jak říkají ty britské strategie, o to vážněji je ohrožená tím týráním, takže je to prostě nějaký vývoj. Mně samotnému, ačkoliv se tomu tématu docela intenzivně věnuju, že mám dceru vlastně z této skupiny lidí s postižením, tak trvalo nějakou dobu, než jsem se v tom zorientoval, a vlastně až irský lektor v té podpoře pozitivního chování, se kterým spolupracujeme, jako umožnil to pochopit v nějakém kontextu, takže je to takové zanedbání, které bychom měli dohnat, a já pevně doufám, že ministerstvo práce se tohoto úkolu ujme.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Ano, vaše dítě se taky jmenuje Dorota a také má autismus spojený s chováním náročný na péči. Když jsem ten článek četla, tak jsem si říkala, že to pro vás muselo být extrémně náročné.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Ten souběh rolí, ve kterých se pohybuju, jak je to novinář, člověk z nevládní organizace a zároveň rodič, je trochu náročný, takže to určitě emočně nebylo jednoduché. Zároveň mám v tom nějakou výhodu, co by novinář, že ti respondenti, se kterými mluvím, když to jsou třeba rodiče nebo odborníci, tak vědí, že tu problematiku znám, jak z vnějšku, tak i jako vnitřně, takže se mi podařilo prostě rozmluvit třeba některé respondenty, kteří s jinými médii nemluvili. Náročné to je, ale zase tam je silná motivace tu situaci změnit, protože bych byl nerad, kdyby moje Dorota dopadla podobně jako Dorota Šándorová.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Nějaký odstup se vám dařilo držet, anebo to vlastně při těchhle tématech není ani nutné? Držet si za každou cenu odstup?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Já se o to samozřejmě pokouším, protože zároveň tu věc chci zpracovat v nějakých novinářských standardech. Určitě mi v tom pomáhá zázemí Respektu a velká podpora jeho vedení, vůbec ten prostor, který tomu dali, možnost ty věci konzultovat s lidmi, kteří v tom nejsou tolik angažovaní jako já. A tým Dětí úplňku, se kterým jsme diskutovali řadu těch kauz, je jako oporou s druhé strany. Tu osobní rovinu samozřejmě držíme se svou ženou, takže člověk se má, o co opřít. Ale náročné to je, a já bych rozhodně rád v mapování této nevhodné praxe pokračoval, protože si myslím, že je potřeba na to upozornit, aby se ta věc mohla systémově změnit.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Ten článek v Respektu je velmi silný. Chování je vždy forma komunikace, zaznívá v tom článku a také to, že neurobiologie mozku nedává těm lidem jinou možnost, že potřeby těch lidí jsou nenaplněné. To jste zmiňoval před malou chvílí. Řešení v Česku bývá velmi často medikace. Je tady právě nyní, tedy ten standard těch západních metod nebo těch metod v zemích, kde vlastně téhle péči je věnována velká pozornost, tak tady je řešením medikace nebo zklidňování klientů injekcemi. Proč je tohle špatně?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
To nemusí být nutně vždy špatně, ale máte třeba klienta, který si zničehonic začne velmi silně ubližovat. To je situace, která se často děje. On je neverbální, nedokáže sdělit, co potřebuje. Škola nebo jako kdokoliv, koho se zeptáte, tak tu rodinu nasměruje k psychiatrovi, protože tu není jiná odbornost. Není odborník na chování, který by byl přizván. Psychiatr pracuje obvykle s psychiatrickou medikací, takže dává léky, které tlumí to chování. Ale neumí se zabývat tím, co to chování znamená. A takový ten úplně nejbanálnější a velmi srozumitelný případ je i popsán v tom textu a znám více takových případů, že ono může znamenat, že to člověka něco fyzicky bolí.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
On to nemůže říct.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
to nemůže říct, a on to podobně jako moje dcera nedovede ani ukázat na místo, kde ho to bolí. Teď jsem slyšel od našeho irského mentora případ, že se takhle 2 roky léčila dívka, která měla velmi silné sebepoškozování, také jí byla ordinovaná psychiatrická medikace. A ve finále se v narkóze a v komplexním vyšetření zjistilo, že má v uchu střep, jo. Z Česka znám případ silné bolesti zubů, která skončila několikatýdenní psychiatrického hospitalizací. To, v čem ty antipsychotické léky jsou špatně, že oni toho člověka vypnou, zbaví okolí motivace analyzovat to chování, protože on už si neubližuje, pokud ho zmedikujeme dostatečně, ale ta příčina, ať už je to fyziologická bolest nebo nějaká psychologická bolest, tak není rozpoznaná a klesá motivace k její detekci. V tom je hlavní problém vysoké medikace, proto například Velká Británie má takovou národní iniciativu, která se jmenuje jakoby zastavme nadužívání psychiatrických léků u této skupiny, protože tam tohle je to zřetelné riziko.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Ano, v Británii právě chtějí naopak, aby se postupovalo tedy tou identifikací spouštěčů chování, což samozřejmě trvá déle a potřebujete na to více lidí, než když jen naordinujete medikaci. A já jsem taky četla vlastně v tom vašem článku případ, kdy na jednu pacientku připadá 6 sester, aby to fungovalo. Jestli vlastně v českém systému si to dovedete představit, jestli je to únosné?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Myslím si, že to, na co narážíte, tam 6 sester pracuje na tom oddělení, oni nejsou permanentně kolem.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Já jsem to možná pochopila špatně. Pochopila jsem to tak, že těch 6 sester se musí věnovat nějakým způsobem té klientky.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Myslím si, že nejnáročnější lidé z této cílové skupiny potřebují 2-3 pečovatel k sobě. Obvykle stačí 1, anebo stačí 1 pečovatel třeba na 2. Je to personálně náročné, ale pokud se vhodně nastaví to prostředí, protože za celou tou teorií chování je vlastně úplně jednoduchá idea. Ti lidé, ačkoliv jsou mentálně postižení, mají úplně stejné potřeby jako my. To znamená, oni chtějí mít kvalitní vztahy v životě, chtějí mít nějakou pestrou životní náplň, potřebují být zdravotně v pořádku a potřebují se v co možná největší míře svobodně rozhodovat. Pokud podmínky jejich života nastavíte tímhle způsobem, tak se s nejvyšší pravděpodobností problémy v jejich chování sníží, anebo úplně ustoupí, takže ta péče není potom tak náročná personálně. Ale ve chvíli, kdy je hospitalizujete na oddělení chronického neklidu s dalšími mnoha pacienty v nějakým akutním stavu, tak samozřejmě ta stresová zátěž je tak obrovská, že to to chování zhoršuje. Je v tom jako začarovaný kruh.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Takže je dobré tomu ten čas dát, projít třeba na začátku těžkými situacemi, protože ono to ty výsledky přinese v dlouhodobějším tedy pohledu.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Specialisté na chování říkají, že jsme-li vytrvalý a máme silnou motivaci tomu člověku pomoc, tak vždycky jde udělat signifikantní změna v kvalitě jeho života, která přinese zmírnění, anebo úplný ústup problémů v chování.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Protože s tím souvisí také 12 let. Byla kurtovaná k psychiatrickému lůžku, tedy s tím souvisí titulek článku iRozhlasu zveřejněný při několika týdny. Zpráva ministerstva spekuluje v tomto případě o mučení. Vy jste se věnoval i tomuto případu a mluvil jste s rodinou, která řekla:,, Záchvat někdy trval třeba celou noc, takže i doma jsme museli používat kurty a svěrací kazajky, jinak nešlo fyzicky zajistit její ani naše bezpečí." Sestry potom v nemocnici popisovaly, že si dívka na kurtech vytvořila dokonce závislost:,, Když jsme ji zkoušeli odpoutat, okamžitě si ji začala ubližovat, měla permanentně rozbitou hlavu do krve." Je to tedy tak, že někdy to jinak nejde?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
To kurtování?
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Ano.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Ta nejhumánnější praxe restrikcí, která je definovaná v anglosaském prostředí, hnutím, kterému se, říká restrict reduction jakoby redukce restrikcí, počítá s tím, že pro člověka s touto symptomatikou, je vytvořený nějaký plán, který říká - za normálních okolností děláme tohle, pokud se zhorší, děláme tohle, pak zkoušíme tohle a je to jakoby nakrokované s tím, že někde na konci toho, kdy skutečně, a tam je základní podmínka, že jeho stav je nebezpečný jemu samému nebo jeho okolí, tak je možné použít určité spektrum restrikcí, které nejsou zdravotně ohrožující, ale ten vtip je v tom, že se tomu snažíme maximálně předcházet.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Tady se postupuje opačně. Nechci paušalizovat. Ne vždycky, ale někdy se postupuje opačně.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Často i proto, že neexistuje know-how, jak vlastně ty předchozí kroky nastavit, ale to, co se podařilo tomu týmu v opavské léčebně a já musím říct, že mě to dojalo na místě, bylo to, že oni víceméně intuitivně v nějaké vzájemné intenzivní komunikaci dokázali to, co popisuje zahraniční odborná literatura, skutečně dneska ta mladá žena nebo žena ve středním věku má těch restrikcí minimum, protože dokázali identifikovat spouštěče, rozvíjet její komunikační dovednosti a rozvíjet její frustraci nebo zvyšovat její frustrační toleranci. Tam byl hodně jako problém, že ona nedokázala třeba čekat, ale ta její potíž a ono se to pojí i s tím typem genetického postižení, kterým trpí, tam ten výskyt toho náročného chování jako je vysoký vždycky.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Takže v Česku, ale jsou bílé brány, místa, kde to funguje, místa dotčená západní know-how.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Určitě. Určitě. Tak tady je řada menších nevím, jestli řada, ale je tady pár menších komunitních služeb třeba pro lidi s těžkým autismem, které fungují dobře. Problém je, že oni jsou často jakoby přeplněné a že toho člověka v běžném provozu, ta jeho cesta je jako směrovaná obvykle jakoby na tu psychiatrii a vlastně jako nedostane se mu té podpory, kterou by potřeboval.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Na váš článek už reagovala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. I taková iniciativa podle vás dostatečná může pomoci?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Já jsem vládní zmocněnkyni velmi vděčný, že se toho ujala tak brzo, a tak dobře hlavně a s trochu větším zpožděním, nicméně teďka zhruba hodinu předtím, než jsem sem dorazil, se mi ozval i pan ministr práce Marian Jurečka, který byl s vládní zmocněnkyní v kontaktu a vlastně vzniknul nějaký seznam jako opatření, který jsem stihl, bohužel, jenom přelítnout, kterým by chtěli společně zareagovat na tu situaci. Myslím, že to klíčové je, že by měla vzniknout nějaká odborná skupina, která vytvoří strategii podpory pro tuto skupinu tak, aby k těm případům týrání a zneužívání už nedocházelo.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Takže vůli cítíte z politického spektra?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Cítím vůli, cítím, že ta vůle je motivovaná tím, že ty případy jsou nepřijatelné a že mají mezinárodní přesah, protože incluion Europe třeba ten text převyprávěl do angličtiny a přátelé z Irska už mi dávali vědět, že to v tamější komunitě velmi silně žije. Takže ta potřeba zabývat se lidskými právy a nastavením péče, je teďka vyšší, pevně doufám, že tato vláda v tomto smyslu jako bude jednat a určitě jsem připravený v tom nějak nadále pomáhat.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Co vy byste si přál?
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
No, já bych si přál svět, který, lidi je moje dcera, jako byla Dorota Šándorová, chápe jako plnohodnotné lidi se specifickými potřebami, které máme ostatně všichni. Oni je mají jenom o něco specifičtější, a abychom měli znalost na to reagovat, abychom měli dobrou vůli. A abychom je učinili právoplatnými členy společnosti a dopřáli jim to, co potřebují stejně jako to dopřáváme všem ostatním, pokud mají nějaký zdravotní, a ve většině případů, i sociální problém.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
Já vám děkuji za rozhovor. Hodně síly přeji. Na shledanou.
Petr TŘEŠŇÁK, novinář, spolek Děti úplňku
Děkuju za pozvání.