DVTV: Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pozvání do pořadu DVTV dneska přijal nejlepší cyklista paralympijské historie, první handicapovaný účastník pořadu StarDance a také moderátor Jiří Ježek. Jedeme si pro něj.
Jiří Ježek, paralymparalympionik, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Můžu?
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pojďte dál. Dobrý den, zdravím vás. Dlouho jsme se neviděli.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Ano, dlouho jsme se neviděli.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Tak jedeme.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Tak já se připoutám.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jo, to bude super. Šestinásobný paralympijský vítěz, šestinásobný mistr světa, nejúspěšnější cyklista paralympijské historie, první handicapovaný tanečník ve StarDance, úspěšný přednášející moderátor. Promiň za tu otázku první, ale jako musel si přijít o nohu, aby si tohohle všeho dosáhl?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Asi jo. Já nevím. Teda jako vždycky říkám lidem, že proto, aby jako měli úspěšnej a hezkej život, že jako si nemusí nechat uříznout nohu, ale já nevím, jestli bych to bez toho zažil. Podle mě jako mě to v těch 11 letech fakt jako strašně ovlivnilo, že mě to možná donutilo jako bejt jako cílevědomější, nebo jako chtít něco víc dokázat, že jsem měl pocit, že jako to je handicap a že s tím handicapem se vyrovnám nejlíp, tak když budu v něčem jako výjimečnej. A teda nevím, jestli se mi to povedlo, ale asi v tom sportu jo, tak možná to byl ten důvod, no, ale zní to jako divně.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To by mě vlastně zajímalo, a to je formulativní otázka, jako tady půjdeme doprava, protože jedeme dolů k řece Knižboru, a tak dále, jako jestli ten tah na branku, jako tu jako touhu bejt nejlepší soutěživost, jestli jsi to vlastně měl jako vždycky v sobě, anebo jestli okolnosti prostě...
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Podle mě to měl, ale jako v menší míře. Já jsem jako chtěl bejt sportovec, chtěl jsem se jako živit sportem. Byla to moje taková ta vize, co mají děti jako už na tý základce, když se ptají ty učitelky, co byste chtěly děti v první třídě, jako co byste chtěly dělat, až budete velký.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Promiň, tys neříkal kosmonaut nebo popelář?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Právě, že ne, právě, že ne. A já jsem chtěl bejt fotbalista a chtěl jsem hrát za Spartu, protože jsem vyrůstal vedle stadionu jako na Letný, kousíček na Hradčanský. A každej ten zápas jsem tam slyšel jako ty, jak to řve ten stadion. A protože ještě jako můj tatínek měl velmi dobrý vztah k alkoholu, takže když jsem ho občas chodil hledat po hospodách, tak tam občas byli ti slavný fotbalisti Sparty, ten Honza Berger, a viděl jsem, jak na ty špičkový hráče ti chlapi, jak jim kupujou to pivo, jak je plácají po zádech, a to byl super, to jsem chtěl, já jsem chtěl tu popularitu, chtěl jsem jako i sportovně bejt takovej ten hrdina, jako že dává ty góly a ti fanoušci, že šílejí z něj a možná taky jsem chtěl i jako vydělávat třeba větší peníze, protože za toho minulého režimu přece jenom ti úspěšní sportovci byli jedni z mála, co mohli žít ten život tak trošku barevněji, jakože mohli jezdit na Západ a vydělávali asi víc peněz. A tohle já jsem chtěl, protože moje máma byla prodavačka v sámošce a táta byl malíř pokojů, tak já jsem možná i těma jako naivníma dětskejma očima chtěl jako i vydělávat víc peněz, protože jsem viděl, že třeba já nemůžu mít všechno, co mají moji spolužáci a že i ti rodiče se snažili jako, aby nám to dopřáli s mým bráchou, ale věděl jsem, že to mají těžký, tak jsem si říkal, že by bylo super, když už ten sport mám rád, tak aby to bylo jako...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Vlastně by mě zajímalo, jestli se ti tohle to splnilo, jestli jako obrazně řečeno, jakoby si, jestli si zažil to, že sedíš v hospodě a přijde prostě borec a řekne jako, pojď, Jirko, tady ti koupím, jako příští runda je na mě.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No právě, že jo. No právě, že jako mně se to právě splnilo a bojím se, a to je ta odpověď na tu první otázku, že kdybych jako hrál dál ten fotbal a v těch 11 mě to auto vlastně jako nesrazilo před tou Spartou, protože já jsem v tu dobu už za tu Spartu hrál, já už jsem to měl jako naplánovaný, že už to takhle opravdu bude.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Promiň, ten úraz byl ještě, to bylo před Spartou, to jsem ani nevěděl.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Přímo na Letný, přímo kousíček od toho stadionu na tý široký silnici. A já jsem přebíhal vlastně, chtěl jsem přeběhnout jako na tu Letenskou pláň a tam byly ty tramvaje uprostřed, tak já jsem doběhl na ty tramvaje, na ty koleje, dál už to nešlo, protože na druhý straně jely auta a teď se blížily ty tramvaje, já jsem jako zpanikařil, že ty tramvaje mě přejedou, oni by asi zastavili pravděpodobně, kdyby viděli malýho kluka jako stát na těch kolejích, ale já jsem zpanikařil, že mě ty tramvaje přejedou, tak jsem se chtěl vrátit, ale už jsem se nerozhlídl a mezitím jako tam projel náklaďák.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Hele, kromě mnoha jiných věcí, nechalo to v tobě nějaký jako respekt vůči, to je absurdní se tě na to ptá, protože prostě jsi cyklista celoživotní, ale jako respekt vůči jako silnici, autům a tak dále, možná i tím spíš, že si cyklista.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Asi ne, asi ne. Hele, bál jsem se třeba, když jsem po těch, já nevím, 3 měsících, co jsem byl v Motole v nemocnici, mě poprvé naši vezli jako domů autem, tak jsem se bál, ale vlastně hned jako mě to přišlo, protože byla to moje chyba, já jsem pod ten náklaďák vběhnul, tak jsem to měl v té hlavě srovnaný, jakože za to auto nemůže nebo ten provoz, že za to nemůže, že to byla fakt jako moje blbost, no.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Teď se tě neptám na ten úraz, který jsi měl potom vlastně těsně před koncem tvojí kariéry, což vlastně bude 10 let, myslím ten úraz, ale jako bál si se na kole někdy?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Ne.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Ty jsi se nebál na kole?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Ne. Jako máš respekt, když jedeš, já nevím, stovkou v Alpách z nějakýho sjezdu.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To jsem chtěl říct.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Seš jako v závodě a teď jako víš, že tam, že buď vyměkneš a ujedou ti, anebo teda jako pokoříš svůj strach a jedeš s nima, protože si říkáš, když oni to sjedou ty závodníci kolem tebe, tak ty to sjedeš taky, takže...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Pokoříš svůj strach.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, jakože musíš ho potlačit, ale respekt tam musí být, to si myslím, že, a to má každej adrenalinovej sportovec, ať jsem se bavil třeba, já nevím, s Vávrou Hradilkem nebo já nevím, s Adamem Ondrou, tak oni řeknou, já se nebojím, ale mám jako respekt, takovej ten zdravej, jakože vím, co to může udělat a natolik už jako na tom kole jsem zkušenej, že vím, co se může stát, takže jako respekt z toho máš, ale strach jako, to asi ne, to si nemyslím. Strach mám třeba na horském kole, protože to neumím, protože prostě na horském kole jako nejezdím.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Když to pustíš jako...
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Někde v zatáčkách, serpentinách, tak se nebojím, ale kdybych měl jet někde nějakým úvozem po kořenech mezi stromama, tak to mám strach, a to fakt jako brzdím. To mě předjíždějí ti amatérský cyklisti třeba na těch kolech pro život nebo na těchhle těch závodech, tak prostě chlap, kterej normálně pracuje na 8 hodin někde ve své kanceláři a pak si jde zazávodit, tak je mnohem odvážnější, než jsem já.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, a to je, ale jako, pardon, to je přesně můj příklad, jako úvozem bych to sypal jako ostošest, jako představa, že jedu na silničce stovkou z kopce a čeká na mě zatáčka, jako už teď z toho mám jako vítr.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, vidíš, tak bysme se krásně doplňovali, ty bys byl dobrej v tomhle a já v tomhle.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jak hodně jezdíš teď na kole, protože jak je to dlouho od konce jako aktivní závodníka?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
To jsem počítal, protože jsem říkal 4 roky, ale ono už je to 8, to strašně uteklo, ale je to 8 let a takhle, upřímně, baví mě to pořád stejně, kdybych měl chuť tomu dávat ten čas, tak klidně a nebylo mi líto trávit ty hodiny na tom, tak klidně budu jezdit 150 denně, ale mně už je líto, jako tomu dávat tolik, takže...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako že tam není zatím ten...
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Nemám ten důvod jakoby, protože už fakt nezávodím, ani jako takový ty veřejný závody, jako jeduje, ale jedu je jenom s tím, že třeba někoho doprovázím nebo jedu s manželkou nebo jedu s kamarádama a radím jim, ale už jako absolutně nemám chuť jako fakt sám závodit, a to jsem se zařekl, že když jsem končil tu kariéru, že už fakt jako nikdy už se nevrátím do toho, protože některý ti závodníci to mají tak, že jsou jako ještě úplně nevyzávodění v tý kariéře a pak začnou třeba po pětiletý pauze znovu blbnout na těch amatérských závodech a ještě znovu je to, ale to je fér, jako když je to baví, ale já tohle nemám, takže když jsem třeba v té kariéře ročně najezdil přes 30 000 km, tak teď je to sotva 10, ale i to je furt dost.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Sotva 10. No, protože já jsem se tě chtěl zeptat jako na takovou v podstatě intimní věc, jako zadek je zásadní věc, kromě mnoha jiných jako svalů, tak jako jestli ho máš pořád osazený.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
To zase jo, tak pod těch 10 000, to je skoro, prakticky každý třeba druhej den jsem na kole v roce.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Tak to je prostě, to je úplně jiná story.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
A tím, že jako mám tu svobodu toho volnýho času, tak vlastně si můžu vybrat, jestli chci jet dopoledne, jestli chci jet odpoledne, já si toho strašně vážím tohohle, že vlastně to, co miluju, tak můžu pořád dál dělat, i když mě to neživí a k tomu jsem si zamiloval běhání po tom konci kariéry, takže...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Promiň, tohle potřebuju trošku vysvětlit. Já to musím uvést jako jedním číslem, který mě jako při přípravě jako hluboce, hluboce zklamalo, ty uběhneš půlmaraton, to znamená pro neznalce jako 21,5 kilometru za hodinu 25.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Promiň, to si se zbláznil.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Tak to je, ale tak to máš, to tělo, prostě byl jsem, já nevím, 15 let profesionální sportovec.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, dobře, ale promiň, jako je potřeba nezapomínat, že nemáš jednu nohu.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Jako jo, tak kdybych tu nohu měl, tak to běhám za jedna 10 třeba.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, ale mimochodem to je hrozně dobrej čas, 1:10 by byl, 1:25, to je taky super čas.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, tak jako rekord je nějakých 58 minut, ale to byl nějakej Etiopan, že jo, nebo Keňan, ale jako já jsem se do toho fakt strašně zamiloval, mě by to v životě nenapadlo, protože já jsem běhání nesnášel asi jako každej druhej kluk a holka na tý základce, když jsme běhali takovej ten 1 500metrovej nebo dvanáctiminutový běh.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Dvanáctiminutovka.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Tak to jsem úplně nesnášel, píchalo mě v boku a vlastně během tý cyklistický kariéry, tak mně to zakazovali, protože jako vlastně nebyl důvod.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jinej pohyb vlastně...
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Trošku to jde proti sobě. Takže jsem vlastně neběhal a až po konci kariéry, kdy já jsem jako hledal ještě nějakou alternativu k tý cyklistice, protože přece jenom musím přiznat, že třeba první rok po konci kariéry jsem neměl chuť jako každý den si sednout na kolo, i když jsem třeba na to měl čas, potřeboval jsem si trošku odpočinout, a tak jsem hledal nějakou alternativu, protože já jsem věděl, že kvůli hlavě potřebuju každý den minimálně hodinu sportovat, ať je to kolo, ať je to běh, ať je to něco prostě. A přece jenom k tomu běhání nepotřebuješ už vůbec nic, jo, že to je tak jako strašně nízkoprahový, co se týče času, i tý produkce, jako když jedu třeba na nějakou firemní akci, kam mě pozvou a jedu přes půl republiky, tak se mi už nechce brát to kolo, oblíkat se, ale takhle si vezmu boty a ráno třeba před tou akcí, buď, když ji moderuju, nebo když tam přednáším, tak se prostě jdu na hodinku proběhnout a mám...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jirko, doleva.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Doleva a hned doprava, tak si vlastně vezmu ty boty jenom, tu běžeckou protézu a jdu si zaběhat.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A tím se dostáváme, protože jako u kola, viděl jsem tě mnohokrát na kole. A rozumím tomu, že prostě ten pohyb i s tou protézou, která je jako upnutá, vlastně jako do toho pedálu, prostě jako že to má nějakou jako mechanickou jako logiku a celkem mi to dávalo jako smysl prostě mechanicky u toho běhu, tomu vlastně nerozumím.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, ten běh je, takhle, ta protéza, ta pružina samotná, na který se běhá, tak jako měl Oscar Pistorius, on měl obě, že jo, tak já mám tu pružinu a ona je dělaná tak, že v podstatě je vyráběná na váhu tvojí a i plus minus jako na nějakou rychlost, kterou chceš běžet, tím je seskládaný ten karbon vlastně toho materiálu tý pružiny. A ono ti to dovolí plus minus běžet skoro stejně jako ta zdravá noha, samozřejmě ti to jako tu energii nevyrábí, to musíš se odrážet pořád tou zdravou nohou, ale zase jí moc neztratí, protože ty, když na tu pružinu šlápneš, tak ona tě zase nějakým způsobem jakoby vykopne. Není to úplně ideální. Samozřejmě lepší by bylo mít obě zdravý nohy, ale v čem je to blbý pro mě, je to dost bolestivý, jako na ten zbytek tý nohy, jo, že přece jenom to kolo...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Ty nárazy...
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Ty nárazy jsou jako nepříjemný, proto já třeba v životě bych neběžel maraton, protože bych si tu nohu oddělal a oddělal bych si asi i tu zdravou, takže takovou tu velkou distanci nebo to, co jako většinou ti běžci mají, že jednou v životě si, když běhají ty dálkový běhy, že by si chtěli zaběhnout maraton, tak to já jsem musel si hned jakoby zakázat a ten půlmaraton je pro mě tak jako maximum, ale furt jako je to super, že můžu.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Mimochodem jako bolest jako obecně, jako jak důležitá věc to pro tebe jak sportovně, tak teď už, nebo takhle, jak jako soutěžně, tak i jenom sportovně, jak důležitá věc to pro tebe je?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, bolest, tady pojedem doleva.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Doleva, děkuju.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Bolest, takhle, já jsem se naučil s tou bolestí žít v těch 11 letech, kdy jsem přišel o tu nohu, tak přece jenom ta rekonvalescence a vůbec ty věci s tím spojený i zvykání si na tu protézu, tak to bylo jako tenkrát hodně o bolesti a v podstatě jsem jako jsem se s tím už v těch 11 letech musel naučit žít a vlastně mě to provázelo až do nějaký puberty nebo do nějakých 19 let, než si ta noha přece jenom jako za těch třeba 8 let už na tu protézu tak zvykla, že už to není tak bolestivý, jako to bejvalo, ale potom jsem se vlastně, jak jsem přišel do tý cyklistiky, tak jsem se musel naučit vnímat úplně jinou bolest, tu závodní, tu sportovní, takový to, že tě prostě bolí celý tělo a vlastně, já nevím, jak jiný vrcholový sporty, ale asi taky, ale jako v tý cyklistice ta bolest je fakt jako součást, nedílná součást. Já jsem, když jsem měl kamarády, opravdu špičkoví profesionální sportovce, což třeba jezdili Tour de France nebo takový ty jednorázový klasiky, tak když jsme, já jsem byl ve sportovní komisi na Mezinárodní cyklistický federaci a seděl jsem tam s těma největšíma hvězdama, každý tam byl jako nejlepší z toho svýho oboru, cyklokrosař, silničář, já za tu paracyklistiku, dráhař, a když s náma dělali jako nějaký PR oddělení, jednoduchý 4 otázky pro všechny stejný, tak co pro vás cyklistika znamená, tak 90 % odpovědělo bolest, jako jediný slovo, ale takovou tu hezkou bolest, na kterou seš jako pyšnej, když v tréninku prostě tě to bolí natolik, že přijedeš domů a jako fakt si ani nemůžeš dojít ze schodů znovu, jako třeba se oblíknout nebo něco, tak to je jako, to je ta nejlepší odměna za ten trénink. A ta bolest v tom závodě, tam je to o tom, že bez tý bolesti člověk prostě vyhrát nemůže, je to prostě každodenní součást.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Ale musíš ji umět vlastně zvládnout.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Musíš jí umět zvládnout, no, nesmí tě ta bolest zastavit, musíš jako tu bolest umět potlačit, to je něco jako s tím strachem, že musíš umět potlačit ten strach.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To je vlastně už druhá věc, kterou musíš potlačit, abys byl jako dobrej.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Ty furt potlačuješ něco.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Je tam někde jako moment, ještě, když si vzpomeneš na závodění, jako je tam moment, jako že si říkáš, Ježíš, to je skvělý, vyjma toho, když vyhraješ, teda myslím, jako v průběhu, to je paráda prostě.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, já jsem měl dvě takovýhle situace, který mě jako častokrát uvedli do takovýho jako úsměvu, jako že sám si najednou řekneš, já jsem šťastnej, jo, to jsem měl buď, a to jsem měl třeba dneska předtím, než jedem teďko spolu v autě, tak já jsem byl ráno se projet na chvíli na kole a fakt řekl jsem si, že ti to musím říct, že jsem normálně jel a sám pro sebe jsem se usmíval, že jsem šťastnej, že je takhle nádhernej den, jel jsem tady tou krajinou a normálně jsem si řekl, jak si toho vážím, že můžu se prostě projet na kole a že mě to pořád jako baví i po těch 25 letech, co jsem závodil, že jsem si to nezošklivil, takže tohle jsem měl občas i jako při tréninku, i při těch závodech, kdy jsem, když se nejelo vyloženě intenzivně a já jsem vnímal jako, kde jsem a že jako jedinej paralympionik můžu jezdit s těma nejlepšíma profíkama, nějakej závod támhle ve Francii, tak pro mě to bylo prostě štěstí, tak toto jsem si jako vždycky tak jako uvědomil a byl jsem rád. A ten druhý moment bylo právě to, že jsem se mohl dostat až mezi ty absolutní nejlepší profíky, že jsem fakt mohl stát na startu vedle vítěze Tour de France, vedle vítěze, já nevím, Gira nebo vedle aktuálního mistra světa a oni na mě koukali, jestli to fakt myslím vážně s tou protézou, že s nima ten závod chci jet.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Ty vlastně tohle, teď popisuješ rok 2013, kdy si jel časovku.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Ne ne ne, teď popisuju vlastně ty 3 roky předtím, od roku 2010 do roku 2013, když jsem dostal jakoby jedinej kontrakt v tom profesionálním týmu a mohl jsem ty závody, na který jsem do tý doby koukal jenom v televizi, tak najednou jsem je mohl jezdit, jo, a to pro mě byla taková obrovská čest, že jsem si říkal, dobře, kluci, když mě tady urvete v prvním kopci a já tam zůstanu sám, tak mě to za to stojí, ale já jsem věděl, že jako tohle si nenechám, aby se mi stalo, takže jsem věděl, že jako poslední nedojedu, ale byla to pro mě fakt obrovská čest a tam jsem si jako uvědomil, kam až jsem se jako dostal v tom jako sportu, který jsem si zamiloval, že to nebylo, že jsem nezůstal třeba jenom mezi těma paralympionikama, nebo že jsem nezůstal jenom tady jako na českém písečku, když jsem začal jezdit s těma zdravýma klukama, tak jsem jako logicky nejdřív začal jezdit tady, nejdřív amatérský závody, pak českej pohár, pak třeba se postavit na start mistrovství republiky, kde jel třeba Jan Svorada, pro mě to bylo jako wow, já tady vlastně můžu jet s takovouhle hvězdou ten závod a i když ho samozřejmě nikdy neporazím, tak je super, že tady vůbec můžu být.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Mimochodem to, i když ho samozřejmě nikdy neporazím, to takhle je.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Jo, to jsem věděl.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako je to tak, že vlastně jako v momentě, kdy ti chybí jako část svalový hmoty vlastně a tak jako od určitý kategorie vlastně nemáš nárok.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Nemám nárok, to jsem věděl, to jsem věděl jako hned, že ten handicap je tak velkej, že když ten závodník, který většinou je jakoby profesionál, to znamená člověk, kterýho to živí a je za to placenej, tak kdykoliv se zvedne ze sedla a bude mi chtít ujet, že mi ujede, pokud je zdravej, nebo pokud se na to úplně jako nevykvákne, takže mi ujede, ale já jsem tam mohl závodit s tím, že prostě jsem věděl, že když já pojedu na svejch 100 %, tak jsem přibližně na tý úrovni v polovině někde toho, toho pelotonu.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To znamená, jako že vlastně jako polovina pelotonu by si mohla říkat, že se na to nevykváknu prostě, tady je borec... Vlastně nevím, jaký jsou jako v pelotonu vztahy, jako někdy to vypadá, že docela přátelský, ale jako ten pohled na tebe ze strany trenérů a závodníků ostatních byl jako jakej?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Obrovskej respekt a já jsem si toho fakt vážil, protože, hele, ti kluci, on tam je respekt i mezi těma závodníkama velkej, myslím si, že velkej. Nevím, jak je to v jiných sportech, jako na tý úplně nejelitnější kategorii, ale tady, co jsem zažil, tak je tam fakt velkej respekt i z toho důvodu, že ti kluci se občas mění v těch týmech navzájem, takže ty s někým strávíš celej rok na pokoji, na hotelech, protože ti kluci jsou fakt třeba 250 dní v roce jako mimo domov a jsou spolu, a to je, jak když prožiješ vojnu s někým, fakt jako oni za sebe musí bejt obrazně schopný položit život na tý silnici, jo, že opravdu jeden za druhýho, že si tam opravdu pomáhají. Ta cyklistika silniční je opravdu hodně týmovej sport a ti kluci fakt jako jeden pro druhýho opravdu dejchá. A pak, když za rok přejde do jinýho týmu, tak pořád to kamarádství tam je a ti kluci si většinou jako fakt vyhoví i na tý silnici, že když veze pití třeba svýmu lídrovi a potřebuje se prokličkovat tím pelotonem, tak tam peloton ho tam pustí, to místo mu tam dělá, jo, že si většinou nedělají naschváli, fakt jako tam se musí stát něco opravdu mimořádnýho, že by dva lidi na sebe jako byli nějak nevraživí. A podle mě právě z toho důvodu, jaká tam je tahle ta kultura, tak i ten respekt ke mně tam byl obrovskej, protože ti kluci si uvědomovali, co jako jsem musel pro to udělat, abych se vůbec na tuhle tu úroveň dostal s tím handicapem.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Mimochodem, když se bavíme o jako přístupu k ostatním závodníkům a vůbec jako fair play, teď mě, protože se nemůžu při řízení dívat do mých not, tak si nepamatuju úplně přesně, jak se to jmenuje, sedíš v nějaké komisi, která se zaobírá fair play?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Jo, předsednictvo Českého klubu fair play, a to je pro mě jako velká čest, protože pro mě ta fair play, a teď fakt nechci, aby to znělo jako klišé, pro mě to bylo jako v tom sportu od začátku strašně důležitý, i co se týče třeba boje proti dopingu v té cyklistice, tenkrát v tý době, kdy ten problém jako byl v cyklistice velkej a i v té paracyklistice, tak já tím, že jsem byl jako jeden z těch jako čelných představitelů toho sportu nebo jako ten, opravdu ta hvězda toho sportu, když to jako řeknu nadneseně, tak jsem jako to bral, jako že to je jako moje i strašně důležitá jako role, bejt jako ambasadorem toho čistýho sportu, nejenom fair play, ale i jako toho antidopingového programu.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To jsem se právě chtěl zeptat, jestli do fair play spadá jako i to, že prostě někdo nebude sypat.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Pro mě, pro mě absolutně, no, jako pro mě fair play, takhle, ono to fair play opravdu je pro ten sport strašně důležitý, protože jinak ten sport nemá smysl dělat bez dodržování jako pravidel a bez nějakýho jako elementárního i jako přátelství nebo respektu k tomu soupeři, tak to nejde dělat, protože ti rozhodčí nejsou všude a jako pro mě má fakt jakost, a to nejenom proto, že jsem v tom klubu fair play, ale jako obecně pro mě má fakt jako hrozně velkej význam, když vidím třeba ve fotbalovém zápase, že někdo jako přizná něco, je to takový, jako mně se to strašně líbí.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Máme takový příklad přímo tady u nás v redakci. Máme tady kolegyni Máju, jejíž maminka je vlastně v reprezentačním týmu ženském v šachu a oni měli takový příklad, že jako ta absolutní jejich špička měla nastupovat ke stolu, Indky to měly být, a prošvihly vlastně to časové okno, kdy měly nastoupit.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
A dostaly cenu za to teďka.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Češky, přesně, Češky, jako mohly by je vlastně, asi by je mohly prostě jako vydusit a bylo by to, ale ony na ně počkaly, nespustily hodiny a tak dále.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
A to je přesně ono, a to je jako prostě, pro mě to má obrovskej respekt jako tohle to chování v tom sportu a je to i, zase, ať to nezní úplně vzletně, ale je to fakt i jako důležitá věc z toho sportu, co by si měly odnést třeba děti, když sportujou do normálního života, že přece jenom jako když člověk projde tím sportem v jakýkoliv tý dětský kategorii a pak už se tím sportem nemusí živit nebo už ho vůbec nedělá, ale má to součást tý výchovy, to, že chodí na atletiku nebo na gymnastiku nebo prostě během tý školy, během těch studií, tak podle mě tě to poznamená, jako že máš nějakej respekt k autoritám, protože furt si musel poslouchat nějakýho trenéra, umíš prohrávat, protože v tom sportu jako ty prohry jsou stejně častý, možná častější než výhry, takže jako do života ten sport, nejenom jako to fyzično, že tě to dělá jako odolnějším a silnějším, ale i jako ta výchova a ta fair play k tomu podle mě jako patří.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
A teď ještě k věci, která je vlastně možná daleko ještě vážnější než tohle, protože my jsme spolu naposledy mluvili před poměrně velkou spoustou let v DVTV, ale bylo to chvíli poté, co ty jsi ve Spojených státech měl opravdu jako extrémně závažný úraz na kole a tak dále, jako já jsem si z toho rozhovoru odnesl, že si vlastně utekl hrobníkovi z lopaty absolutně. Zajímalo by mě, co tohle nechalo jako v tvojí hlavě. To, že si v podstatě už podruhý, když budu brát i těch 11 let, vlastně tu srážku s tou Tatrou, tak jako co to v tobě nechalo, že o takovejhle kousek to bylo a už si tady nemusel bejt.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Asi dvě věci, jako jedna z věcí, já si fakt, a teď zase, já nechci mluvit v nějakých klišé, jo, ale fakt jako já si vážím každýho dne, od tý doby, jako od toho druhýho úrazu ještě víc, tenkrát v těch 11 letech jsem si to tolik neuvědomoval a hlavně jsem se potřeboval rychle vrátit do normálního života, byl jsem úplně jako na začátku a teď to dítě ještě před tou pubertou nebo těsně na kraji tý puberty, tak chceš prostě dělat všechno to, co dělají ti ostatní a chceš se jim vyrovnat a zpátky a co mám rád a já jsem fakt měl rád ten pohyb a věděl jsem, že fotbalem se živit nemůžu, ale můžu ho hrát, tak jsem chodil hrát dál s klukama fotbal i s tou protézou a tenkrát jsem to tolik nevnímal, to bylo spíš jako intuitivní. Ale teďko já fakt jako jsem daleko optimističtější v tom životě, pozitivnější, nechci si kazit jako dny nějakýma jako negativníma náladama, nebo jako i třeba se vyhýbám jako konverzací jako s hloupýma lidma, který já považuju za hloupý, nebo prostě...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jsem rád, že tu se mnou sedíš a povídáš si se mnou.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Tím si prošel. Ne, jako že víš co, jako prostě říkáš si, už si vybíráš jako, s kým se budeš bavit, nebo řekneš si, to mi za to nestojí. A prostě fakt jako hrozně rádce na světě od tý doby, ať to zní jako možná divně, ale jako všichni říkají, ty seš takovej jako až moc jako optimistickej, jak byla ta pohádka Radovanovy radovánky, já jsem takovej Radovan, jako že se z vašeho raduju, to jsem se krásně spálil o kamna, že mám jako ze všeho radost a možná to je taky tím, že jako dlouhodobě žiju jako s mojí manželkou Soňou, která je takhle pozitivní od tý první chvíle, co jsme se seznámili.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Takže dost obtížně ty můžeš být...
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Možná to je jako i časově, jako že mě do toho jako takhle naučila, ale já fakt věřím, že to je tím, že to je tím úrazem. No, a tu druhou zkušenost, kterou jsem si z toho odnesl, že já jsem tenkrát jako kluk, když jsem přišel o tu nohu, tak já jsem jako ztratil potom veškerý zábrany, protože jsem všem jako rodičům, kamarádům říkal, já už mám vybráno, mně už se nemůže nic stát jako podruhý, jako ten osud jako mi nenadělí takhle, já jsem úplně v pohodě. A zjistil jsem, že ne, takže člověk na sebe fakt musí dávat pozor pořád.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Když jsem tě na začátku představoval, tak jsem, mám pocit, použil i slovo jako přednášející, jako řečník. Ty děláš motivační přednášky. Je to tak?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, já se snažím, jako když mě firma pozve na nějakou takovouhle jako nějakou inspiraci pro ten zaměstnaneckej tým, tak se to snažím dělat jako hodně podle toho, co jsem fakt sám zažil, že jako nejsem takovej ten, že bych to měl nastudovaný, jo, jako třeba jako úplnej druhej, druhej pól je, já nevím, Marian Jelínek, který...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Toho jsem myslel právě.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Opravdu to studuje, má několik vystudovaných škol na psychologii, na to, jak to funguje v tý hlavě, i co se týče jako s tělesnou schránkou, tak my většinou jako vystupujeme po sobě a já buď potvrdím to, co on říkal, a že těm lidem řeknu, že to opravdu z toho reálnýho života, že já jsem to prožil a vlastně tyhle ty hodnoty, co jako on říká, že vlastně fungujou opravdu reálně a nebo on řekne ten svůj základ a já to pak jako jenom vlastně uvedu do toho kontextu, že to funguje, protože ten sport je jednoduchej, když v něm máš úspěch, je to takový, jako taková životní zkratka, jo, že vlastně to, co v životě prožiješ, tak někdy je to takový hodně abstraktní, jako že co je úspěch v životě, vlastně se nedá říct, ale v tom sportu je to jasný, tam máš prostě to mistrovství světa nebo tu olympiádu, tu medaili a k ní je nějaká cesta, ono v tom životě to je vlastně taky. Taky se na něco připravuješ, buď školou nebo nějakým jako studiem při práci a pak to vlastně využíváš, akorát, že ten úspěch není jako jeden závod, ale to, že máš třeba spokojenej život a že seš jako na sebe pyšnej.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
V životě si musíš vlastně definovat i ten úspěch, zatímco v tom závodě je to celkem jasná, seš na bedně, jako krása. No, a zajímalo by mě, co je, když vystoupíš a mluvíš před lidma, co je vlastně ten hlavní vzkaz?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, to právě záleží na tom, co ta firma chce, protože každá ta firma něco řeší, proč si mě tam jako pozve, buď, že třeba je kupuje nějaká větší firma, a ti lidi mají strach, co s nima bude, takže tam se snažím bavit o tom, že prostě do toho života občas vstoupí nějaký vnější vlivy, ať třeba, v mým případě ty úrazy různý, nebo i nějaký jako věci, který mě potkaly v tý kariéře a nebyly úplně jakoby pozitivní, že mi prostě někdo ovlivnil jako tu kariéru nějakým svým rozhodnutím, ale že vždycky se snažím říct, a ono to tak opravdu v životě je, že na každý zlý situaci je vlastně i něco dobrýho, že buď tě to hodí někam jinam, kam by ses sám třeba neodvážil a najednou tě ta situace vrhne do toho, že musíš jako najednou zapnout nějaký vnitřní síly a že tě to něco naučí a najednou se silnější, takový to, že, a to je taky takový jako pořekadlo, že každá překonaná překážka nás dělá silnějším, ale ono to tak jako opravdu je, že to je jenom zkušenost, že ty se pak jako, když něco zažiješ podruhý, tak se jenom podíváš přes rameno a řekneš, ty vole, vždyť tohle už jsem vlastně zvládnul.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, jasně. A teď mě jenom napadá, protože v DVTV jsme dělali rozhovor s paralympijským plavcem, který je nevidomý, David Kratochvíl se jmenuje. A tady v autě jsem seděl s Annou Slancovou, to je vlastně cyklistka, která si jako ochrnutí dolních končetin přivodila přímo při sportu a tak dále. A od obou z nich je evidentní, že to, co se jim jako stalo, a to, jaký handicap mají, je vlastně jako, jak kdyby jim umožnilo se zmáčknout a vyprodukovat ze sebe jako, aspoň to oni říkali, jako ještě to lepší, než kdyby tam vlastně tahle ta jako okolnost nebo překážka nebyla, tak by mě zajímalo, jestli to máš podobně.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, mám. A myslím, že jsme se o tom bavili hned na začátku toho našeho rozhovoru, že vlastně tím, že jsem v těch 11 letech přišel o tu nohu, tak já fakt nevím, jestli bych byl takhle úspěšný v tom sportu, jak jsem chtěl a myslím si, že ne, protože už v těch žáčkách, v té Spartě jsem cejtil, že rozhodně teda nejsem jako nějakej genius na ten fotbal a že plus minus za 3-4 roky by mě z toho kádru stejně vyřadili, takže takhle to za mě rozhodla ta Tatrovka. A bez ní, bez tohohle zážitku podle mě bych se nestal jako takhle úspěšnej v tak náročným sportu na tu vnitřní sílu, jako je ta cyklistika, protože tam opravdu, co si neušlapeš sám, tak to jako ti talent v tom nepomůže, nebo nepomůže ti ani jako to, že by to za tebe uhrál někdo jinej. Takže tohle to mně určitě pomohlo. A to je právě jedna z těch věcí, který se snažím jakoby v tý inspiraci těm lidem předávat. A pak samozřejmě já jsem měl tu kariéru tak dlouhou a tak pestrou, že vlastně na každej problém, kterej v těch firmách nějakým způsobem to vedení řeší a chce tím mým příkladem těm lidem dát nějakej impuls, tak se tam něco dá najít, a to mě strašně baví, protože já třeba jdu na schůzku, když ta firma mě pozve, většinou je to jako vedení tý firmy a ptám se jich jako, proč si mě pozvali, co od toho očekávají? A oni mi řeknou, hele, teď řešíme problém, že, dejme tomu, je tady spousta lidí, kteří jsou tady od začátku, od revoluce a už jsou vyhořelí a už mají pocit, že všechno uměj, nechtějí se učit nic novýho a nám konkurence utíká, protože oni mají mladší kolektiv, ti se líp učej. Tady ti naši borci starý jsou sice fachmani, ale mají pocit, že už my všechno umíme a vy nám nebudete nic říkat. A já se jim snažím ukázat to, že já jsem pořád musel před tou konkurencí nějakým způsobem utíkat, bejt krok dopředu, takže se permanentně učíš a že se učíš i po tý kariéře, protože já, když jsem skončil s cyklistikou, tak najednou jsem jako řešil, co teď budu dělat, protože mně bylo, já nevím, 48. A teď najednou jako měl jsem to štěstí obrovský, že třeba jako finančně jsem neměl tlak, že jako asi už bych nemusel možná do smrti pracovat, ale nevydržíš to, jsme aktivní, asi máme to stejně, že jako chceš něco dělat. A teď já jsem začal jako dostávat nabídky a z toho jsem jako řešil, co budu dělat, takže jsem 2 roky, 2 roky dělal moderátora zpráv začínající tehdejší CNN, ale tam vlastně začínáš úplně od nuly, v takhle jako pro mě už ve vysokém věku, takže se musíš učit profesi absolutně od nuly, a to bylo jako pro mě hrozně osvobozující, že se to dá naučit, takhle jako něco úplně od nuly znova, pak jsem šel do Českýho rozhlasu na Radiožurnál Sport. A zase, zase začínáš úplně od nuly a učíš se novou profesi, pak třeba ta zkušenost se StarDance, to samý, jo, že najednou zjistíš, že v 50 letech se naučíš jako z nuly tančit, jo, a to jsou takový zkušenosti, který jsou strašně osvobozující do zbytku života, protože já jsem měl chvíli pocit, a ten jsem opravdu měl, že jako to hezký už jsem zažil a že teď už to vlastně jako nějak jenom doklepu, protože už nic nebude tak skvělýho a nebude ani taková životní výzva, jako byla ta cyklistika.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
No, a k tomu mám vlastně jednu otázku, protože já už jsem to říkal, jako vždycky si vyzařoval velkou soutěživost a jako touhu být nejlepší, do čeho jsi to přetavil. V čem, do čeho to teď dáváš?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Asi do... No, hodně do tý inspirace jako ostatním lidem. Teď zase nechci, aby to znělo nějak vzletně, ale pro mě je největší odměna, jako co si nesu z té kariéry, když to, co jsem dělal, tak jsem z toho mohl, jestli ti to dává smysl, v druhý půlce kariéry já jsem fakt strašně rád závodil proto, že to dělá radost mým blízkým lidem, to znamená, jako fakt takovým těm Ultra fanouškům, co tě zbožňujou, jezdí za tebou přes půl světa. Nejbližším kamarádům, který na mě byli jako pyšní a dělalo jim radost, že mně můžou jet fandit zase prostě někam do Ameriky a bejt tam u toho se mnou. Samozřejmě mojí manželce, že na mě může být pyšná, že prostě ty závody vyhrávám a že se z toho spolu radujeme. A to, tohleto už, a říká to spousta těch úspěšných sportovců, že vlastně od tý druhý půlky kariéry už spíš závodí pro ty lidi kolem, co mají kolem sebe, že to je fakt radost dělat někomu radost. A tohle to jsem si vlastně jako podržel a snažím se teďko dělat radost lidem, který sledujou to, co dělám, a teď nemyslím jako na sociálních sítích, ale vlastně všechno, co dělám a dělám jakoby někde jako veřejně, tak je pro mě největší odměna, že za mnou choděj lidi a říkají, že to, že se pořád hejbu, že je motivuju, že oni začli třeba kvůli mně běhat, protože já jsem začal taky běhat až pozdě a že oni změnili jako svůj životní styl, že doteďka seděli v kanceláři a byli na sebe naštvaní, že nesportujou a když viděli, že můžu běhat já s jednou nohou, tak teda se zvedli a postupnýma krokama se naučili tomu režimu, že opravdu každý druhý ráno choděj běhat. A tohle je pro mě strašná odměna, takže možná tu svoji soutěživost jsem přetavil v to, že jako chci jako něco tady předat, takovou tu radost, ať je to z pohybu, nebo že vůbec cokoliv děláš na 100 %. Možná je to tím, že třeba, co se nám jako s manželkou, se Soňou nepovedlo, že prostě jsme neměli děti. A možná tohle je ten důvod, jak se s tím jako vyrovnávám, že ty, když máš děti, tak to předáváš automaticky svým dětem a chceš, aby byly nějakým způsobem úspěšný v životě nebo to, tak já to mám takový jako rozplizlý, že se to snažím jako předávat lidem kolem sebe.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Jako jakou máš před sebou výzvu, díváš se na něco, co bys ještě chtěl?
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, nemám konkrétní. A já jsem jí neměl ani...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
To zní, jak kdybys byl, těsně před smrtí se tě ptám, co bys ještě chtěl, promiň.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Ale ono to tak je. Myslím si, že jako ty skončíš tu kariéru a já jsem fakt jako opravdu, jak jsem říkal před chvílí, já jsem si myslel, že už jako nic lepšího nezažiju. A to je strašný, když ti není ani 50, a teď máš pocit, že už vlastně to hezký si prožil.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Všechno už bylo.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Všechno už bylo a nic nebude lepší, protože ten pocit jako z toho, že seš úspěšnej sportovec a jako fakt se ti daří a máš z toho sám radost, takže už nic takovýho neudělám. Jenže pak najednou po roce nebo po 2 letech, pak tam byl covid, takže bylo všecko takový pomalejší. A pak najednou přišla tajako výzva dělat to sportovní zpravodajství. A já jsem věděl, že to jako není jako sranda, že to je profese, jako že to je fakt jako um nějakej. A když jsem viděl třeba Romana Šebrleho, jak dlouho mu trvalo, než jako to bylo koukatelný a než jako ti lidi jako přestali říkat, jestli to má vůbec zapotřebí on se svým sportovním jménem, jo, tak dneska je perfektní, ale tenkrát ze začátku to bylo pro něj těžký. A já jsem si říkal, ty vole, jestli tohle jako budu mít taky, tak jsem zvažoval, jestli vůbec mi to za to stojí, pak jsem teda do toho šel a byla to teda jako sakra výzva a jako sakra těžký. Ty víš, asi, jak jsi se cítil a ty jsi byl mladej, jenže já už měl jako něco za sebou a teď tam jdeš s tím jménem, který máš v tom sportu a říkáš si, teď minimálně 80 % lidí bude u tý televize říkat, ty vole, mě je ho líto, proč se takto jako...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Tak se ukaž.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
No, ale už dopředu si řekneš, mě je ho vlastně líto, to bude hrozný a bylo to hrozný samozřejmě, protože tuhle tu profesi se naučíš jenom tím, že to prostě děláš nějakým způsobem, až se to nějak přelomí trošku, nikdy v tom nebudeš perfektní, nebo málokdo je v tom perfektní, ale já jsem věděl, že aspoň prostě chci mít pocit, že se na to sám dokážu dívat, že to není tak hrozný. No, a to bylo jako na moji vnitřní energii úplně stejný jako připravovat se 4 roky na olympiádu. A pak, když jsem jako měl pocit, že už to, ne umím, ale že už to není takovej stres pro mě, tak to přestalo bejt výzvou a odešel jsem z tý televize i z toho důvodu, že mě to pohltilo časově natolik, že jsem nestačil dělat to, co miluju, to znamená jezdit na tom kole. A já jsem si říkal, já chci dělat věci, který mám rád, jo, teďko jakoby v tom jakoby už sportovním důchodu. A že už jsem to měl mít jako za odměnu jenom tyhle ty výzvy, tak jsem z tý televize odešel a hned přišla nabídka z toho Českého rozhlasu. A zase, instituce, která je tady 100 let, ke kterým mám jako hrozně hezkej vztah, hrozně rád jsem chodil na Radiožurnál na rozhovory, líbila se mi tam ta atmosféra a teď jsem jako dostal nabídku, já jsem si říkal, ty jo, to bude, ale jako ještě těžší než ta televize, protože v tý televizi to nějak zahraješ, když tak obličejem nebo prostě něco, jo, ale tady jako to musí být absolutně perfektní. A ještě jakoby s tou historií tý stanice, že jo, teď já jsem ty sportovní přenosy v rádiu vždycky hltal, když jsem jezdil v autě, tak jsem si říkal, teď já půjdu mezi ty profíky a budu tam prostě plácat, šlapu si na jazyk, neumím vyslovovat pořádně a jako chápu, proč mě tam chtějí, že tam chtějí jako sportovní osobnost, ale přece jenom jako ať se za to nestydím, takže zase obrovskej stres, dělal jsem to 3 měsíce, to klasický moderování a takový ty s Mikrofonem za fotbalem, kde tam máš těch 7 stadionů, teď přepínáš mezi nima a já jsem chodil domů po těch 4 hodinách nebo 6 hodinách tý moderace tak unavenej, že Soňa mi říkala, hele, nech to těm, který to dělají celej život, anebo ty, který jsou mladý, to není pro tebe, Jiříku, fakt jako není to, není to dobrý, jako seš strašně unavenej z toho. Tak jsem teda jako, opravdu to byla jedna z mála věcí, kde jsem sám ucukl a poprosil jsem jako vedení tý redakce, ať mi dají jenom jeden pořad v tejdnu a já si ho budu dělat jako s radostí, tak mám teďko pořad prostě o běhání, o cyklistice, je to na hodinu, mám na to celej tejden si to připravit, mám na to ještě dva kolegy, takže...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Z tohohle nejseš tak urvanej.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Z toho nejsem tak urvanej, naopak, to je radost. Takže... Ale tyhle ty výzvy prostě choděj. A teď jsem jakoby byl rok v takovým jako, v takový pohodě, že jsem si sportoval, jezdil jsem si na akce, byl jsem třeba s tím Radiožurnálem na olympiádě v Paříži, mohl jsem tam reportovat jednotlivý sporty, strašně mě to bavilo. A říkal jsem si, tak a teď už jako asi žádnou takovouhle výzvu už brát nebudu. Mně se ten život takový pohodlnej líbí. No, a přišla ta nabídka z tý StarDance, jo, a zase prostě totální stres, totální jakoby náročnost na tu vnitřní energii a úplně mě to pohltilo a úplně mě to vyždímalo, takže si říkám, jako vlastně ono každej rok něco takovýho přijde.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Tebe je vlastně jako relativně snadný jako do něčeho prostě jako uvrtat. Hele, za tebou přijdou, řeknou, Jirkou, je to výzva.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Super...
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Ty řekneš, jo jdeme do toho. A jsme na konci. Jirko, děkuju moc za rozhovor.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Já děkuju za svezení.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Rád jsem tě po mnoha letech viděl.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Děkuju.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Ať se daří.
Jiří Ježek, paralympionik, moderátor
--------------------
Vyrazíme si na kole někdy.
Martin Veselovský, moderátor
--------------------
Díky.