Dyspraktický slepec v akci

Jak už jsem zmiňovala v minulém příspěvku, schopnost glosovat a komentovat za pochodu jsem si osvojila opravdu důkladně. A co víc, upravila jsem ji k obrazu svému. Překrmený slepec byl nahrazen slepcem dyspraktickým, který se motal snad ještě trapněji. A výsledek? Veškerá moje neohrabanost (která může být pro některé nevidomé typická zejména ve chvíli, kdy se něco učí) se mi stávala zdrojem notného pobavení. Když se třeba učím něco v kuchyni, hned si představuji, jak to mé dyspraktické matlání a patlání musí vypadat navenek, a najednou se začnu usmívat jako měsíček na hnoji, dělat "ehm ehm" a vše náležitě komentovat. O trapném motání, když se občas v místnosti vydám na jinou stranu, ani nemluvě.
Je sice skvělé, když se člověk doví, že jím právě vytvarovaný vanilkový rohlíček připomíná zvratky vydatného ptáka noha, nicméně když pak tentýž jedinec tvaruje rohlíčky s jinou osobou než členem rodiny a hloupě se u toho nasmívá, to už tak skvělé není. Ale jak se nenasmívat, když vám vaše matlání a ...

 

Klíčová slova: