Expert: Jako vozíčkáři neříkáme kripl, tak duševně nemocný není blázen

Kolik Čechů trpí duševními nemocemi, jak se léčí a jak by se měli léčit? Jsou nebezpečnými sousedy a nespolehlivými zaměstnanci? Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví se se svým týmem v programu Mindset zaměřuje na destigmatizaci lidí s duševními potížemi. Společnost se mění, je třeba čelit novým výzvám, stát se to totiž může každému z nás, říká pro Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Víme vůbec, kolik Čechů v produktivním věku trpí nějakým duševním onemocněním?
Existují různá čísla. Oficiální vycházejí z toho, kolik lidí se léčí s duševním onemocněním - lůžkově, ambulantně... Velká část lidí se ale neléčí vůbec. Takže prevalence (skutečný výskyt duševních onemocnění) je podle výzkumů velmi rozdílná od toho co uvádějí zdravotnické statistiky. Napříč Evropou je to kupodivu relativně podobné. Jedna čtvrtina až jedna třetina populace se každý rok s nějakou formou duševního onemocnění potýká. Většina z toho jsou mírné až střední deprese a úzkosti. S nimi se lidé často vypořádávají více či méně úspěšně vlastními silami. U těchto onemocnění sledujeme nárůst. Závažná duševní onemocnění – psychózy, schizofrenie, – tam je ten výskyt za těch sedmdesát let, co to sledujeme, v populaci konstantní, zajímavé je že napříč časem i prostorem. Konstantní prevalence je 0,6 – 1 procento.