František Filip podal nohu prezidentovi USA

Byl jedním z prvních a nejznámějších chovanců nově založeného Jedličkova ústavu. Prvorepubliková veřejnost ho znala jako 'bezrukého Frantíka'. Trpěl amelií, vrozeným nevyvinutím končetin, přišel na svět bez rukou. A tak se nohama naučil všechno - od psaní až po řízení automobilu.

František Filip se narodil 20. února 1904 v obci Jamné nad Orlicí. Protože se neměl jak přidržet, začal chodit později než jiné děti. Nejmladší ze šesti sourozenců se tím ale netrápil a říkal, že před narozením mu čáp ukousl ruce. Nohama se snažil dělat vše, co ostatní dělali rukama: vzít prsty u nohou kámen a přehodit kostel, pouštět draka, cvrnkat kuličky – a taky se prát. Ve škole měl učitele, který pro něj nechal udělat šikmo nastavitelnou desku. Stála na podlaze a Frantík nad ní seděl a nohama psal i kreslil. Škola ho bavila, ale nejšťastnější byl na nádraží v Jablonném nad Orlicí. Na peroně tu předváděl svou šikovnost – a trochu žebral. Malý, šikovný, bezruký.

Stavěly tu rychlíky, cestující mu házeli sladkosti i mince. To, s jakou bravurou vše nohama sbíral a ukládal do kapsy na břiše, připomínalo žonglérská vystoupení. Jednou zaujal i ředitele zemské nemocnice a místopředsedu pražského Spolku pro léčbu a výchovu mrzáků a rachitiků. Doktor Jan Dvořák vystoupil, dal se s ním do řeči, načež za dva týdny dostal starosta Jamného dopis: Frantík je přijat do nově vzniklého Jedličkova ústavu v Praze a může 3. prosince 1913 nastoupit. Chci, proto umím.