Host: Jeroným Janíček

 
-----------------------
Radiožurnál
15.07.2020 09:05 Host Radiožurnálu
 

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Je 6 minut po deváté hodině. Přeji krásné dobré dopoledne. Se mnou ve studiu je Jeroným Janíček, autor knihy Když úzkost bolí a také osmadvacetidílného dokumentárního seriálu Život za zdí. Tak vás vítám ve studiu. Dobrý den.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Hezké ráno.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Naším dnešním tématem bude panická porucha. Něco, s čím asi posluchači nemohou mít, pakliže s ní netrpí, osobní zkušenost. Dokážete tu první ataku nějak popsat?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Já bych možná řekl v úvodu, že posluchači, hodně posluchačů bude určitě tušit, oč se jedná, protože většina posluchačů se někdy hodně lekla, vyděsila něčeho a tam vlastně ta panická ataka, která je součástí panické poruchy nebo je pro ni typická, začíná. Akorát, že vy, když se leknete – já když teď na vás udělám baf, třeba bych vytáhl zbraň, což jako bych v životě neudělal, ale kdyby – tak se asi vyděsíte a začnete přemýšlet o tom, co dělat dál. No, a u nás, kteří trpíme vlastně tou panickou poruchou, tak vlastně tahle ta situace, tenhle stav ve chvíli, když si představíme tu zbraň, jako by tam opravdu byla ta zbraň a ona tam není. Je tam namísto ní úzkost a my se bojíme dál a dál a dál. Vy byste pravděpodobně buď se snažila utéct nebo mě zpacifikovat nebo byste zamrzla takzvaně. Jedna z těchhle těch tří variant připadá v úvahu. To samé u té panické ataky jako takové. Ale není tam pořád zvnějšku žádné ohrožení, ba ani zevnitř tam není to ohrožení. Tím ohrožením, tím spouštěčem je vlastně úzkost, je nespecifický strach. On pak začne mít podobu strachu o život a tak dál, a to můžou znát také posluchači, asi byste to taky poznala v tu chvíli nebo u přepadení se to stává dost často. Je to prostě stav obrovské hrůzy, který ovšem u téhle nemoci v tom záchvatu se jen tak nezastaví třeba tím, protože ono najednou není kam utíkat. Mně se to děje, ale sedím. Nemám před kým. Nikdo tam s tou pistolí nebo s čímkoliv dalším, kdo by mě ohrožoval, prostě a jednoduše není, takže já sedím a obrovsky se bojím. Někdy to vidět je, někdy to vidět není, no a někdy to nastoupá do takových rozměrů, že je třeba začít správně dýchat a tuhle tu stresovou reakci zastavit. Když se to nepodaří, tak se přidají léky, a když se to nepodaří ani tak, tak pak už je nutné volat záchrannou službu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Mě spíš zajímalo takové to, když se vám to stalo poprvé, to vám bylo tak zhruba 18 let, když se vlastně člověk poprvé v životě s něčím takovým potká, tak co se v něm děje? Jestli si říká, je to normální, nebo jak si to dokáže vlastně vysvětlit, to, co prožívá?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Když si rozpomenou na těch 18 let na tu první panickou ataku, tak já jsem vůbec nevěděl, co se se mnou děje. Já jsem myslel, že zešílím, že mám infarkt a vlastně ten strach z toho infarktu mě provázel celou tu dobu, než přijela záchranná služba, protože srdce bušilo jako o závod, potil jsem se, motala se mi hlava. Vlastně všechny takové "příjemné" stavy tělesné, který si posluchač dokáže představit. A ještě k tomu ta posádka té záchranné služby, protože to bylo poprvé, oni nevěděli úplně přesně, tak mě naložili, nesměl jsem se hýbat a dopravili mě na jednotku intenzivní péče. A tam jsem se taky moc nesměl hýbat. Ráno mě vyhodili s tím, že mi nic není.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Že vám nic není.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Ale ten strach byl obrovský, hlavně strach o život, takže jsem nevěděl...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Bylo to spontánní, nebo to něco spustilo v tu chvíli?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Já mám za to, že tehdy, když se na to dívám zpětně, to spustila velká únava, to znamená, že jsem den předtím jako puberťák nespal, asi jsem někde byl s kamarády. U někoho to spustí třeba obrovský stres v životě, u někoho úmrtí někoho blízkého, rozvod... Těch důvodů, které můžou nastartovat panickou ataku, je celá řada.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
O panické atač... ataše...

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
A on je to atašé takový.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Dobře, ne, ne, ne. Já to zlepším o panické poruše, ale nejenom o ní – dostaneme se určitě i k depresím – budu mluvit s Jeronýmem Janíčkem, autorem knihy Když úzkost bolí. Hostem dopoledního Radiožurnálu je Jeroným Janíček, autor knihy Když úzkost bolí. Panická ataka je něco, co se snažíme tedy popsat. Dá se říct, jestli se úzkost liší od paniky? Když se budeme procházet po těch emocích, které to doprovázejí.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Určitě, protože úzkost je typická pro celou řadu úzkostných poruch, které možná posluchačům něco řeknou, jako je třeba generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha, sociální fobie – tam už by mohli vědět. A ta úzkost má různou intenzitu při těch poruchách a ne vždycky nabude na takové síle, že se z ní stane vlastně ta obrovská strachová intenzivní reakce, která vás paralyzuje, o které jsem mluvil, takže ta je typická pro panickou poruchu. Ale může se objevit i jinde, ale ta úzkost má různé formy. Může být jenom třeba taková jemná a může to pro vás znamenat nervozitu. Jako lidi, kteří mají generalizovanou úzkostnou poruchu, tak jsou opravdu jako celý den takoví jako tenzní, nervózní, nevědí úplně, jestli se něco nestane, jako by očekávali, že se stane něco špatného. Až po tu vlastně vygradovanou ataku, která je tedy definitivně nejhorší.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Pomůže mi s úzkostí odborník? Jinými slovy, spousta lidí může mít skutečně nějaké příznaky, které nepovažuje za vážné. Prostě se s tím nějakým způsobem naučili žít a teď přicházejí k takovým těm typickým klišé, kdy si řeknou: "Psychofarmaka akorát člověka oblbnou, duševní nemoc je výmluva, aby člověk nemusel makat, a duševně nemocní lidé jsou nebezpeční, tak já to radši nikomu neřeknu nebo vůbec za nikým nepůjdu."

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Ještě je taková hezká – jestli můžu doplnit do té hitparády – je takové hezké jako motto nebo názor některých lidí, že deprese dokáže být tvůrčí. Když jsem zažil depresi, jak se někdy říká, že jako umělec a tvůrčí deprese, no v depresi jste ráda, že se podepíšete. V té skutečné. Jsou to všechno nemoci. Ale abych vám odpověděl vlastně na to... Jak zněla ta otázka? Já se omlouvám. Já jsem se tak do té deprese...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Já jsem se zastavila u té úzkosti, protože spousta lidí žije s nějakými příznaky.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Ano, už vím, už se chytám.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
A mohli by si nechat pomoci od odborníků, ale záměrně třeba ignorují právě proto, že se bojí stigmatizace.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Za prvé je třeba říct, že pokud se vám úzkost projevuje na tělesné schránce, to znamená, že opravdu musíte vyhledat internistu nebo vás odveze opakovaně záchranka pro podezření, že tam byl třeba infarkt nebo nějaká srdeční slabost, a ono se ukáže, že nic takového tam nebylo a ten lékař naznačil, že by to mohlo být takzvaně od nervů, tak pak je dobré opravdu neváhat ani vteřinu a vyhledat psychiatra, případně psychoterapeuta, což může být i psycholog a začít to okamžitě řešit, protože tady platí čím dřív, tím líp, neboli čím dřív vyhledáte psychiatra, tak tím kratší je ta doba k tomu uzdravení nebo vyléčení. Psychiatři nekoušou, naopak dělají výbornou práci a máte psychiatry skvělé a psychiatry špatné jako ve všech oborech. Jsou chirurgové špatní, dobří. Ale co jsem chtěl říct ještě k těm lékům, tak jestliže něco mění člověku vnímání a chování a jednání, tak je to ta nemoc, ne ty léky, a to můžu jako říct sám na sobě. Jako ve chvíli, kdy nemůžete někam dojít, nakoupit si v samoobsluze rohlík, protože tam prostě nedojdete, protože se vám spustí ta panika – lidi to nechápou. "Jak je to možný? Ty nemůžeš jít ani nakupovat, co to je za pitomost!" No, nemůžete. Jako ve chvíli, kdy máte závažný akutní stav a je vám takhle zle, tak tam prostě nedojdete. Ty léky jsou jedna z možností, jak to překonat. Tou druhou je psychoterapie, neboli pravidelné setkávání s psychoterapeutem a léčba vlastně formou slova. Je to trošku složitější. Ideální kombinace obého.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Vy jste natočil 28 dílů seriálu, který je volně k dispozici na YouTubu. Jmenuje se Život za zdí. Proč tu práci neděláte sám? Přijde mi, že už jste dost erudovaný v oboru a taky jsem slyšela od některých psychiatrických pacientů, že by byli rádi, aby ten terapeut, který s nimi pracuje, vlastně věděl, co oni prožívají.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Tak já se přiznám, že jestliže bych něco nechtěl dělat životě, tak je to práce psychiatra, protože potřebujete být jako hodně, hodně psychicky odolná. Představa, že nemám... Ono nestačí jenom znát, ale musíte mít jako dobrou vnitřní výbavu. Musíte se cítit dobře. Ve chvíli, kdy já nejsem srovnaný s tím třeba, co se bude dít vám, a poznám u vás projevy, které znám od sebe, tak to může dělat velikou paseku. Velmi to zjednoduším: pokud nejsem člověkem, který je plus minus psychicky vyrovnaný, což nejsem a nemůžu být jako z hlediska toho, že ta nemoc dál probíhá v různé intenzitě, tak těžko můžu prospět a mohl bych prospět někomu dalšímu. Ovšem je tady taková mikroprofese a důležitá, které se říká /nesrozumitelné/, to znamená, mám tu zkušenost, a když jsem stabilizovaný, tak můžu pomoct někomu, kdo je v akutní fázi nebo se léčí, je v psychiatrické nemocnici nebo léčebně a tam třeba jako místo pro sebe vidím – to ano. Ale tam ani tak nerozhodují znalosti, ale zkušenost a cit a empatie.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jeroným Janíček je dneska hostem Radiožurnálu. Naším tématem je panická porucha. Autor knihy Když úzkost bolí Jeroným Janíček je teď se mnou ve studiu. Naším tématem je záchvat paniky nebo panický záchvat, panická ataka. Jsou třeba pracovníci záchranky připraveni na to, že to, co se tváří jako infarkt, může být panická ataka?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Já myslím, že aspoň podle toho, co vím přímo od nich, protože tam jednou dvakrát speciálně na pražskou záchranku zajdu a dělám takové jako malé, dá se říct, že to je spíš povídání o tom, jak prožívá člověk úzkost z hlediska pacienta, takže oni jsou na to připravení. Jako řada z nich je. Řadě z nich nevadí, když přijedu a zjistí, že třeba ta dušnost, kterou člověk často prožívá, a to dušení je horší než bolest, tak že není způsobená infarktem, ale že je takzvaně psychogenní, neboli od psychiky.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Pardon, že vstupuji do vaší řeči. To znamená, že cítíte, že se nemůžete nadechnout?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Ano.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jako kdybyste se doopravdy dusil?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Ano. Protože laicky řečeno, já se předýchám v tom stavu té panické ataky. Tím, jak se bojím a mám obrovský strach, tak to přechází pak do další fáze, začnu zrychleně dýchat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Takže hyperventilace.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Hyperventilace. A nepoužiju-li dechové jednoduché cvičení, že ten dech zklidním, případně nepoužijí pytlík nebo něco takového, což člověk v úzkosti moc nedělá, protože pořád někam pobíhá a máte strach prostě o život, snažíte se ale uniknout podle toho prastarého vzorce, no tak se to rozjíždí dál. U některých lidí to může skončit až křečema rukou, a to už je velice bolestivý stav, který vyžaduje opravdu zásah lékaře. Ten jsem naštěstí nikdy nezažil a doufám, že nezažiju. To ta bolest je jako patrná. Ono stačí, když ta panika odezní a bolí vás záda a všechny ty svaly, které se stáhnou. Nicméně k vaší otázce; jako hodně těch posádek záchranné služby je naopak rádo, že jim odpadne v dobrém slova smyslu ta práce, že nemusí bojovat o váš život, případně složitě řešit situaci. Nicméně pořád je dost na území celé České republiky záchranářů, kteří to berou jako marný výjezd, respektive ono se totiž stává to, a to je důležité říct, že když vy vidíte záchrannou službu, že přijíždí a jste v té panice, tak někdy ty úzkosti vymizí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Protože se blíží pomoc.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Přesně. A ten mozek to správně vyhodnotí, jako že už je všechno v pořádku, že je o vás postaráno. A teď přijde ta parta těch lidí, kteří tedy jdou vám poskytnout tu neodkladnou péči a ptají se: "A co vám je?" A vám je dobře, vy najednou nemáte co říct. Vypadá to blbě, že jo, tak nezbývá než vlastně jezdit po republice, vysvětlovat. Od toho jsou i jiné spolky, které už to u nás dělají. A tak myslím, že časem se to podaří, že nebudeme za to, v uvozovkách, trestaní ošklivými pohledy, hloupými poznámkami o tom, že to je nevhodné a že vlastně jsme hysterici a tak podobně a že to bude vnímané jako jakákoliv jiná nemoc.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Může tu rychlou někdo zastoupit? Ve chvíli, kdy vy už víte, že máte panickou ataku, máte u sebe někoho z kolegů, který ví, někoho z rodiny, který ví, může vám pomoct?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Vůbec nejlepší je zvednout telefon a zavolat na Centrum krizové intervence, kde jsou školení profesionálové a minimálně tři centra v České republice, což je ostuda, tři centra specializovaná, fungují v tom nepřetržitém provozu. To je velký dluh politiků za 30 let, který tady je, že nebyli schopní zaplatit víc těch center. A samozřejmě, jak vy se ptáte, může to nastoupit člověk, který nebude mít obavy se do toho pustit s vámi a je to hlavně o takovém jako trošku direktivnějším způsobu vedení, dýchání společně s vámi. Cílem je zklidnit dech a potom, co se to podaří, tak se vás vlastně doptat, co vás k tomu vedlo, co za tím bylo, jestli to třeba spustilo to, že jste se dozvěděla zlou zprávu, jestli to nemůže s něčím souviset. Ono to vždycky s něčím souvisí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jeroným Janíček je dneska hostem Radiožurnálu. Ptát se můžete na adrese dotazy@rozhlas.cz /reklama, zprávy/

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
A tím /hostem/ je publicista Jeroným Janíček, autor knihy Když úzkost bolí a také velmi podrobného dokumentárního cyklu o Životě za zdí. Ptáte se ho na adrese dotazy@rozhlas.cz. Ptáte se na panickou ataku; třeba na to, jak poznat panickou ataku od infarktu, astmatického záchvatu, jestli má nějaké typické příznaky, které jsou tam vždy. Přidáváte i některé své vlastní zkušenosti. Díky za ně. Rozhovor bude pokračovat už za okamžik. Posloucháte dopolední Radiožurnál. Bavím se s Jeronýmem Janíčkem o psychické poruše, která se jmenuje ataka úzkostná. Chci se zeptat, píše jedna z našich posluchaček, která nechce být jmenována, jestli existuje nějaké centrum psychologické pomoci. "Trpím stavy úzkosti, které přicházejí až ve fyzickou bolest, někdy je líp, někdy je hůř. A vše začalo po smrti dcery, kdy jsem si myslela, že jsem dost silná na to, abych to zvládla, ale roky bolest neodnesly. Naopak ji prohloubily."

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Stoprocentně bych začal tím, že bych navštívil Centrum krizové intervence, které máme v Praze 2 s nepřetržitým provozem. V Brně jedno a v Ostravě také jedno.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Pardon, vy jste řekl, že 3 centra...

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Promiňte, já jsem spojil... Oni jsou 4.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Dobře, tak jsou 4 a vy jste řekl, že to je až ostudné. To znamená, asi máte pocit, že je jich málo. Kolik lidí je v téhle republice potřebuje?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Když si představíme, že lidí, kteří trpí úzkostmi a depresemi je přes milion v téhle zemi a jenom polovina se vlastně léčí, respektive více než polovina se neléčí, tak to berme tak, že to je pro 600 000 lidí, ale k tomu musíte započítat lidi zcela duševně zdravé, který ale prožívají krizi, protože to krizové centrum není jenom pro lidi, kteří mají nějakou diagnózu nebo se léčí, to je jenom jako část, segment jejich práce. Ve chvíli, kdy já se dostanu do krize, protože mi zemře právě někdo blízký, tak kvůli tomu je to centrum. Nebo zažiju něco velmi nepříjemného, co pro mě znamená psychický diskomfort.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
My jsme zmínili, že pro vás v té atace může přijet i rychlá pomoc. Dejme tomu, že už víte, skončíte v psychiatrické nemocnici, co se děje za zdí?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Tak za zdí se v podstatě neděje nic tajuplného. Probíhá to tak, že tam máte pravidelný režim. Ten sám o sobě léčí, to znamená pravidelně vstáváte ve stejný čas, uléháte. Lidi si teď můžou říct "no, to je hodně zvláštní, co ten chlap tam říká", ale už tahle pravidelnost, která se vnese do života, tak vám vytvoří jakýsi pevnější řád a snáze prostě se dostáváte do toho takzvaného normálního stavu, ale to hlavní samozřejmě, co léčí, je, že buď ten lékař vybere ty optimální léky, pokud to je na změnu léků, ale hlavně tam probíhají, pokud se to týká úzkostí – podtrhuji – anebo některých depresí, tak tam probíhají každý den od pondělí do pátku většinou dopoledne psychoterapie skupinové, je tam arteterapie, celá řada programů léčebných, které mají opravdu velikánský léčebný potenciál.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Někdo řekne: "No, jaký léčebný potenciál může mít třeba pletení náramků na ruku nebo nějaká taková úplně běžná práce, navíc třeba nejsem zručný a nechce se mi to dělat."

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Je pravda, že kdybych tam přišel nevěda vůbec nic do nějaké dílny v psychiatrické nemocnici – Bohnice máme tady nejblíž – a teď tam viděl ty lidi, jak třeba můžou navlíkat korálky nebo stříhat papír, tak bych se mohl smát a říkat si, vždyť to jsou ale zbytečně vynaložené peníze na ten papír, který se jim mimochodem často ani nedostává. Tak to rozhodně není. Vy v určité fázi nemoci, třeba deprese, což jako pořád někteří nejsou schopni pochopit, že to je regulérní onemocnění, dokonce život ohrožující, protože tam může hrozit sebevražda a nejen to, takže v tu chvíli je to to maximum, který ten člověk je schopný udělat a posunuje se takhle pomaličku dál.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Tím, že dělá alespoň něco?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Přesně tak. Vy začnete na korálcích, od korálků se posunete k něčemu složitějšímu. Pak začnete kreslit, malovat, s tím jde ruku v ruce třeba to, že se víc rozmluvíte, otevřete, ale taky můžete dát do třeba do arterapie, což už tedy s navlékáním korálků nemá nic společného, svoje pocity, ty bolesti, úzkosti, deprese. Můžete tam promítnout prostě to, co vás bolí. To je úžasný obor, který by si zasloužil několik hodin mluvení.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jeroným Janíček je dneska hostem Radiožurnálu. Za okamžik přidám další vaše otázky. Svoje zkušenosti s panickou poruchou vtělil dnešní host Radiožurnálu Jeroným Janíček do knihy Když úzkost bolí a také do jednoho dílu dokumentárního cyklu Život za zdí. Pan Pokorný, jeden z našich posluchačů, se ptá, co to přesně znamená "zklidnit dýchání"? Když přijde ta krize, jak se to dělá?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Dvě možnosti máte. Zaprvé pokud už máte natrénováno nebo někoho vedle sebe, tak se nadechnete krátce na 3, to znamená 1–2–3 nádech. Pane chviličku zadržíte třeba jenom na jednu a na 5 výdech. A to je náročné poměrně, takže pro to je dobrý třeba použít pytlík nebo můžete taky...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Nafukuji pytlík, který mám v ruce jakýkoliv?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Ano. Vlastně dýchám už ten svůj vydýchaný vzduch, ale musím si být tady třeba u toho pytlíku fakt jistý, že to je panická ataka, že to není probíhající infarkt. A to většina z nás, kteří panikami trpíme, tak si troufám tvrdit, že už jako poznáme.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Pojďme dál. "Ráda bych se zeptala vašeho hosta, jak může člověk trpící nějakou depresí bojovat se svým okolím? Po úmrtí manžela jsem navštěvovala skupinovou i individuální terapii, ovšem reakce na mé jednání byly rozporuplné a někdy i nechápající."

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Já teď řeknu něco možná, co nebude moc sympatické, ale ono pro to okolí to je kolikrát velmi těžké. Těžké z toho důvodu, že my jsme centrovaní na sebe, vyprávíme hodně často o svých problémech, a ne každý to chce pořád poslouchat, i když je náš blízký kamarád, přítel, takže v tom akutním stavu, pokud nás poslouchá někdo, kdo má někoho blízkého s úzkostmi nebo s depresemi vedle sebe, tak tam bych se přimlouval za to, aby to zvládl a aby zaťal a řekl: "Jo, má to smysl." Ale jako všechno má, a ta léčba taky, nějaký čas pro tu akutní fázi a pak pro to léčení. A nemůžeme pořád to okolí zásobovat jenom svými vlastními strázněmi, protože o to okolí přijdeme. Velmi dobře vím, o čem mluvím. A pak už se člověk ani nemůže poslouchat sám. To také znám od sebe, protože pořád řeším úzkost, jak mi bylo, že to bylo tentokrát nejhorší, že jsem nikdy... Já jsem ve svých 40 letech nezažil někdy horší záchvat, než byl ten včera. A takhle to od těch 18 let jako jede. A kdo to má poslouchat jako potom? A jako protiotázku položím to, nakolik se mi zajímáme o to, jak naše manželky, naše děti a blízcí trpí, když mají žaludeční vředy, když mají třeba po infarktu. A to je taky dobré si říct. Jako opravdu, když já chci to pochopení, zajímám se o to, jak trpí ten druhý – já vím, že teď asi to bude znít hodně nepopulárně, co jsem řekl, ale je dobré, i přestože logicky centrujeme na sebe, když jsme úzkosti, tak taky se zamyslet nad tím, že i ti ostatní mají svoje trápení, strázně, ale to lze jenom ve chvíli, kdy nejsem v akutním stavu. Podtrhuji. Tam nemyslím opravdu na nic jiného než na to, jak se zachránit, jak přežít.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Vám začala panická porucha v 18 letech. Jedna z našich posluchaček má patnáctiletou dceru, která byla opakovaně odvezena záchrannou službou. Diagnóza: trpí úzkostí, psychosomatická porucha. Vždycky se jedná o odvoz ze školy a píše paní: "Bojím se září, kam se mám obrátit? Zkoušela jsem hledat, ale děti nedělají. Všude dceru odmítli."

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Dětská psychiatrie je obrovský problém v České republice, protože dětských psychiatrů je málo, ale obecně pokud je z Prahy a středních Čech paní, tak bych zkusil Modré dveře, centrum terapeutické, případně se na ně obrátit, doptat se, jestli nemají kontakt na někoho z jejich regionu. Nebo zase zavolat Centrum krizové intervence Praha, Brno, Ostrava, domluvit se. Anebo použít kontakt na nejbližší psychiatrickou nemocnici.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Petr trpí atakami druhý rok, vždycky po lécích se to zlepšilo, po antidepresivech. A píše: "Bude se mi ataka vracet do nekonečna? Mám náročné zaměstnání, hodně jezdím, do toho mi stále zvoní telefony, podnikám ještě v jiné oblasti. Je nutné změnit zaměstnání, styl života, nebo si vystačím s léky?"

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Já budu mluvit jenom za sebe. Já jsem byl v životě několikrát hodně překvapený z toho nebo tím, že se ta nemoc vrátila, i když jsem udělal strašně moc, naučil jsem se dýchat, správně užívám léky pravidelně a dělám prostě všechno tak, jak bych měl. No, nedělám, protože si nehlídám hladinu stresu, a pokud si nebudu hlídat ten stres, respektive ty problémy, které můžou v životě nastat a nastávají, tak to potom vygeneruje stres a ta choroba přijde někdy i v daleko jako horší podobě, než jak tomu bylo na začátku, protože tím hlavním spouštěčem je i nás vlastně stres jako takový.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ale pojmenovat ten stres, to spíš není práce pro člověka samotného, protože ho nevidíte. Je to spíš pro psychiatra.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Kdybych ho viděl, tak tak se mám báječně. Teď mluvím i za některé – nebo doufám – za některé posluchače. Přesně tak. Od toho je psychiatr, a proto je důležité psychiatra vyhledat. A u těch úzkostí platí, a u depresí dvojnásob, že čím dřív to uděláte, tak tím dříve se vám i uleví. A znovu podtrhuji, antidepresiva jako léky rozhodně nemění osobnost. To je největší blud, který se tu šíří obrovsky. Osobnost mění ta nemoc. Úzkost je to, co rabuje člověku život neuvěřitelným způsobem. Jestli je někdo schopen to zvládnout bez léků, prosím, ale jde o to, aby si položil tu otázku, jestli mu to stojí za to, jestli třeba 2 roky obrovského trápení – protože tam je něco, co jsem chtěl zmínit u neléčených úzkostí jako velká věc, o které se prostě nemluví, když přejde panická ataka, dostanete hlad, jste unavená.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Najíte se, protože by tam měl být ten výkon, jak jsme o tom mluvili na začátku, měla byste někam utíkat nebo se rvát. Není tam. Začnete tloustnout. Když začnete tloustnout, tak se začnete za to nemít ráda. Když se začnete za to nemít ráda – a už jsme v bludném kruhu – tak už se může dostavit deprese. A ten bludný kruh se utahuje, na konci může být obezita, na konci může být hypertenze, na konci může být opravdu infarkt, a to jenom proto, že já jsem měl pocit, že když půjdu k psychiatrovi, takže ze mě může někdo udělat – moje okolí – psychiatrického pacienta. No, tak ať udělá, proboha! Ale jde o moje zdraví. Jsem to já, o koho se potřebuji nejlíp postarat a ti ostatní mě v tu chvíli musí přestat zajímat, co si myslí okolí. A já to nemusím sdělovat někomu blízkému, ale prosím, pokud to jenom trochu jde a pokud je mezi vámi někdo, kdo o tom jenom trochu přemýšlí nebo váhá, udělejte to, protože ty konce bývají opravdu velmi, velmi špatné.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jeroným Janíček je dneska hostem Radiožurnálu. Jeronýma Janíčka se ptáte, jak poznat panickou ataku od infarktu, astmatického záchvatu a tak dále, jestli má nějaké typické příznaky, které jsou tam vždy?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Tak ta otázka je na zdravotnickou záchrannou službu, ale obecně platí: pokud jsem dobře vyšetřen, to znamená, opakovaně mě třeba vezla už zdravotnická záchranná služba, mám za sebou interní vyšetření, to znamená EKG, biochemii a tak dál, tak potom – a samozřejmě jsou ty projevy shodné – tak si můžu být jist téměř tím, že to infarkt nebude. Nebudu tady záměrně popisovat projevy infarktu, protože nejsem lékař, jsem jen pouhý pacient, mimo jiné psychiatrický.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Takhle, ale pacient, který vytvořil 28 dílů poměrně validního seriálu na YouTubu.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Ale pořád lepší si zvykat na to nebo spíše naslouchat tomu tělu, co dělá v panické atace. Pokud se to opakuje, je to stejné, tak pak se můžu téměř jistě – říkám téměř jistě – spolehnout na to, že to infarkt není. Samozřejmě pokud je to pálivá, svíravá bolest uprostřed hrudníku, která neustává, na kterou nemá vliv žádné dýchání ani nic podobného, ale to opakuju slova lékaře zdravotnické záchranné služby, nikoliv svoji ani zkušenost, doufám, a už vůbec ne vědomosti. Takže potom je nutné zavolat 155, ale prosím, tu volejte i ve chvíli, kdy už si s tou úzkostí nebudete vědět rady, protože jako od toho ta záchranka je.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Vy jste svůj boj bojoval i prostřednictvím dokumentárního seriálu Život za zdí i prostřednictvím knížky Když úzkost bolí. Je pro vás těžké po skoro 20 letech ještě pořád o tom mluvit a dělat osvětu, v uvozovkách?

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
Je to pro mě těžké i teď s vámi, protože ta nemoc se nějak rozvíjí a někdy je to lepší, někdy horší a někdy třeba nemůžu vstát z postele několik dní a někdy mám strach dojít do obchodu a zase je to špatně a vrací se to na začátek. A ti, co mě znají, říkají: "A vždyť to nemůže být pravda, vždyť s tebou je taková legrace!" Nebo naopak: "Už jsi to měl dobrý." Je to nepochopitelné, takže je to pořád jako něco, co je jako těžkého. Není to samozřejmé o tom mluvit, ale pořád věřím v to, že – a proto to taky dělám – že se přidají další a najednou tady vznikne ne povědomí o tom, že bychom měli mluvit slušněji o duševně nemocných nebo bychom měli používat politicky korektní jazyk, ne! Ale že vznikne povědomí o duševních onemocněních, že jsou to nemoci jako kterékoliv jiné. To je strašně důležité vědět, že jsme si je nevymysleli, nepřivodili sami, a když přivodili, tak svým životním stylem, tím stresem stejně jako infarkt. Tak pak suďte ty, co mají infarkt stejně jako suďte nás s úzkostnou poruchou. A závěrem k tomu bych rád dodal to, co krásně řekla jedna moje kamarádka, že změna v tomhle nastane ve chvíli, kdy se psychiatrické diagnózy nebo označení psychiatrický pacient přestanou používat jako argument v případě nesouhlasu nebo jako urážka v případě, kdy se chce tnout hluboko. To řekla Míša Komrsková z České televize.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jeroným Janíček byl dneska hostem Radiožurnálu. Děkuju za upřímnost, otevřenost, ať se vám daří.

Jeroným JANÍČEK, publicista, autor knihy Když úzkost bolí
A já děkuji za moc příjemnou hodinu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Lucie Výborná od mikrofonu přeje dobrý den, ať se dneska daří i vám.

Klíčová slova: