Host Lucie Výborné - Jan Potměšil
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Posloucháte Radiožurnál. Herec Jan Potměšil nás hostí na své zahradě. Tak děkuju za pozvání, dobrý den.
Jan POTMĚŠIL, herec
Dobrý den. Je mi velkou ctí a mám radost, že jste přišla, Lucko.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Máte tady nádherné vzrostlé stromy. Nebudeme se věnovat úplně tématu zahrada. 8. dubna jste ve Viole streamovali s Janem Kačerem v rámci pořadu A přece se hraje. Takový krásný dialog. To, že jste společně s Janem Kačerem, to je takové jako úplně nejčastější spojení pro mě. To je dáno čím? To je dáno tím rokem 89, co vás jednou provždy spojil nebo prostě už jste k sobě takhle přirostli?
Jan POTMĚŠIL, herec
Oboje, oboje a ještě mnohem víc, protože sem před lety teda měl to štěstí, že jsme se potkali. Potkali jsme se nejdřív při práci. To bylo na posledním filmu pana režiséra Evalda Schorma. Potkali jsme se, hráli jsme společně, povídali jsme si a nějakým způsobem to bylo hrozně fajn, hrozně příjemný a milý a fungovalo to, film fungoval. Vlastně měl jsem pocit, že jsme úplně spontánně tak jako, jestli mi to přísluší, protože mě v tu chvíli bylo 20 19, tak jsem to cítil velice mile. A samozřejmě pan režisér a herec Jan Kačer je úžasný vypravěč a charismatická bytost, takže jsme si povídali mezi záběrama, a tak dále. Pan režisér Evald Schorm to samý. Tohle dohromady bylo moc fajn. Mezitím jsem běhal jako na DAMU do školy. No ale tohle byl mimořádný zážitek. A povídali jsme si samozřejmě o všem možným, o životě a o plánech. Slovo dalo slovo a pan Kačer mi nabídnul vlastně spolupráci v Divadle na Vinohradech. Jsem byl myslím ve třeťáku, v první polovině třetího ročníku na DAMU.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
To je to, jak se těšil, že to tam načechráte pěkně.
Jan POTMĚŠIL, herec
No, no, no.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ty usedlé herecké vody, jak on říkal teda.
Jan POTMĚŠIL, herec
Jak on říkal, ano. Já jsem samozřejmě tam byl vykulenej lev, /nesrozumitelné/ dělaly se tam výborný inscenace, takže mě to ohromně bavilo. A hlavní roli v tom Závišovi z Falkenštejna, kterého jsme zkoušeli jako prvního, hrál Viktor Preiss, který byl v tu chvíli na DAMU mým pedagogem, učitel, profesorem. A Honza Kačer byl neuvěřitelný v té inspiraci, v tom, jak to nabízel, podával, jakým způsobem... Mě to tak teda přišlo, že mi úplně dal křídla v podstatě a doporučil, přečti si tohle a támhleto a zkusíme to ještě jinak, a tady to zkus udělat jiným způsobem, máš čas, když se něco budeš myslet, tak divák to pozná. Takže kolikrát jsem se dostával do situace, že jsem se snažil plnit připomínky pana režiséra. V tu chvíli se na mě snesly blesky určitý nevole třeba kolegů tam starších jaksi už hvězd, protože najednou jsem slyšel, nezdržujete ho, nepředstírej...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jo, my už chceme jít domů.
Jan POTMĚŠIL, herec
Říkám to v uvozovkách, s nadsázkou, protože v tu chvíli já jsem autenticky jako prožíval ten moment, že skutečně se to opravdu podaří zobrazit.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jan Potměšil je dneska hostem Radiožurnálu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Posloucháte Radiožurnál. S Janem Potměšilem mluvím o Janu Kačerovi. A když už vlastně byla řeč o takových, dejme tomu, osudových spojeních, tak já jsem, myslím, že na sklonku podzimu četla moc pěkný článek v Reflexu, kde další komplementární postava k vám byla zmíněna postava Tomáše Kargera. Skutečně on v roce 1990 v únoru napsal dopis Václavu Havlovi, že místo toho, aby šel do armádního uměleckého souboru, tak chce jít za vámi do nemocnice, kde vám bude pomáhat?
Jan POTMĚŠIL, herec
Ano, je to tak. Tomáš, zásadní srdcový přítel a kamarád, v okamžiku, kdy jsme skončili školu v roce 89 v listopadu, už jsme dostávali každý z nás domů do schránky povolávací rozkazy. Já jsem po tom úraze, který se přihodil osmého, z osmého na 9. prosince, ležel v nemocnici a víceméně byl na přístrojích ve vegetativním stavu téměř. Doma jsem měl mezitím 2 ty povolávací rozkazy, 1 do Vyškova, 1 do Železný Rudy.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Pěkné.
Jan POTMĚŠIL, herec
Nějak /nesrozumitelné/. Ale Tomáš Karger dostal podobný povolávací rozkaz, a protože jsme si byli takhle nablízko nebo v rámci jeho teda vidění světa, tak se rozhodl, že to udělá jiným způsobem a skutečně napsal něco ve smyslu, "Vážený pane prezidente, myslím si, že by bylo lepší, než abych šel někam k útvaru střílet do terčů nebo v Auzu recitoval Plameny v nás, že bych měl jít pomáhat kamarádovi Honzovi Potměšilovi do nemocnice. Tomáš Karger." A to napsal vrchnímu velitele československých armádních sil v té době, že jo, v roce 90 pořád. A to byl teda prezident republiky, a to v tu chvíli naštěstí už byl Václav Havel a dostal odpověď, "Ano, myslím si totéž." Něco v tom smyslu, "Ano, myslím si totéž. Ať jde Tomáš Karger pomáhat do nemocnice Honzovi Potměšilovi. A to je rozkaz. Václav Havel." Takže, takže Tomáš měl tenhle ten, tenhle ten papír v ruce a chodit na ty různý přijímače a ukazoval to těm úředníkům a těm vojákům. Oni na to hleděl, ale respektovali to. A opravdu Tomáš nakonec nastoupil ve Fakultní nemocnici na Vinohradech na rehabilitaci, když jsem tam vlastně na tom oddělení ležel posléze. Byl tam nakonec 12 měsíců, jako teda tím pádem celou tu dobu té víceméně náhradní vojenské služby, ale myslím, že to bylo zlaté období toho oddělení, protože je to takový sangvinik, je s ním legrace, má sílu, nebojí se žádný práce. Takže pomáhal sestřičkám, všem, pacienti byli nadšený a já jsem byl samozřejmě šťastný jak blecha, protože najednou jsem měl takhle blízkýho člověka opravdu nablízku.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ten kruh se vám ale parádně uzavřel, vlastně i s Václavem Havlem. I když vlastně Tomáš Karger s váma tu Audienci na sklonku minulého roku v New Yorku hrát neměl.
Jan POTMĚŠIL, herec
Původně ne, ale úplně na začátku, vlastně na konci devadesátých let a začátkem jako nového milénia jsme to zkoušeli společně právě. Dokonce jsme teďko znovu vstoupili do zkoušení Audience, protože už asi v roce 88 89 nás to pokoušelo, že jsme si to tak jako říkali, třeba když jsme jeli vlakem do Budějovic nebo do /nesrozumitelné/ nebo...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jste si dávali texty, jo.
Jan POTMĚŠIL, herec
Tak jsme se učili ty texty a právě nám přišlo ohromně jako cool si v tramvaji nebo v tom vlaku říkat, nebuďte smutný, já nejsem smutný, a tak. Protože se dělo často, že v tom vlaku, třeba v tom vagoně, ty další spolucestující poznávali, že odněkud to znají, tuší.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jo, jo.
Jan POTMĚŠIL, herec
Část spolucestujících jako v tu chvíli se trošku jako vyděsila a začala se od nás vzdalovat do jiných vagónů nebo do jiných kupé. A zase ta druhá část se začala jako zájmem přibližovat.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Bude divadlo a ještě...
Jan POTMĚŠIL, herec
Je to Havel.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jo, jo a je to Havel.
Jan POTMĚŠIL, herec
Takže to bylo výborný, no. Nicméně v roce přibližně 2001 potom Jakub Špalek, jako náš principál v divadle Kašpar, řekl, "Hele kluci, jak to uděláme? Tak já vám to zrežíruju a uděláme to normálně regulérně na jeviště." Tak jsme se nadchli. Nakazilo to celý divadlo, celou šatnu. Furt jsme si tyhle ty hlášky jako říkali i při jakýmkoliv jiným představení v šatně, když jsme se převlíkali.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jo.
Jan POTMĚŠIL, herec
A kdo spustil, kdo řekl první, tak všichni hned věděli a dokázali pokračovat dál a my s Tomášem v první řadě samozřejmě. No a skutečně jsme to dozkoušeli, a tu nejpodstatnější věc řekl podle mě Jakub na začátku a říká, "Kluci, úplně zapomeňte na všechny intonace, který jste kdy slyšeli z těch nahrávek a sami, jak jste si to říkali, a tak dále. Pudeme jenom hlavně po situaci. Prostě půjdeme po situaci a v tý situaci budete jednat:" A byla to pravda. Ten Václav to tam všecko napsal a dokonale. A najednou, jak se to cyklí a tak, je to strašně obtížný vlastně si to dát do hlavy, protože stačí 1 drobně přeformulovaná věta nebo chybka a můžete skočit o třetinu až polovinu scénáře dozadu nebo dopředu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
A ten druhej už nenaskočí.
Jan POTMĚŠIL, herec
No naskočí...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ale jinde.
Jan POTMĚŠIL, herec
Ale skončíte za 20 minut a ne za hodinu. To je blbý. Ale strašně nás to těšilo, bavilo. A největší radost jsme měli v okamžiku, kdy Václav Havel přijal pozvání na premiéru a přišel do hlediště. A když jsme potom zaslechli třeba, že se zasmál v nějakým okamžiku, v nějaký situaci svým nenapodobitelným smíchem úžasným, tak jsme měli velkou radost. A když s náma zůstal potom, jakoby v zákulisí, v divadle a myslím, že docela rád, protože najednou z těch povinností opravdu jako státnických a prezidentských byl zase v tom divadle...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Byl ve svém.
Jan POTMĚŠIL, herec
Byl ve svém. Takže nám moc hezky vyprávěl a bylo to /nesrozumitelné/.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jan Potměšil, herec, je dneska hostem Radiožurnálu. Sedíme u něj na zahradě za zpěvu ptáků. Ještě zůstanu u Audience. Mě by zajímalo, jaké to je, když se po těch 30 letech ten kruh uzavře. A vy jste v New Yorku a teď víte, že ti lidé vědí perfektně, kdo to je Václav Havel, ale nevíte, kdo všechno v tom publiku rozumí, jak se to tam vlastně hraje. Představení byla tři.
Jan POTMĚŠIL, herec
Představení byla tři. Byla to veliká krása. Tak zmíním to, že vlastně v jednu chvíli, asi před šesti sedmi lety, z osobních důvodů Tomáš Karger musel odejít z divadla nebo nějakým způsobem přestal s náma fungovat. My jsme pokračovali v tom, že se Audience hrála. Sládka v tu chvíli převzal Jakub Špalek a já jsem hrál dál Vaňka. Ale těsně před neuvěřitelnou okolností, že jsme mohli odletět do Spojených států vlastně v rámci toho, že se tam budou připomínat rok svobody i 30 let od sametové revoluce u nás, Jakub měl nějaký zdravotní potíže a na poslední chvíli vlastně jsme se domluvili s Tomášem, že teda do toho naskočí. 14 dní jsme každý den spolu zkoušeli, protože 6 let to nehrál. A navíc jsme potřebovali být precizní a přesný, protože jsme hráli v češtině, ale měli jsme k tomu výborný titulky od Honzy Nováka vlastně. Nakonec se ukázalo, že bude jednodušší, když nám bude pouštět Radka, moje žena. Takže ta se to pečlivě učila a zároveň na nás bylo strašně přísná, jako ras. Protože když jsme si přidávali nějaký věcičky, na který jsme byli zvyklí při běžném představení v Praze, tak tam najdou na to neměla titulek nebo se ztratila v titulcích. Takže nás pérovala k věci, k věci, musím to ocenit jako, abysme se zpřesnili, aby to, co říkáme, odpovídalo titulku. To bylo neuvěřitelný. Plná divadla jak ve Washingtonu, New Yorku. Jsme byli vlastně v kulturním centru České republiky a pozval nás právě Miroslav Konvalina, Mirek Konvalina, který tam teď šéfuje.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Náš bývalý zpravodaj.
Jan POTMĚŠIL, herec
Ano, ano, ano, je to tak. Toho se nesmírně ceníme, protože dokonce se byl podívat i v Praze, když sem jednou přiletěl a domluvili jsme se na detailech. Ale byla tam spousta dalších lidí, který nás ohromně podpořili, fantastický, protože při tom prvním představení ve Washingtonu jsme vůbec nevěděli, jestli diváci budou reagovat, nebudou reagovat, do jaké míry znají třeba tu dramatiku Václava Havla a podobně. A navíc jsme viděli, že tam třeba polovina publika je lidí česky rozhodujících, z ambasády nebo krajánků, lidí žijících ve Spojených státech nebo zaměstnaný ve Spojených státech a polovina, že jsou teda Američani. A od prvních jako vteřin lidi reagovali prostě smíchy, reakce úplně přirozený. A my jsme se snažili nespěchat, abysme jim jako neutíkali, aby to fungovalo, ale přitom jsme chtěli být spontánní nebo přirození. Samozřejmě každý první druhé třetí smích člověka úplně nakopne a najednou se to spontánně odehrálo. Lidi bouřili několikrát, třeba i během představení byly potlesky, což se normálně, s tím člověk nepočítá, to je velká nadstavba. A už na začátku dokonce, většinou ten, kdo nás uvedl, tak zmínil, že jsme připraveni a že nabízíme, že hned po skončení představení si jenom sundáme vaťák nebo čepici a že nabízíme jakoby rozhovor a že si můžeme povídat o představení, o Václavu Havlovi, ať se zeptají, na co budou chtít.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jo.
Jan POTMĚŠIL, herec
Je pravda, že, když to představení skončilo ta energie byla opravdu úžasná, tak vlastně si člověk uvědomil, jak je to sdílný, jak je to jako srozumitelný. Protože v každé společnosti, která nemusela zrovna projít tím, čím jsme prošli my, si to najde jako adekvátní nějaký protipóly nebo nějaký mantinely, ve kterých to je srozumitelný. A byli jsme z toho nadšený a potom jsme si opravdu povídali a ptali se nás. Třeba v New Yorku zase přišli i zastupitelé České republiky z OSN, jo, a podobně. Najednou tam člověk potkal neuvěřitelný množství lidí a zdůrazním to, že vlastně bylo evidentní, že i pro toto publikum, ale troufnu si říct prostě pro třeba ty Spojený státy, pro ty Američany, že prostě je Václav Havel určitým milníkem, jako osobností, kterou přesně vědí, přesně znají. Některý retuší moc, kde Česká republika je, že maximálně Evropu jakoby odhadli, dislokovali. Praha, že tam už někdo z kamarádů třeba byla a že to je fajn.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ale Havla věděli.
Jan POTMĚŠIL, herec
Ale /nesrozumitelné/ Václav Havel je přesný. Věděli a do konce, že jsem měl pocit, že se o to zajímají víc než my tady.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jan Potměšil je dneska hostem Radiožurnálu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jan Potměšil, herec, je dneska hostem Radiožurnálu. My jsme domlouvali tenhle rozhovor a vy jste řekl, že máte trošičku práce, protože natáčíte aktuálně nějakou audioknihu. Já jsem ale nenašla jakou.
Jan POTMĚŠIL, herec
Natáčíme audioknihu od autora Daniela Keyese, což je americký autor. Napsal úžasnou povídku, novelu, která se jmenuje v angličtině Flowers for Algernon.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Růže pro Algernon.
Jan POTMĚŠIL, herec
Květiny pro Algernon a teď mi tomu říkáme Růže pro Algernon, protože jsme vlastně udělali představení v roce 93, mělo premiéru, Růže pro Algernon. Tam byla taková okolnost, že na konci ten hlavní hrdina, tan Charlie Gordon, říká, dejte jako Algernon nějaký kytky, bylo teda v tom textu. Já jsem říkal, to je nesmysl, tak pokud k ní cítí nějaký vztah a vlastně je to pro něj důležitá bytost a podobně, tak jí má rád a řekne nějaký konkrétní květiny. Někdo má rád růže, já třeba mám rád růže, někdo fialky, no tak by řekl, a dej tam, prosím tě, růže. V tu chvíli jako... Špalek to taky režíroval, tak řekl, "No jasně. Tak řekni růže a budeš /nesrozumitelné/." A od tý doby cokoliv vyjde od Daniela Keyese u nás v České republice, tak se jmenuje, ne už Květiny, ale Růže pro Algernon. Nevím, jak je to možný, ale fakt to zdomácnělo tady.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Já vim, jak je to možný. Právě jsem slyšela vysvětlení.
Jan POTMĚŠIL, herec
Takže, takže vlastně potom dokonce sám Daniel Keyes napsal románovou podobu tady tý původní novely a tu teďka vlastně natáčíme jako audionahrávku. Já jsem za to moc vděčnej, že najednou se to stalo po letech, že ten příběh mám pod kůží, že ho znám, znám Charlieho Gordona. No jo, ale tady najednou...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
To musí být něco úplně jiného ale.
Jan POTMĚŠIL, herec
To je něco úplně jiného.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
No právě. Já znám Charlieho Gordona taky, já ho viděla na divadle, teda vás. Ale zajímalo by mě právě, když se to pojme jako kniha, tak najednou.
Jan POTMĚŠIL, herec
Je to fascinující teda dobrodružství. Je to velmi náročná jaksi práce .A jde o to, že najednou všechno se musí přenést v podstatě do toho hlasu, že to nic jiného ten posluchač nevidí. V tom smyslu to jako přeladit a nějakým způsobem přetransformovat jenom do toho hlasu je někdy velký oříšek, někdy samozřejmě to frčí a jde to dobře. A zároveň jako velká radost, protože já mám rád výzvy.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Když to není divadlo jednoho muže, teda audiokniha jednoho muže, tak já jsem se dívala, co jste natočil. A teď jsem se koukala na Chalída Džibrána s Josefem Somrem, na Biblické příběhy s Radovanem Lukavským a říkal jsem si, já bych se styděla vedle takových chlapů jenom otevřít knihu a přečíst jednu řádku. Jak jste dokázal překonat ten ostych z těchhle veličin?
Jan POTMĚŠIL, herec
Oni tam nebyli.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jo oni tam nebyli. No jo.
Jan POTMĚŠIL, herec
/nesrozumitelné/ si jich taky vážim takhle moc a měl jsem velkou radost, že jsem vlastně osobně měl možnost vlastně poznat pana Josefa Somra, že jsme natáčeli spolu kdysi. A podobně jsem se potkal na řadě projektech s panem Lukavským, nicméně stejný respekt a obdiv k nim chovám já. Ale při tom natáčení vlastně to probíhalo individuální, to znamená, že buď před mikrofonem, každý byl ten, který konkrétní z nás.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jasně, to znamená, že vy jste si poslechl uvozovací repliku Josefa Somra a pak jste do toho volně vplul po svém.
Jan POTMĚŠIL, herec
Teďka se skoro stydím, teďka jak jste to tady takhle řekla, ale je to tak, ano. Poslechl a potom jsem se pokusil se /nesrozumitelné/ já zase.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Když jsme u těch audioknih, jen tak mimochodem, "Už jen jeho hlas mě inspiruje nevzdat to a jít dál." To někdo napsal pod vaší nahrávku Džibránova Proroka. Nevím, jestli to víte, ale myslím, že je důležité, abyste to věděl. Jan Potměšil, herec, je dneska hostem Radiožurnálu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Posloucháte Radiožurnál. S Janem Potměšilem vedeme rozhovor u něj na zahradě. Vrátíme se ještě k tomu, co teď dělá Viola, protože spousta divadel se snaží a zrovna Viola je takový malý prostor, který to asi s prostorem k žití nemá úplně jednoduché A přece se hraje..., to je pořad, který pravidelně streamuje. Vy jste tam seděl s Janem Kačerem. Ve Viole jste dělal leccos. Já si pamatuju, co to bylo s těmi Růžičkovými? Václav Hrabě?
Jan POTMĚŠIL, herec
Ano, přesně tak. To byl Václav Hrabě. Pořad, kterýmu jsme dali název Hledám tě v tomto městě. Fascinující zážitek. Mě úplně uchvátil Václav Hrabě a jeho úhel pohledu na světa a ta nezávislost a svobodomyslnost. A vlastně k tomu, protože jsou to takové samozřejmě jazzové a volné verše, reflexe světa a vlastního života, tak k tomu hrál Karel Růžička na pianu, úžasný jazzový klavírista a jeho syn Karel Růžička mladší na /nesrozumitelné/ jazzový, takže to byly opravdu happeningy neuvěřitelný, protože jsme byli jaksi...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
A to byla improvizace jazzová. Trošku.
Jan POTMĚŠIL, herec
Ano. Byli jsme víceméně domluvený v nějakým, v nějaký kostře, toho představení. Zároveň pokaždý to bylo trošku jinak, podle toho, jakým způsobem reagovalo publikum, jak my jsme se do toho pustili, jak já jsem se do toho pustil a jakou měli náladu a chuť, ale vlastně to fungovalo. Takže s obrovskou radostí jsem vždycky se těšil na okamžik před tímto představením a hlavně na to celé představení, protože mě to uhranulo. To byl velký zážitek. Paradoxem je, že vlastně původně vznikla nahrávka. Úplně na začátku devadesátých let, 93, nevím přesně, nahrávka ve studiích, která nakonec byla jako koncipovaná, ty jednotlivý verše, jednotlivý básně Václava Hraběte a mezi to různý standarty a improvizace jazzových muzikantů. A posléze jsme ji křtili ve Viole a paní Viklický si to tak zalíbilo, že nás přemluvila...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ať je z toho představení.
Jan POTMĚŠIL, herec
Abysme z toho udělali představení. A potom jsme ještě společně s Vladimírem Javorským udělali Elegie Jiřího Ortena v tý Viole.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Tak to mě minulo, a to mě při muzicitě Vladimíra Javorského dost mrzí, protože to musela být taky krása.
Jan POTMĚŠIL, herec
/nesrozumitelné/
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ta Viola je fascinující prostor. Kdo tam někdy byl nebo v nějakém podobně komorním prostoru, tak to dokáže ocenit. Já nevím, jestli by mě znervózňovalo, blízkost lidí mi nevadí, ale kdybych viděla, že se snažím a někdo třeba má po celodenní práci nebo po nějakém strašném trápení a začíná mi tam klimbat. Co byste mi poradil jako začínající herečce, když by mi někdo ve Viole spal na představení?
Jan POTMĚŠIL, herec
To se může stát kdykoliv, nejen ve Viole. A samozřejmě někdy to tak i je, že cítíte, že ten člověk, když přišel najednou to tepla a po celým dnu v tý práci, tak tak jako trošku klimbne. Nebo tam byl třeba jako doveden manželkou nebo podobně, že...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Že ho čeká hluboký umělecký zážitek.
Jan POTMĚŠIL, herec
Nechci to zlehčovat, protože se to může stát komukoliv a je to docela přirozený, ale není to úplně povzbuzující. Samozřejmě, že ne. Souhlasím s vámi. Ale teďka v současné době už na to mám určitý jako recepty nebo triky.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ono se to stalo teda evidentně.
Jan POTMĚŠIL, herec
Mě se to taky stalo, no.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Tak co?
Jan POTMĚŠIL, herec
Co jako nezpochybnitelně funguje je, když najednou vidím, že někomu se zavírají oči nebo nějak úplně není soustředěný a začíná teda jako klimbat, tak třeba mluvím, mluvím, mluvím, normálně hraju ten text, tu situaci dál a když mluvím, mluvím, mluvím, tak najednou přestanu, a tu pauzu trochu protáhnu, tak o takový...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
/nesrozumitelné/ byla nesnesitelně dlouhá.
Jan POTMĚŠIL, herec
/nesrozumitelné/ byla dlouhá.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Byla dlouhá.
Jan POTMĚŠIL, herec
Že o tu pikosekundu, dvě pikosekundy to protáhnu, ale přitom se dívám na toho člověka. A ten jakmile tam není ten běžný život, který předtím tak jako probíhal, tak ten dotyčný najednou otevře oči. A když se na něco dívám, tak se úplně vyděsí, protože si myslí, že to je kvůli němu.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ale v té Viole to je tak metr a půl, že jo.
Jan POTMĚŠIL, herec
Nablízko, že jo.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jan Potměšil, herec, je dneska hostem Radiožurnálu. Sedíme u něj na zahradě. Už víte, jak to bude v létě? Já bych strašně ráda, protože já nevím, jestli to bylo loni nebo předloni, kdy jste hráli Rozmarné léto, ale já bych ho moc ráda ještě viděla.
Jan POTMĚŠIL, herec
Bude Rozmarné léto.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Bude?
Jan POTMĚŠIL, herec
Bude, zase bude. Už teď to plánujeme. Divadlo Kašpar, produkce a Jakub Špalek čele posílali /nesrozumitelné/ od začátku karantény. To znamená, jako byly to trošku virtuální jako představy, ale víceméně jsme nikdy toho 13. března.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Března.
Jan POTMĚŠIL, herec
Nebo 14. už dostali /nesrozumitelné/. To bude jako v dubnu. Pak zase, jak to bude ke konci dubna. Pak, jak to bude v květnu a podobně se to jako...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Takže se to posouvá.
Jan POTMĚŠIL, herec
Posouvá se to. A teď už máme jako velmi nadějeplnej /nesrozumitelné/, který jsme museli dokonce jako potvrdit, nebo-li podepsat. Tam si myslím, že s tím počítáme, jako co bude v červnu a dál, a tak dále. A samozřejmě všichni chápeme situaci složitou a podobně, ale vlastně se těšíme o to víc, že těsně před vznikem teda této /nesrozumitelné/ vynucené pauzy jsme měli premiéru, mít premiéru dvou inscenací. 1 se jmenuje FC Rudý lev, který jsem hrál já spolu s Honzou Zadražilem a Mílou Tichým. Ta druhá se jmenovala, ta se jmenuje, no teďka mi to vypadlo, dobře. Protokol, ano, Protokol. A náš FC Rudý lev proběhl 5. března. a 12 jsme měli hrát jako první reprízu. Ale od té chvíle máme ten pocit, že bysme moc chtěli hrát, že to vlastně jako je nedořečený. A podobně kolegové z tý druhý inscenace Protokol, který vlastně právě už toho 12 nebo 13 měli mít tu premiéru, nebo desátýho, ale už nebyla, protože bezpečností opatření jaksi proběhly. Takže jsme celý takhle jako natěšený. A přišla zpráva, že už v červenci bychom chtěli hrát, samozřejmě za veškerých opatření takových, který budou stanovený, jak v divadle v Celetné - Rozmarné léto i ten Rozmarný bonus, jak děláme nebo Rozmarný večer a potom i ve venkovních prostorách, protože ty pravděpodobně budou směrem k létu otevřený a bude to umožněno, aby tam se představení konala. Takže už teď máme červen červenec jaksi naplněný, nabitej a na spoustě míst budeme Rozmarné léto Vladislava Vančury v našem provedení a Rozmarný bonus nebo Rozmarný večer, každé z toho je originální představení, které jako dohromady souvisí. A je ideální vidět v tomhle pořadí, jak jsem to řekl: léto, bonus, večer. Doporučuju.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Dávám si to do hlavy. To znamená, že divadelní prázdniny jsou v podstatě teď. A až budou prázdniny, tak se normálně maká.
Jan POTMĚŠIL, herec
Ano, teď dneska jsme to zrovna přesně tak řešili, že jsem si uvědomil, že spousta lidí, teď se mi ptá, jestli v létě máme volno, a tak dále. A najednou jsem zjistil, že budu odpovídat, my jsme měli volno teď, ale abychom se uživili a zároveň nahradili třeba i ty termíny, které byly na některý zájezdech a podobně, tak se do toho pouštíme zhurta vlastně v tom červnu, červenci a srpnu, když všechno bude v pořádku. To budou takový pracovní prázdniny.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Poslední moje otázka FC Rudý lev. Co si mám představit, že uvidím?
Jan POTMĚŠIL, herec
Tuto hru, ten dramatický text napsal vynikající britský autor Patrik Marber, autor například inscenace Na dotek. Je to z anglického prostředí. Vlastně z prostředí malého provinčního fotbalového klubu. A tam v podstatě jsou 3 postavy. Jakýsi /nesrozumitelné/, který se stará, taková legenda toho klubu, potom ambiciózní trenér a mladý perspektivní hráč, mladý. A mezi nima se odehraje celé představení. Ale kam mířím, to je najednou o životě. To je o nás všech. To je prostě o společnosti a o tom, jak se snažíme, usilujeme o něco, jak máme ambice, jestli se nám daří, nedaří, zklamáváme se v ostatních, samy v sobě a podobně. Ale pořád jdeme třeba za tím svým, za tím svou láskou, nebo vizí nebo svou tužbou. Mám to představení moc rád. Máme to všichni rádi. Jsme šťastní, že jsme se u toho sešli. To objevil a přinesl, režíroval Filip Nuckolls, náš druhý režisér v divadle, který pracoval a vedl činoherní studio třeba v Ústí nad Labem, a a podobně. A je teď v Celetný opravdu velmi potentní. Spoustu inscenací teďka má na repertoáru. A byla to báječná spolupráce.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jan Potměšil nás dneska hostil na své zahradě. Tak Honzo děkuju za rozhovor, ať se vám daří, když už teď končí ty divadelní prázdniny, aspoň doufám.
Jan POTMĚŠIL, herec
Děkuju moc za to, že jsme si mohli povídat. Děkuju za přání a všechny, kdo budou chtít, tak zvu do divadla v Celetné na Kašpary do Violy, na všechny produkce nebo kulturní akce, protože věřím, že to stojí za to a že to potřebujeme všichni.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Lucie Výborná od mikrofonu přeje hezký den, ať se dneska daří i vám.

