I ragby hendikepovaných je gentlemanský sport, dotýkat se smí jen vozíky

Rekordních šestnáct týmů se představilo od pátku do neděle ve dvou pražských halách na turnaji Rugbymania 2015. Nejednalo se o klasické ragby, ale o sport vozíčkářů. Ve dvou divizích se představuje šestnáct týmů.

Ragby vozíčkářů je jednou z mála kolektivních her pro osoby s těžkým tělesným postižením. Vzniklo v sedmdesátých letech v Kanadě a jedná se o kombinaci basketbalu, házené a ragby. V Praze se představilo 160 vozíčkářů.Už před samotným turnajem se museli činit jeho organizátoři. S dopravou, ubytováním i bezbariérovými přístupy do hal. "Přepravit je do hotelu, na halu a zpátky, zajistit všem stravování a odpovídající sportovní podmínky bylo dost náročné," popisuje organizační záležitosti Radka Kučírková, předsedkyně Českého svazu tělesně postižených sportovců.Největší starosti měli pořadatelé s výběrem hal. "Komplikací je nejen bezbariérový přístup do haly, ale také povrch. Pokládáme v podstatě nový, protože ten současný je pomalý a neodpovídá potřebám hry," vysvětluje pořadatelka. Nakonec se hraje na Chodově a ve Strašnicích.Ragby na vozíku se rozhodně nehraje v rukavičkách. Tvrdost k tomuto sportovnímu odvětví zkrátka patří. "Je to gentlemanské, srovnatelné s nedávným MS ragby zdravých. Jakýkoli kontakt je dovolený pouze kov na kov, fyzický kontakt ne. Když někdo vypadne, podají si ruce a jede se dál," říká český reprezentant Jiří Pleško.Nabídl krátký pohled do pravidel. "Ze zdravého ragby to má jen tvrdost. Žádné přihrávky, mlýny ani šišatý míč. Spoustu pravidel máme převzatých z basketbalu a z házené."