I s nemocí a berlemi Jakub závodí. Chce inspirovat ostatní
21.06. 2025 - 05:55
Právo
Překážkové běhy a náročné závody zvládá Jakub Jančík i přesto, že se neobejde bez berlí. I kvůli tomu je v závodním poli mezi tisíci dalšími soupeři nepřehlédnutelný a stává se inspirací pro sportovce s handicapem i bez něj.
Jakub se narodil s parapa paraparesou dolních končetin, což mu hodně ztěžuje chůzi. Špičky nohou se stáčejí k sobě a kvůli zkracování svalů se musí spoléhat na francouzské hole. Když byl dítě, víc zakopával a zdál se být jen trochu víc nemotorný, postupně se ale stav zhoršoval.
"Před deseti lety jsem chodil ještě bez berlí, ale onemocnění je progresivní," říká 42letý Jakub, jenž se přes to všechno připravuje na závody v Liberci, které se budou konat na konci prázdnin, a další budou v říjnu v Lipně nad Vltavou.
Sport mu totiž pomáhá změny zpomalit. "Abych měl chůzi lehčí a neriskoval pády, zakopnutí, používám při pohybu berle nebo francouzské hole. Tím, že u mne dochází ke zkracování svalů a spasticitě, pomáhá mi sport zpomalit progresi," potvrzoval odhodlaný závodník.
V rámci regenerace kombinuje kompenzační a rehabilitační cvičení. "Než jsem začal běhat Obstacle Course Racing (extrémní překážkový závod zaměřený na všestranné fyzické dovednosti, pozn. aut. ), na rehabilitace jsem docela kašlal," připustil.
Naposledy se minulý víkend účastnil závodu Spartan v Žatci. "Můj primární cíl je závod dokončit, nezranit se a užít si ho. Sekundární je splnit časový limit," uvedl Jakub. V Žatci si stanovil časový limit pod 4,5 hodiny. "Cílem jsem proběhl v čase 4:15, takže spokojenost," hodnotil. Posledním cílem je vyzkoušet si sám na sobě, kam se od posledního závodu posunul, jestli trénink směřuje tam, kam má, nebo bude potřeba něco změnit. Soupeří tak hlavně sám se sebou.
Bez doprovodu se při závodech neobejde. Pořadatelé mu umožňují trochu ohnout pravidla. "Pokud bych musel dodržovat pravidla doslova, možná bych v Žatci byl ještě teď. Tím, že musím v ruce držet berle, abych se pohyboval, tak moc nezvládnu některé překážky, i proto mám s sebou pomocníky. Oni nesou břemeno a já jdu s nimi. Takže trasu vždycky absolvuji celou, na překážkách, když je potřeba, využívám pomoci," popisoval. "Neběžím na to, abych byl na bedně, ale primárně abych si to užil, případně ukázal lidem nebo těm, co by to chtěli zkusit, že se to dá zvládnout i s berlemi," dodal.
Ke sportu měl vždy blízko, jeho matka lezla po skalách, otec hrával hokej. Když se zjistilo, že má hendikep, lékaři mu sport zakázali. "To netrvalo dlouho. Celou pubertu jsem projezdil na kole, hrával stolní tenis i sledge hokej za Spartu," říkal Jakub. Když neběhá, věnuje se rodině. Jeho šestiletý syn už také závodí. "V Bedřichově zvládl svého prvního Spartana, budu doufat, že u toho nějakou dobu vydrží," zvažoval Jakub Jančík.
Jakub pracuje v oblasti IT a testuje programy. Pochází z Ostravy, ale kvůli lepším pracovním možnostem se přestěhoval do Prahy.
Když má volno, relaxuje na zahradě, čte odborné články a studuje sportovní tréninkové plány, které upravuje pro hendikepované.
Závodění mu potvrzuje, že nejde jen o fyzickou sílu, ale také o komunitu, která pomáhá těm, kdo to potřebují.
Můj primární cíl je závod dokončit, nezranit se a užít si ho Jakub Jančík
Foto: archiv Jakuba Jančíka
Jakub Jančík (uprostřed) zvládá závodit i se svým handicapem.
Jakub se narodil s parapa paraparesou dolních končetin, což mu hodně ztěžuje chůzi. Špičky nohou se stáčejí k sobě a kvůli zkracování svalů se musí spoléhat na francouzské hole. Když byl dítě, víc zakopával a zdál se být jen trochu víc nemotorný, postupně se ale stav zhoršoval.
"Před deseti lety jsem chodil ještě bez berlí, ale onemocnění je progresivní," říká 42letý Jakub, jenž se přes to všechno připravuje na závody v Liberci, které se budou konat na konci prázdnin, a další budou v říjnu v Lipně nad Vltavou.
Sport mu totiž pomáhá změny zpomalit. "Abych měl chůzi lehčí a neriskoval pády, zakopnutí, používám při pohybu berle nebo francouzské hole. Tím, že u mne dochází ke zkracování svalů a spasticitě, pomáhá mi sport zpomalit progresi," potvrzoval odhodlaný závodník.
V rámci regenerace kombinuje kompenzační a rehabilitační cvičení. "Než jsem začal běhat Obstacle Course Racing (extrémní překážkový závod zaměřený na všestranné fyzické dovednosti, pozn. aut. ), na rehabilitace jsem docela kašlal," připustil.
Naposledy se minulý víkend účastnil závodu Spartan v Žatci. "Můj primární cíl je závod dokončit, nezranit se a užít si ho. Sekundární je splnit časový limit," uvedl Jakub. V Žatci si stanovil časový limit pod 4,5 hodiny. "Cílem jsem proběhl v čase 4:15, takže spokojenost," hodnotil. Posledním cílem je vyzkoušet si sám na sobě, kam se od posledního závodu posunul, jestli trénink směřuje tam, kam má, nebo bude potřeba něco změnit. Soupeří tak hlavně sám se sebou.
Bez doprovodu se při závodech neobejde. Pořadatelé mu umožňují trochu ohnout pravidla. "Pokud bych musel dodržovat pravidla doslova, možná bych v Žatci byl ještě teď. Tím, že musím v ruce držet berle, abych se pohyboval, tak moc nezvládnu některé překážky, i proto mám s sebou pomocníky. Oni nesou břemeno a já jdu s nimi. Takže trasu vždycky absolvuji celou, na překážkách, když je potřeba, využívám pomoci," popisoval. "Neběžím na to, abych byl na bedně, ale primárně abych si to užil, případně ukázal lidem nebo těm, co by to chtěli zkusit, že se to dá zvládnout i s berlemi," dodal.
Ke sportu měl vždy blízko, jeho matka lezla po skalách, otec hrával hokej. Když se zjistilo, že má hendikep, lékaři mu sport zakázali. "To netrvalo dlouho. Celou pubertu jsem projezdil na kole, hrával stolní tenis i sledge hokej za Spartu," říkal Jakub. Když neběhá, věnuje se rodině. Jeho šestiletý syn už také závodí. "V Bedřichově zvládl svého prvního Spartana, budu doufat, že u toho nějakou dobu vydrží," zvažoval Jakub Jančík.
Jakub pracuje v oblasti IT a testuje programy. Pochází z Ostravy, ale kvůli lepším pracovním možnostem se přestěhoval do Prahy.
Když má volno, relaxuje na zahradě, čte odborné články a studuje sportovní tréninkové plány, které upravuje pro hendikepované.
Závodění mu potvrzuje, že nejde jen o fyzickou sílu, ale také o komunitu, která pomáhá těm, kdo to potřebují.
Můj primární cíl je závod dokončit, nezranit se a užít si ho Jakub Jančík
Foto: archiv Jakuba Jančíka
Jakub Jančík (uprostřed) zvládá závodit i se svým handicapem.
Klíčová slova: