Jak to vidí: Simona Bagarová (zakladatelka organizace Mila pomáhající seniorům)

08:30 Jak to vidí
redaktor

A pro ty nejbližší chvíle nedělního rána nebo možná už nedělního dopoledne asi jak pro koho. Tu pro vás, přátelé, máme sváteční vydání pořadu Jak to vidí. Dnes Zbigniew Czendlik a jeho host. Simona Bagarová, zakladatelka organizace Mila pomáhající seniorům.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Naproti mně sedí paní Simona Bagarová, zakladatelka organizace Mila. Dobré ráno.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Dobrý den.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Paní Simono, více než 15 let se věnujete managementu sociálních projektů a spolupráci mezi firmami a neziskovkami. Co vás vedlo k tomu zajímavému počinu?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

No, k tomu mě vedl život tak nějak shodou okolností. Já jsem vystudovala sociální práci se záměrem pracovat vyloženě v té pomáhající sféře. Ale pak jsem se dostala do role člověka, který spíš začal shánět peníze na různý sociální projekty. A tím ten management mi do toho života vstoupil. A zjistila jsem, že mi to vlastně docela jde. Takže jsem se stala profesionální fundraizerkou. Tím pádem jsem potkávala řadu firem i řadu neziskových organizací.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Jinými slovy, to cizí slovo, které jste použila, to jste profesionální sháněč?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Sháněčka peněz.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Sháněčka peněz, takže kdybych potřeboval, můžu se na vás obrátit?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

No, zrovna chci dodat, že už to tolik nedělám, protože ono to je hrozně nevděčná práce. Jelikož pořád je málo. Pořád musíte shánět. A já jsem postupem času se od toho trošku odklonila, protože jsem z toho byla docela unavená. A taky mi potom do života vstoupili senioři a péče o ně.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Ano.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

K čemuž se dostaneme později.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Paní Simono, mluvíte mi ze srdce. Vy jste mnohem mladší a už jste vyhořela. Ale já jsem také se angažoval v takových projektech, a to je neskutečně vyčerpávající práce. A měl jsem takový pocit, že někteří přátelé se ode mě odsouvají, protože už měli ze mě strach, co zase bude chtít a kolik toho bude chtít a tak dále. A dostanete se do role žebráka, i když to děláte za někoho jiného, no.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Já jsem teda spíš měla pocit, nebo takhle to řeknu. Já jsem se nikdy jako žebrák necítila. A já jsem vlastně dlouho učila ten fundrising, to shánění peněz. A snažila jsem se těm lidem vysvětlit, že když to máte v sobě nastavený tak, že jste hrdej na to, co děláte. Jste přesvědčený o tom smyslu a máte dostatečný sebevědomý, tak tam jste spíš jako člověk, kterej nabízí někomu spolupráci, než že žebrá o peníze. A to si myslím, že je úplně klíčová věc pro to, aby to shánění peněz, roli fundrising fungovali. Takže já jsem nikdy žebrákem se necítila být. A naopak jsem to brala tak, že někomu nabízím možnost podílet se na úplně skvělých věcech.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Jak se vůbec daří dávat dohromady tyto možná zdánlivě odlišné oblasti? Myslím tím firmy, neziskovky.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Tak já jsem začínala v tom oboru někdy v roce 2004 třeba, kdy to bylo opravdu jako hodně na začátku. A musela jsem vysvětlovat firmám, proč vůbec mají něco podporovat. Ale ono postupně se to tady vyvíjelo takovým způsobem, že pro řekla bych většinu firem je úplně přirozený, mít nějakou takzvanou společenskou odpovědnost a podporovat nějaký projekty. Takže to začíná být, ne že snazší, ale rozhodně to stojí méně vysvětlování. A na mě se díky bohu obracely ty firmy potom už samy nebo ty neziskovky samy. Takže já jsem nikdy o práci v tomhle směru nouzi neměla. A to propojování se dělo nějakým samospádem, no.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Já jsem se teď na vás takhle zadíval, protože vy jste krásná, okouzlující mladá žena. Myslíte si, že tohle bylo něco, co vám v tom pomáhalo?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Já doufám, že to nebylo jenom tím teda. To by bylo hodně smutný, nevím, co bych dělala třeba za 10 let ale.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Ale když říkáte, že už to neděláte moc.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

No, jsem skončila zavčasu. Ale tak asi upřímně řečeno, jako nějaký osobní charisma každýho člověka jako pomáhá v takovýhle věcech a v mezilidských vztazích. Tak to zase nebudeme tvrdit, že to žádnou roli nehraje. Ale jako pevně věřím, že to hlavní, proč nám třeba různé firmy dávaly peníze bylo to, že uvěřili tomu, čemu jsme věřili my sami. A to je taky vlastně druhá esence toho shánění peněz. Byť bytostně přesvědčený o tom, že tu věc, kterou děláte, že to má smysl a umět to předat to nadšení dál. To, kdo chce zapalovat, musí hořet. Jsem vždycky říkala.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Ano a shánění peněz, to není to nejdůležitější.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Ano.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Samozřejmě, ale vy jste také pracovala v domově pro seniory jako dobrovolnice. To je také úžasné. V čem to pro vás bylo obohacující a kde se u vás vzalo to, čemu říkáme sociální cítění? Je to něco, v čem jste se narodila? Je to něco, k čemu jste dospěla, někdo vás inspiroval?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Já myslím, že s tím se asi člověk rodí. A může to v sobě kultivovat a rozvíjet nějakým způsobem. Vždycky jsem měla k tomu tématu sociální práce, zdravotnictví a tady ty pomáhající profese blízko. A tou dobrovolnicí jsem se vlastně poprvé stala už, já mám pocit, někdy v 17, v 18, kdy jsem chodila do internátní školy pro zrakově postižený a nevidomý děti. Kde jsem dělala takovou pomocnou vychovatelku. Tak tam už někde poprvé jsem se toho dotkla. A vyloženě dobrovolnictví u seniorů. Já jsem pořád dobrovolníkem v domově seniorů. A poprvé jsem se k tomu dostala ve chvíli, kdy už jsem právě začala bejt trošku unavená z toho managementu a z toho shánění peněz. A říkala jsem si, ty jo, tak já jsem studovala sociální práce, abych dělala s lidma. A teď tady sedím u počítače. A cítila jsem, že potřebuju něčím vyvážit tady tu svojí manažerskou stránku osobnosti. Takže jsem si našla domov seniorů poblíž místa, kde bydlím, a tam jsem došla. A začala jsem tam docházet pravidelně. A život mi to proměnilo úplně neuvěřitelně. Protože já jsem taková dost energická a až někdy jako zrychlená. A tam jsem v sobě objevila jako obrovskej klid. Protože ta možnost se tam zastavit a naladit se na úplně jiný tempo a na jinou perspektivu a jiný způsob vnímání, považuju za největší dar, který jsem tam mohla dostat.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Co konkrétně jste dělala, nebo děláte v tom domově?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Já jsem tam nejdřív chodila vypomáhat s různýma skupinovýma aktivitama. A potom jsem samozřejmě k někomu máte blíž, k někomu ne. To je jako v jakýmkoliv věku si uděláte přátele s nějakýma lidma snáz a s nějakýma se nechcete bavit nikdy. A ve stáří to je stejný. Není to tak, že já bych automaticky měla ráda všechny lidi 70 plus. Samozřejmě tam bylo pár lidí, ke kterým jsem měla větší vztah. A za nima jsem potom docházela jako individuálně. A trávila jsem s nima čas nějakým povídáním. Tím, co je zajímá. Nosila jsem jim třeba různý knížky. Pán, který byl akademický malíř a sochař, tak jsme se bavili o výstavách. Nosila jsem mu knížky, fotky z výstav, který jsem navštívila a takový věci. Takže vždycky jsem si tam našla někoho, ke komu jsem začala mít větší vztah a s ním to potom bylo, řekla bych jako rovnocenný přátelství, že to nebylo jenom o tom, že já chodím někam pomáhat. Ale, že jsem cítila, že úplně stejnou měrou dostávám i já něco zpátky. Oni ty lidi už samozřejmě postupně jako odcházejí, protože byli ve vysokém věku. Ale vždycky jsem časem našla nějakou v uvozovkách náhradu nebo někoho novýho. I během covidu vlastně, když jsem pomáhala s péčí v jednom domově, tak jsem si tam našla dva klienty, za kterýma jsem potom další skoro dva roky chodila. A jeden z nich byl pán, který mu bylo 103 let. A to jsou jako fascinující setkávání a možnost soustředit se na úplně obyčejně a každodenní věci, který jsou podle mě jako extrémně vlastně podstatný a zbytečně přehlížený, takže pro mě to je velký obohacení.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Jak vás přijal personál toho domova, jestli jste pro ně nebyla trošku jakoby konkurencí? Víte, oni jsou od té těžké práce, od toho umývání, převlékání a tak dále. A vy si tam přijdete a povídáte si.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Je vidět, že nějakou zkušenost, je to tak no. Může se to tak občas stát. A mám samozřejmě i tady ty zkušenosti, kdy někteří lidé z toho personálu to brali přesně tím způsobem, který říkáte. Časem si zvykli, nebo já jsem některý prostě ignorovala. Věnovala jsem se tomu, co jsem chtěla. Během toho covidu to bylo trošku jiný, protože samozřejmě těch lidí v péči bylo hrozně málo. Takže tam naopak byli vděční, že tam člověk přišel a s tou náročnou prací jim pomáhal. Takže tam se to trochu proměnilo.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Zažila jste, to jste tady naznačila mnoho různých odcházení, lidi z tohoto světa myslím. V jednom rozhovoru jste řekla, že smrt je oslavou života. Já to obdobně říkám i na pohřbech. Říkám, že bychom měli oslavit ten život, i když taky někdy se stává, že není co oslavovat. Ale obecně by pohřeb měl být oslavou života. Mluvíte o tom s těmi seniory.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Mluvím, myslím si, že to je správně a že není dobrý se tomu tématu vyhýbat, protože oni samozřejmě v tom vysokém věku na to téma myslí velmi často. Jako je to přirozený a občas se stává, že ten personál nebo i rodina má ostych o tom tématu mluvit. A vlastně se snaží to spíš tak jako zlehčovat ve smyslu, ale babi, prosím tě, ty tady bude ještě 100 let. Ale já myslím, že když ten člověk sám to téma nějakým způsobem zmíní. Tak je hrozně dobrý ho s ním otevřít a pomoct mu trošku třeba z toho strachu nebo úzkosti nebo nejistoty, který to téma může provázet. Takže jsem se naučila vlastně poměrně snadno o tom tématu mluvit a ptát se třeba i těch lidí na to, z čeho mají strach nebo jak si představujou, že to bude po smrti. A vlastně ty rozhovory byly veskrz velmi příjemný a pozitivní, jestli to tak můžu říct.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Milí posluchači, dnes si povídám se Simonou Bagarovou, zakladatelkou organizace Mila. Tak pojďme k té organizaci, je to vaše dítě ta organizace. Ale možná ještě předtím vy máte ještě jedno dítě. A to mám tady před sebou. A to je knížka. Knížka, která se jmenuje Hořím. Můžete nám a mně trošku představit tuhle tu knížku?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Ta knížka je vlastně složená z pěti rozhovorů s lidma, který pečují o seniory v domovech seniorů nebo v hospicích. A je to 5 lidí, který já jsem poznala při svojí práci. Protože já díky tomu, že v rámci naší organizace Mila objíždíme ročně třeba 8-10 domovů pro seniory, tak potkáváme řadu lidí z péče. A tady těch 5 v knize Hořím jsou z mýho pohledu úplně ty nejlepší pečovatelé, který jsem zatím ve svém životě potkala. A rozhodla jsem se o nich napsat knížku. Jak říká moje kolegyně Karolína Putová. Jsou to rozhovory s lidma, se kterýma nikdo jiný rozhovory neudělá, protože to nejsou ani úspěšní lékaři, ani vrcholoví sportovci. Jsou to lidi, který v uvozovkách jenom pečujou o seniory a o lidi na konci života. A mě zajímali, protože mě fascinoval způsob, kterým ke svojí práci přistupujou. A snažila jsem se je v rámci tý knihy představit. Ne jako někoho, kdo se obětuje a dělá nějakou dramatickou práci nebo někoho, kdo je považovaný za nějakou andělskou bytost, jak se někdy těm pečovatelům jako říká. Ale chtěla jsem ukázat, že ta podstata práce a péče je v úplný obyčejnosti, lidskosti a laskavosti. Takže ty rozhovory, ač jsou od tématu odcházení a péče. Tak jsem se snažila pojmout, aby byly vlastně pozitivní a inspirativní a podporující pro čtenáře.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Ta kniha má i zajímavý design grafický.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Ano, to vymyslela Anna Isa Šotolová, grafička, se kterou dlouho spolupracuju, takže to byl její nápad.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

A tady je velkými písmeny napsána, jsou tady tři věty. Já nikdy neřeknu, že jsem na to zvykla. To nejde. Já prostě hořím. A když hoříš, tak tě to občas i pálí. Ale v ohni jsou taky jiskry, teplo a světlo a v tom je mír.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

A to se snažím tomu člověku předat. Ono to pokračuje takhle vnitřní.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Aha.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Ale to je citát vlastně jedný z těch hrdinek tý knížky Saši, která pracuje v ostravském hospici a která vlastně tady tou větou vysvětlovala, jaký vztah k tý práci má. Mně to přišlo, že to vlastně vystihuje všech pět hrdinů i mě, hořet.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Simono, já jsem tu knížku nečetl, protože musím přiznat, že jsem jí dostal teď tady. Ale už mám výhradu.  Chcete, aby ty knížky vaše četli také senioři?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Přijde vám to, že to je malý?

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Malý písmenka. Na přebalu tady máte velká. A teď otevřu a já tady nic nevidím, ne, tak už se dostávám, protože já už se dostávám, víte do toho věku seniorského. Takže mě to čeká. Ale rozhodně si je rád přečtu. Ještě by mě zajímalo, protože kdo nevidí, tak si tu knížku může poslechnout. A to jste vynahradili možná těm čtenářům. A ta knížka byla namluvena. A mě zajímá, jak jste k té spolupráci dostala takové jména? Jako Martha Issová, Dana Kolářová, Jan Svěrák.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Zdeněk Svěrák.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Zdeněk.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

No, dostala jsem je tam vlastně docela jednoduše, zavolala jsem jim. Požádala jsem je, jestli by neudělali vlastně pro nás tu službu, že by těch 5 příběhů načetli, aby to mohlo vyjít jako audiokniha, jako benefiční audiokniha. Protože zisk z jejího prodeje podpoří naši práci v domovech seniorů. Teď je ta knížka dokonce nominovaná na Audioknihu roku. 27. dubna se to rozhodne, tak držte palce. Takže myslím, že i tady ten rozměr vlastně pomohl k tomu, aby tady ty osobnosti souhlasily. A Marthu Issovou jsme kamarádky dlouhý roky. Takže tam to bylo jako velmi jednoduchý. Ta řekla automaticky, že ano. A paní Kolářový jsem nechávala knížku v divadle. A ona potom mi zavolala, že to téma je důležitý. Pak je tam pan Zdeněk Svěrák, Pavel Řezníček, Kryštof Hádek, Klára Melíšková. A byla jsem vlastně neuvěřitelně překvapená, jak milý a ochotný všichni z nich byli. A ještě důležitá věc, že to vlastně udělali téměř jako zadarmo, za absolutně vstřícných podmínek. Včetně teda režisérky Saši Bauerový a zvukaře Miloše Somra, který tím trávili desítky hodin. A všichni ti lidi na tom pracovali s velkou radostí a nadšením a bylo to moc příjemný no. Takže to bylo vlastně jednoduchý.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Tak paní Simono, 27. bude známo.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Ano.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

To se dozvíme, jak audiokniha dopadla. Druhé vaše dítě nebo první vaše dítě, to je ta organizace Míla. Za prvé mě zajímá název, jak si to mám vysvětlit. Jestli to je nějaká zkratka nějakých slov, anebo Míla, protože jste milá anebo Míla je jméno Míla. Jak to je s organizací a co je aktuálně naplni tohoto spolku?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Ten název má vlastně dva významy. Jeden z nich je zkratka management i laskavost, co považujeme za takovou úplně ideální kombinaci proto, aby služby nejen pro seniory správně fungovaly. A to je to, co se snažíme v rámci té naší práce napříč republikou předávat. A druhý význam je, že v tom je tak trošku schované jméno mojí první srdcový klientky, kterou jsem vlastně poznala v tom prvním domově seniorů. Která se jmenovala Míla. A se kterou jsem trávila vlastně tři roky až do jejího odchodu. A to byla paní, který bylo asi 97 let a byla nevidomá a byla neuvěřitelně pozitivní. A já jsem díky ní a díky tomu času, který jsem s ní strávila vlastně až do samýho konce, měla možnost naučit se vnímat, jakým způsobem vlastně ten čas plyne a jaký věci jsou pro člověka důležitý, když už je odkázanej jenom na to lůžko a na pomoc druhejch. Takže tenhle ten odkaz a to, co já jsem díky ní získala, jsme potom vložili i do toho názvu. A ta naše práce nebo takový náš slogan, podle kterýho se řídíme je, že pracujeme na tom, aby bylo dobře seniorům i těm, kteří o ně pečují. Vycházíme z přesvědčení, že jedině tam, kde jsou spokojení i pečovatelé, můžou být spokojený klienti. Nemůžeme rozvíjet služby pro seniory, aniž bychom zapomínali na ty lidi, kteří se o ně starají, protože to pečovatelství je neuvěřitelně náročná práce. Takže my jsme se rozhodli na úrovni těch jednotlivých domovů pracovat na tom, aby se co možná nejvíc dařilo zlepšovat atmosféru na tom pracovišti. Aby se dařilo zlepšovat vůbec vnímání tý služby, vztahy mezi týmem a klientama. Trávíme vždycky půl roku v tom jednom zařízení. Máme jich 8 ročně a vlastně spolupracujeme jenom s těma ředitelama a ředitelkama, který nás najdou a osloví, protože nemá smysl chodit někam, kam vás nikdo nezve. Takže my si vždycky počkáme, až se nám někdo ozve a vlastně díky Nadačnímu fondu Českýho rozhlasu máme možnost pracovat v pěti domovech ročně. A zrovna dneska jsme udělali finální výběr do toho dalšího ročníku. Takže i díky tady tý podpoře se nám to daří.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Kolik máte lidí v týmu?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

9 nás je.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

9 vás je, takže jedete do terénu, vás všech 9 nebo jste nějak rozdělený?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Jsme rozdělený, jsme rozdělený. Část těch lidí se věnuje komunikaci, protože.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Ano, to mi řekněte přesně, co ty lidi mají konkrétně na starosti, co nabízíte?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Tak moje role je vést tu organizaci, shánět peníze na tu organizaci. Starat se o to, abysme postupovali v souladu s nějakou strategií, kterou si určíme. A pak je tam část lidí, který jezdí přímo do těch zařízení. To znamená podle toho, s čím se na nás ten ředitel obrátí. Tak podle toho vlastně nadefinujeme, jak ta spolupráce bude probíhat. Jestli tam budeme jezdit každý týden. Jestli uděláme nějaký setkání pro zaměstnance a podobně. A vlastně během toho půl roku tam pravidelně dojíždíme. A snažíme se vlastně naplnit nějaký cíl, na kterým se shodneme. A pak je další část lidí, který nám pomáhají třeba i s nějakou výzkumnou činností nebo s věcma, který nám pomáhají získat různý data, o kterým můžeme opírat naši práci. A ta poslední část jsou lidi, který se starají o komunikaci, protože pro nás je extrémně důležitá osvěta toho tématu.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Já jsem navštívil vaše stránky Míla.je. Zajímavé, nicméně jsem trošku si něco tam četl. A tak mě napadlo, když jsem si přečetl tu větu, kterou tam máte. Vše, co vás na našich workshopech učíme, na 100 procent, funguje v praxi. Když nejste spokojeni, vrátíme vám peníze. A mě napadlo, říkám, nejsou oni nějak nafoukáni, že takový sebevědomí. Oni si řeknou to všechno na 100 procent funguje, kdyby napsali 99 %.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Tak je to samozřejmě taková jako nadscházka. Ale na druhou stranu ona tady ta věta hodně platila ve chvíli, kdy jsme ještě učili ten funddising primárně. My jsme s tím potom skončili, protože já už jsem na to neměla kapacitu. A já jsem vždycky učila jenom to, co mně samotný fungovalo. A byla jsem o tom přesvědčená. A pravda je, že těma kurzama prošly, řekla bych možná i stovky jako lidí a nikdy se nám nestalo, že by nám někdo dal horší známku než dvojku. A nikdo nikdy peníze vrátit nechtěl. Takže jsme si, s dovolením to sebevědomí dovolili opřít o tu zkušenost.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Povídám si dnes s paní Simonou Bagarovou. Mluvíme o sociálních službách, o domovech pro seniory, o organizaci Mila, která pomáhá těmto institucím. Já bych teď si popovídal o těch zaměstnancích v domovech seniorů. Také je potkávám. A někdy mám o ně, tak řekl bych lidsky strach, protože vidím, jak to je velmi náročná práce. A bojím se, že v jejich životě přirozeně musí dojít k nějakému vyhoření. Víte, pečovatelky jsou vnímané ve společnosti, tady naší společnost jako takové holky pro všechno. Zkuste to okomentovat, nebo doplnit, co jsem řekl.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Jenom tiše kývu, protože to je velká pravda. A já myslím, že ta společnost si vlastně díky tomu, jak moc téma péče stáří vytěsňuje, tak vůbec nechápe, co ta práce obnáší. Když se někoho zeptáte, co dělá pečovatel. Tak vám většina lidí vyjmenuje řadu různých technických úkonů, že pomáhají roznášet jídlo, převlíkat, pomáhají s hygienou a podobně. Ale, když se toho člověka zeptáte, jaký by měl být pečovatel, který se postará o jeho mámu, tak vám ty lidi vyjmenujou řadu nejlepších lidských vlastností. A je tam velkej rozpor mezi tím, co vlastně od těch lidí chceme a jak o nich jako společnost smýšlíme. A já i proto jsem napsala tu knížku Hořím, protože když jsem potkávala ty lidi a viděla jsem, jak extrémně náročná ta práce je, tak mi přišlo velmi důležitý začít ten obraz pečovatelský profese narovnávat. A začít jako rozbíjet ten mýtus, že pečovatelé jsou nějaký andělé na zemi a vlastně nic nepotřebujou a můžou tady pracovat 12 hodin denně. Já myslím, že především mají být respektovanýma profesionálama, který dostanou za svojí práci dobře zaplaceno. Jako kdokoliv za svou dobře odvedenou práci. A myslím si, že by bylo víc než nutný, aby stát a vůbec ministerstvo práce, sociálních věcí začal aktivně přemýšlet o tom, jak dostat lidi do pečovatelství. Jak zlepšit podmínky pro tu jejich práci. My jsme si loni dělali takový interní výzkum mezi 35 domovama seniorů a vyšla nám z něj, že 80 % pečovatelů vnímá svojí práci jako nedoceněnou. 40 % z nich někdy zvažovalo, že by chtělo změnit svojí práci. To jsou jako velký čísla nebo tam, že vlastně velká část z nich odpracuje 19 dvanáctihodinových směn v měsíci. To je jako nepředstavitelná dřina. A není možný, aby tihle lidé nedosáhli ani na průměrnou mzdu. To je pro mě úplně vlastně absurdní. Takže se snažíme to téma otevírat. Snažíme se zlepšovat podmínky, apelovat na to, aby si společnost uvědomila, že to téma se týká úplně každýho a že je nezbytný se na něj začít dívat.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Nemyslíte si, že je to náš regionální problém? Protože přece jenom, dívám se na to trošku z širšího pohledu. Tím, že moje sestra na západ od nás pracuje ve zdravotnictví. A vidím, že být pečovatelem, byť zdravotní sestrou, pracovat v sociálních službách, tak ty lidi požívají mnohem většího respektu, úcty, než s tím se potkáváme tady.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Já myslím, že zdravotníci mají ten respekt přece jenom o něco jako větší. A zase jak zmíním ten covid, kdy bylo krásně vidět, jak se ta pozornost, když už teda se to téma zvedalo, soustředila spíš na ty zdravotnický služby. Na to, že pečovatelé v řadě případů pomalu bydleli s těma klientama v domovech a pracovali tam od rána do noci bez pauzy. To vlastně nikdo moc jako nezvedl. Já nevím, jestli to jenom v Čechách jo, ale ten jako nerespekt a nedostatek úcty k tý práci tady je teda jako extrémně velký.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Mám nápad Simono. Já byl jsem na nějakých konferencích, tu a tam jsem mluvil k lidem, kteří by to mohli něco změnit. A podporuji vás, abychom ty lidi odměnili, abychom je předčasně možná do důchodu poslali. Ale také si myslím, že o ty pečovatele, o ty pracovníky v sociálních službách, o ty zdravotníky, abychom měli pečovat. A já říkám, proč je pořád posíláte na nějaká školení. Proč jim nezaplatíte kadeřníka, kosmetiku, wellness. Ty lidi potřebují trošku odpočinout, přijít na jiné myšlenky. Protože velmi často se stává, potkávám se s tím, že někdo začne pracovat v pečovatelský službě. A místo toho, aby ty lidi, o které pečuje, dostal někam nahoru, tak ty lidi ho stáhnou dolů. Víte, oni potřebují povzbudit, posílit.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Říkáme úplně to samý. Máme stejný nápady. Vy byste mohl být z fleku u nás v týmu, protože my si myslíme totéž. Že je potřeba bavit se o tom, jestli nemají ty lidi chodit dřív do důchodu. Vymýšlet nejrůznější benefity, který jim to vykompenzujou. A ještě hodně důležitá věc je spojená i s tím, s jakou kvalifikací ty lidi tam přicházejí. Protože dneska může být pečovatelem každý, kdo má ukončení základní vzdělání a absolvuje 160 hodinový kurz. Ale navíc ten kurz může absolvovat až do roka a půl od nástupu do té práce. To znamená, my vlastně dovolujeme, aby o ty nejkřehčí lidi v závěrečné fázi života nebo o lidi závislé na péči, až rok a půl pečoval někdo, kdo k tomu nemá absolutně žádný vzdělání. A vzhledem k tomu, že většina klientů v domovech seniorů už je z řad lidí, který trpí nějakou formou demence nebo nějakým kognitivním onemocněním. Tak ta péče je extrémně náročná. A když k tomu nemáte dostatečný vzdělání, tak se ani neumíte chránit, abyste nevyhořel. Neumíte si dát tu první pomoc. Takže souhlasím s těma vašima návrhama. Snad to uslyší i někdo, kdo s tím může pohnout.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Paní, Simono, pro co vy osobně aktuálně hoříte?

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

No, já teď hořím pro audioknihu Hořím samozřejmě, protože to je moje velký téma. Přála bych si, abysme vyhráli. A mám velkou radost z toho, jak se mile daří a jak se to téma začíná dostávat do médií, jako třeba tady dneska díky vám. Takže za to moc děkuju.

Zbigniew CZENDLIK, moderátor

Děkuji za to, že jste přijala pozvání do nedělního Jak to vidí. Vážení přátelé, loučí se s vámi paní Simona Bagarová, zakladatelka organizace Mila, autorka knížky hořím a já Zbigniew Czendlik. Krásnou neděli.

Simona BAGAROVÁ, zakladatelka organizace MILA pomáhající seniorům

Děkuju, hezkou neděli.

redaktor

Tak to bylo sváteční vydání pořadu Jak to vidí. Připomínám přátelé, že po zprávách uvedeme další pokračování pravidelného nedělního pořadu Legendy zábavy. Ty tentokrát připomenou Václava Postráneckého.