Jakou roli sehrává rádio v životě nevidomých

ČRo Plus
-
Libor DVOŘÁK, moderátor:
Ta, která vám právě zpívá, je ukrajinská písničkářka Kateryna Kolcovová Tlustá, která v naší zemi žije už třiadvacet let. V roce 1995 zahájila studium zpěvu na Konzervatoři Jana Deyla pro zrakově postižené. Je totiž slepá. Dnes tato původně ukrajinská písničkářka zpívající snad ve dvaceti jazycích, dál žije a pracuje v naší republice. Krátký rozhovor, který jsme natočili dnes dopoledne v Židovském muzeu jsme věnovali hlavně tomu, jak se žije nevidomým a jakou roli v jejich životě sehrává právě rádio. Dejme už tedy slovo Kateryně a tomu, jaké pro ni rádio má význam.

Kateryna KOLCOVOVÁ TLUSTÁ, ukrajinská písničkářka žijící v Česku:
Obrovský. Protože je to nenásilný způsob, jak člověk, který nevidí, přijde k informaci. A než by někoho k tomu potřeboval a než by někoho s tím obtěžoval. To je nejpodstatnější asi. Nemusíte dělat audiodeskripci, nemusíte nic vlastně, k tomu nepotřebujete vlastně nic. Pustit ten rozhlas, poslouchat ho a zvolit to, co potřebujete, nebo to, co se vám líbí.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Já vím, že vy sama pomáháte dělat rádio právě pro nevidomé a slabozraké. Já bych se nejdřív chtěl zeptat, jaký je rozdíl mezi tímhle vysíláním a tím vysíláním, které sledujete třeba z veřejnoprávního rádia, nebo, dejme tomu, i z privátních stanic.

Kateryna KOLCOVOVÁ TLUSTÁ, ukrajinská písničkářka žijící v Česku:
Rozdíl je v tom, že samozřejmě rozhlas pro nevidomé zaměřuje na problémy nevidomých. Hlavně v tom, ne jenom nějakým počtem nějakých akcí, nebo možností, jaký možnosti prostě různých legislativ a tak. Jako protože ten, to rádio je v Rusku, pro který teda trošku dělám já. A tam je to ještě, že to rádio vysílá hodně audioknih, hodně zaměřuje na to, aby člověk mohl zvolit to, co potřebuje vyloženě pro sebe a pro své práva. Nebo jestli vznikají nějaká jiný pravidla, nebo nějaký jiný zákon se snažejí prostě okomentovat to ze strany právního oddělení, ze strany různých papalášů, jistých organizací. Takže prostě jo, je to, u nich je to ještě i zaměřený trošku, zaměřený takový to, co, z takovýho hlediska trošku společenské, společenského, ideologickýho, bych řekla. Ale je to dost důležitá věc. Protože já znám i lidi v Čechách, který nehledě na ruštinu, nebo prostě ne úplnou znalost ruštiny, to rádio poslouchají a jsou strašně spokojený.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Hm, hm, hm. Pokud vím, byla jste nedávno v Polsku. Je tam také něco takového k mání?

Kateryna KOLCOVOVÁ TLUSTÁ, ukrajinská písničkářka žijící v Česku:
Takovýho ne. Nebo je nějaká taková hodinová relace pro nevidomé, hodinová nebo dvouhodinová, už se nepamatuju. Nicméně takový jev jsem všimla jsem jenom v Rusku, aby to bylo rádio pro nevidomé, co tam teď vzniklo a co mělo obrovský ohlas, je to kniha /nesrozumitelné/ o nevidomém učiteli, který za každou cenu chce zachránit svoji práci. Ten učitel ztrácí zrak. Není to nevidomý od narození. A tam vznikají různé situaci, různé životní příběhy, každý z těch postav má svoje tajemství, svůj, svůj příběh. A stala ta knížka svým způsobem bestsellerem, protože prostě lidi chodili a všímali si těch problémů, diskutovali o tom, což je poměrně prostě pro tu společnost je nesmírně důležité se toho nebát.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
A ještě jedna otázka, Kateřino. Já jsem vás už na začátku inzeroval jako písničkářku. Co děláte teď na tomhle poli?

Kateryna KOLCOVOVÁ TLUSTÁ, ukrajinská písničkářka žijící v Česku:
No, tak víte, teď já jsem velice opatrná v prognózách. Jediné, co připravuju s paní Sidonovou, nějakou společnou práci. Možná to bude audiokniha, nebo bude to představení, ještě nevím. Protože já se řídím heslem, proč to neinzeruju, že jestli chcete pánaboha pobavit, poběžte mu o svých plánech.

Libor DVOŘÁK, moderátor:
Kateryna Kolcovová Tlustá. To je vše, dámy a pánové. Dobrý podzimní večer.