Jakou změnu pro lékařskou posudkovou službu?

"Jdete na LPS?" zeptají se mě v recepci poslanecké sněmovny a já přikývnu. Sleduji, jak tady ze všech sil bojují s plošinou, která nereaguje na předpokládanou účast zdravotně postižených osob. Má příprava na celodenní konferenci o lékařské posudkové službě (dále jen LPS) spočívá jen v tom, že se podívám na internetové komentáře a brzy je zavřu. Rozčílí mě směs nevědomosti a stížností - ozve se pokaždé, když se ke slovu dostane anonymita počítače… Nejlepší, co jsem na cestu do Sněmovní ulice získala, bylo přečtení článku kolegy Radka Musílka, který do Můžeš (číslo 3/2015) napsal zajímavou investigativní reportáž. V nadsázce popsal svůj příběh, až haškovsky podanou story, která se mu nedávno přihodila během vyřizování žádosti o zvýšení příspěvku na péči. Jeho popis jednání před kolegiem ministerských sudiček jako by dopředu mapoval vše, co uslyším během jednání.
Více než stodvacetihlavé auditorium až do odpoledne sledovalo vystoupení odborníků na jediné téma - co dál s institucí lékařské posudkové služby - s tradicí dlouhou devadesát let, stejně dlouhou, jako má historie pojištění. Akce sama se konala pod záštitou Ing. Radky Maxové z Výboru pro sociální politiku PS ČR. Jediná poslankyně, která byla ochotna se za cestu změn dlouhodobě bít. Dosavadní výsledky svolaných odborných kulatých stolů jsou ale zatím tristní. A čas neúprosně běží…
Hned na počátku posluchači polohlasem okomentovali neúčast klíčového řečníka, ministerského ředitele z odboru sociálního pojištění - omluvil se, aniž by předal nějaké materiály… Po několika prezentacích si poskládám základní data problematiky do smysluplného řetězce: Ministerstvo práce a sociálních věcí se s lékařskou posudkovou službou ocitlo ve značně složité situaci. V celé oblasti jejího fungování je znát rostoucí zacyklovanost systému, a přitom už v roce 2016 musí dojít u posudkových služeb k radikálnímu rozhodnutí. Ale kudy jít - cestou změn některých položek legislativy, nebo by se předmětem transformace měla stát celá vyhláška?
Co tak žene stagnující problematiku dopředu? Komplikuje ji věková struktura posudkových lékařů. V současné době máme kolem čtyř stovek lékařů posudkové služby a jeden každý z nich musí provést ročně 1222 posouzení! Věk mnoha lékařů překračuje šedesátku, a navíc byli zařazeni do státní služby. Bez nutné změny zákona k datu 1. 7. 2017 skončí 137 lékařů -překročí 70 let, což stanoví zákon pro státní úředníky jako limitní věk. Možný akutní nedostatek specialistů je alarmující, odchod téměř třetiny lékařů může způsobit kolaps systému. Posudkové lékařství je navíc nadstandardní obor, neboť vyžaduje nejen znalost více medicínských oborů, ale i právní znalosti. Ovšem požadavky na odměňování nově příchozích lékařů se nemění, očekává se proto zastavení příchodu nových posil.
LPS rozhoduje o míře invalidity nebo statutu osoby zdravotně znevýhodněné.
Dále posuzuje přiznání průkazů OZP, míru závislosti na pomoci druhé osoby, nárok na kompenzační pomůcku či prodloužení pracovní neschopnosti při delší nemoci.
Příliš mnoho kompetencí, nemyslíte?
Není divu, že se u vytížených profesionálů často vyskytuje symptom vyhoření, jak konstatuje předseda Národní rady občanů se zdravotním postižením ČR Václav Krása a dodává: "Jedná se o velmi odlišné činnosti a domnívám se, že není možné, aby vše dokázal jeden posudkový lékař." Vyřešit by se měl i nejčastější problém - aby se někdy nerozhodovalo jen z kanceláře, která pracuje bez klientovy účasti. U příspěvku na péči občas chybí posudek sociálního právníka. Celá záležitost by se ale neměla posuzovat jen z medicínského, ale také ze sociálního hlediska. Václav Krása dosavadní systém kritizoval slovy: "Při hodnocení míry závislosti není brán jako hlavní posudek stanovisko sociálního pracovníka, ale prioritní je vždy posudek posudkového lékaře. Je to v zásadním rozporu s tím, že posudkový lékař hodnotí zpravidla pouze podle dokumentace zdravotní stav, kdežto sociální pracovník provádí sociální šetření v místě bydliště, a tudíž má daleko větší vhled do klientových potřeb." Klient by také měl při každém kroku chápat, co se s ním děje a jak vypadá řešení jeho problému. Mezi připravované proklientské kroky má patřit i přátelštější jednání, zmizí tristní materiální vybavenost a zlepší se úroveň interiérů. Další vizí je návrh, že by o klientovi neměla rozhodovat jen jedna osoba, ale komise s odborníky z různých oborů.
Statisticky spočítané je také průměrné vyřízení jedné žádosti, tedy 35 dní, často to bývá i více… Především námitky a odvolání proti rozhodnutí se protahují.
Pro všechny, kteří netuší, jak vzniklou situaci vyřešit, přinášíme dobrou informaci: v Praze vznikla před rokem bezplatná kancelář ombudsmana pro zdraví - pro ty, kteří si nevědí rady se svými právy nebo nesouhlasí s vyřízením svého podnětu.
Rozsáhlé agendě posudkových lékařů by mohly ulehčit i podklady připravené nelékařskými týmy. Tento personál by mohl vyřizovat průkazky nebo zdravotní pomůcky - předpřipravoval by posudek.
Podobná praxe existuje i ve světě. Summa summarum - na konferenci jednoznačně zaznělo, že je potřeba udělat rychlé kroky ke stabilizaci celého systému. Další připravované kulaté stoly by měly přinést koncepční řešení a sjednocení názorů na to, jak si kdo představuje fungování LPS.
Než jsem dopsala svůj komentář, dostala se mi do rukou zpráva z ministerského centra, kde to ze všech stran zvoní slovy zefektivnění a zatraktivnění. Nemám ráda přejatá slovesa s předponou z, jejich účinnost mi bůhvíproč účinná nepřipadá. Ke stabilizaci LPS povedou podle tiskové zprávy z konce listopadu 2015 tato definovaná opatření - krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. Nedokážu si představit časové zadání pro všechny tři nastavené kategorie. K řešení tedy dojde jako obvykle za pět minut dvanáct? Nezbývá než doufat, že se tak stane dřív, než odtiká 12.15.
---

Kam se obrátit o radu?

Kancelář ombudsmana pro zdraví více na www.ombudstmanprozdravi.cz nebo ochrance@ombudsmanprozdravi.cz Praha 1, Národní 11
---
O autorovi: Michaela Zindelová, komentuje konferenci o budoucím směřování českých posudkových lékařů