Jaroslav Ježek: Životní cesta slavného Ježury byla lemována mnoha těžkostmi

Okolí ho vnímalo především jako skvělého improvizátora, ale také jako vynikajícího a vtipného společníka. Jaroslav Ježek (1906–1942) prostě dovedl ve všech směrech okouzlit. V mládí ale známý skladatel a jazzový génius musel překonávat zlomyslné podrazy osudu.

Dosvědčuje to i příhoda z počátku třicátých let 20. století. Tehdy se svým nejlepším přítelem Vítězslavem Nezvalem podnikal pravidelně tahy noční Prahou do nejrůznějších barů a kaváren. Zvlášť si oblíbili bar Trocadero, zvaný Trokáč, v Náplavní ulici. Ten navštěvovali skoro denně. Střídavě tam hráli na klavír, improvizovali a vesele se bavili.

Brzy si všimli, že počet hostů díky jejich vystoupení narůstá, a tak "promluvili s majitelem, dohodli se s ním o výhodách a počali pak plně využívat svého postavení, vždyť jejich přítomnost přinášela šéfu Trocadera velký zisk". (vzpomínka Jiřího Svobody). Své si "odpíjeli a odjídali".

Za čas se to majiteli zdálo příliš a požádal oba...