Kdo hradí výcvik asistenčního psa?

Radiožurnál
-
Jiří CHUM, moderátor:
Když si slepec pořizuje vodícího psa, dostane příspěvek od zdravotní pojišťovny, vozíčkář je na tom ale jinak. Asistenčního psa sice může získat, ale od pojišťovny nedostane nic. I to ukazuje příběh postiženého chlapce Honzy a jeho psa Sonyho. Kdo vlastně hradí výcvik asistenčního psa a kolik stojí? A s jakou pomocí může Honzova rodina vlastně počítat? I o tom dnes budou Příběhy Radiožurnálu, ve kterých objevujeme jednak velké přátelství člověka a psa, ale i tvrdou realitu jejich života.

Honza, :
Pojď k noze, Sony.

osoba:
Honza má svalovou dystrofii, která se bohužel nedá léčit.

Honza, :
Má takovou bílou skvrnu nad okem jedním.

osoba:
37kilový černý sluníčko.

Honza, :
Je to černej labrador a jmenuje se Sony.

Šárka SKALÁKOVÁ, redaktorka:
17letého vozíčkáře Honzu jsme zastihli opět v nemocnici. Z jeho nohou zmizely po měsíci sádry a čeká jej poněkud bolestivá rehabilitace.

Honza, :
Jak jsem to měl hodně skrčený takhle dovnitř, tak tady lezla ta kost. Tak mi to srovnali, aby to bylo v pohodě rovně.

Šárka SKALÁKOVÁ, redaktorka:
Je jedním z velmi mála mladých chlapců, kteří onemocněli zvláštním typem svalové dystrofie.

osoba:
Kluci s touhlec tou nemocí jsou sdružení v spolku, kterej se jmenuje Parent Project. Snaží se vybudovat takový centra, abyste s tím klukem nemusela jezdit do nemocnice 60krát do roka, tak jenom se třeba dojede do Motola, tam vás vyšetří jednorázově během třeba 2 dnů na všechno, co je potřeba. Takže je to takovej boj s větrnejma mlýnama, dá se říct, ale nevzdáváme to a bojujeme.

Honza, :
Možná se to bude zase vracet, tak se mi dají nějaké ortézy.

osoba:
Říkala včera mamka, že by ti dávali berle?

Honza, :
To oni se spletli. Já jsem na vozíku od 11. Takový zvláštní tu to je. Doma je to vždycky lepší. Předtím jsem tu měl s sebou i počítač. Hrál jsem nějaký hry.

osoba:
A naboural se do nemocniční Wi-Fi.

Honza, :
Tady mají stejnou Wi-Finu, jako máme ve škole ...

Šárka SKALÁKOVÁ, redaktorka:
Nechme redaktorka Ivana Studeného s Honzou v nemocnici rozebírat počítače a internet a vraťme se k Honzovu otci Václavovi.

Václav, Honzův otec:
Potřeby pro vozíčkáře jsou neuvěřitelně drahý a předražený.

Šárka SKALÁKOVÁ, redaktorka:
Copak neplatí zdravotní pojišťovna na ty pomůcky pro vozíčkáře?

Václav, Honzův otec:
Platí, něco platí, ale tím, jak to nemoc neznají, protože to je vlastně vzácný onemocnění, to, co má Honza, tak oni neví, co dystrofik vlastně potřebuje, takže vám předepíšou mechanickej vozík, a pak se strašně diví, proč chcete elektrickej vozík, proč potřebujete v progresi tý nemoci měnit sedák, potřebujete měnit vopěrku za hlavu, proč potřebujete měnit záda. Taková úprava vozíku třebas vyjde na 50, na 60 tisíc. Na to pojišťovna nepřispěje. Takže si to musíte hradit buď sama, nebo pokud máte proříznutou pusu a nebojíte se žádat o granty nebo sponzorský dary, takže fungujete takhle, no.

Šárka SKALÁKOVÁ, redaktorka:
Díky sponzorským penězům získal Honza i svou nejdůležitější kompenzační pomůcku - asistenčního psa Sonyho.

Honza, :
Já bych řekl, že to je jako můj kamarád.

osoba:
A dyť nemluví třeba.

Honza, :
Umí vyjádřit tu náklonnost. Když mě vidí, že vrtí ocasem a tak podobně.

osoba:
Dobrý den.

osoba:
Dobrý den.

Honza, :
Dobrý den.

osoba:
Můžu vás přerušit?

osoba:
Můžete určitě, my se tady ...

Šárka SKALÁKOVÁ, redaktorka:
A, tak za Honzou už přišla rehabilitační sestra. Takže zpět za otcem Václavem, kterého se zeptáme, kolik stojí asistenční pes.

Václav, Honzův otec:
Asistenční pes od Pomocnejch tlapek, ten klient dostává ho zdarma. Co já vím, tak Pomocný tlapky dostávají sponzorský dary a cena takovýhleho psa, co máme my, je zhruba 200 tisíc korun i s výcvikem samozřejmě.

Šárka SKALÁKOVÁ, redaktorka:
Honza a jeho skvěle vycvičený pes Sony jsou skoro pořád spolu. Ve dvou cestují, navštěvují koncerty, kino a hlavně školu. Zítra po třičtvrtě na 9 se sejdeme na koberečku u paní ředitelky. Šárka Skaláková, Příběhy Radiožurnálu.