Koření měřím „od oka“

   Jako asi každá hospodyňka jsem měla romantické představy, jak budu všechno dělat. Plánovala jsem si, jak budu mít osm až šestnáct kořenek, na víčku každé z nich dymopáska s nápisem v Braillu, co v ní je. Koření budu spořádaně nabírat čajovou lžičkou a časem ani zrníčko neusypu vedle.

Dopadlo to jinak

    Roky plynuly a já se stala hospodyňkou. Pár kořenek v šuplíku opravdu mám, ale bez nápisu. Stejně si pamatuju, že v první zprava je pálivá paprika a v první zleva zase bobkový list. Ten by se, mimochodem, do kořenky vůbec dávat nemusel, protože se snadno dá poznat hmatem. Jenže se to tak jednou udělalo, já si na to zvykla a teď ho tam dávám pořád....