Miluše Horská: Víme, co chceme?

S dlouholetou senátorkou a ředitelkou Základní a praktické školy Svítání v Pardubicích, osvědčeného místa přípravy dětí s různým postižením do života, o nekoncepčnosti české sociální politiky, štvanici na neziskový sektor a nutnosti zastavit se.

Text: Zdeněk Jirků          
Foto: Jan Šilpoch
 
Jaká je vaše základní zkušenost s naším sociálním systémem?
Bohužel každodenně vidím, že není dobře nastavený. Možná by někdo argumentoval miliardami výdajů a hromadami vyhlášek, předpisů a různých detailních pokynů, které mají lidem pomáhat. Já však musím trvat na své zkušenosti – až příliš často není tento systém schopen najít cestu ke konkrétnímu člověku, pochopit jeho oprávněné potřeby a vyhovět mu. Máme třináct krajů, a tedy třináct různých sociálních politik, třináct přístupů k neziskovým organizacím a v důsledku toho i příliš častých nejistot pro poskytovatele služeb. V našem kraji jsme měli a máme štěstí – rada má mezi sebou informované a rozumné lidi, takže dohoda bývá možná a efektivní. Ale jako senátorka denně vidím příklady naprostého nepochopení a někdy se mi zdá, že přenesení odpovědnosti za sociální politiku na