Mladík zvaný Máca

PRIMA Family
-
Josef KLÍMA, moderátor:
Vždycky, když vidím ty stovky flákačů, kteří život bezcíleně přežívají, místo aby ho žili, říkám si, jak k tomu přijdou ti, kteří by ho chtěli žít naplno,ale osud jim to nedovolil, protože je ochromil. Mladík zvaný Máca z reportáže Karolíny Liškové ale naplno žije a trumfne i spoustu zdravých. Kdo z nás se odváží skočit padákem neob se vypravit do mexické džungle?

Svatava JENŠOVSKÁ, asistentka M. Dufka:
Mě se na Mácovi třeba líbí, že je takovej přirozenej.

Jaroslava DUFKOVÁ, matka M. Dufka:
Vážím si ho, je to silnej člověk, má úžasnou povahu.

Jan ČEJKA, spoluzakladatel Hnutí Mácou:
Máca je šílenec. Vždycky překvapí. To znamená udělá v každý situaci něco nepředvídatelnýho a ve chvílích toho největšího šílenství najednou zase se zklidní, uvědomí si co je potřeba a takhle jako to nepředvídatelně mění, což vlastně z celý tý věci nedělá nudu. Jako každej? No, myslím, že ty to, jako takovej pankáč každej není, jako ty asi.

redaktorka:
Tenhle muž, který se právě chystá skočit padákem, se jmenuje Marcel Dufek. A říkají mu Máca. Myslí mu to skvěle, ale od malička je uvězněný ve svém těle, které není schopen ovládat. Přesto nefňuká. Navzdory svému vážnému handicapu se snaží žít naplno. Je sice trvale upoután k vozíku, ale nebojí se do života pořádně šlápnout a i když se sám nemůže najíst ani napít, dokáže neuvěřitelné věci.

osoba:
Kamarád jeden se doslechl, že Máca chce skočit s padákem, takže, což byl jeho dlouholetej sen a on mu vlastně ten seskok zaplatil, zorganizoval to.

redaktorka:
40letý Marcel je odmalička ochrnutý na obě ruce i nohy. A k tomu má těžkou vadu řeči.

Jaroslava DUFKOVÁ, matka M. Dufka:
Prakticky to byl zanedbanej porod, no. Protože když potřebovali jsme pomoc, takže on se přidusil Marcel vlastně má mozkovou obrnu.

redaktorka:
Vyrůstal v 70. a 80. letech, která pro lidi v podobné situaci jako on nebyla zrovna příznivá. Máma však ani na chvíli nepřemýšlela o tom, že by dala chlapce do ústavu.

Jaroslava DUFKOVÁ, matka M. Dufka:
On si počkal až odjedou komunisti a pak začal on ten svůj volnej život konečně měl pocit, že má prostor něco pro sebe udělat.

redaktorka:
Jeho touha po samostatném životě byla obrovská. I když se odmalička neobešel bez pomoci ostatních, v dospělosti se rozhodl, že chce žít normálně jako jeho zdravý vrstevníci a že rozhodně nechce mámě zůstat na krku.

Jan ČEJKA, spoluzakladatel Hnutí Mácou:
Seznámili jsem se asi před deseti lety a tenkrát on se mi svěřil s tím, že má takovej sen vést samostatnej život. A napadlo nás vlastně způsob nebo systém, jak to udělat.

redaktorka:
Před 4 lety si Máca pronajal byt a začal si plnit sen o samostatném životě.

Jan ČEJKA, spoluzakladatel Hnutí Mácou:
Mácův den vypadá tak, že je jako neustále spjatej s někým dalším. S nějakou další osobou. To je ta osoba toho asistenta, která neustále musí bejt přítomná, protože Máca sám není schopnej si obstarat ani prd.

redaktorka:
Co je největší problém v tý cestě k samostatnosti?

Jan ČEJKA, spoluzakladatel Hnutí Mácou:
Máca říká prachy a lidi. Peníze představujou tu přímou asistenci, to znamená, že zaplatíte někoho, kdo Mácovi přímo asistuje. A pod těma lidma si můžeme představit ty lidi, který ty kamarády známý, který mu to pomáhají všechno organizaovat, což je strašně důležitý. Bez jakoby jedno bez druhýho prostě vzájemně nefunguje.

redaktorka:
A tak Honza založil sdružení, které pomáhá Mácovi na jeho cestě k samostatnosti zajišťovat asistenty, kteří se u Máci střídají. A hlavně, shání peníze.

Jan ČEJKA, spoluzakladatel Hnutí Mácou:
Kdo nedělá mi přímou asistenci, tak mi třeba něco pošle nebo vymyslí něco.

redaktorka:
Máca tráví svůj čas v denním stacionáři a doma se o něj starají soukromí asistenti. Má ale dobrodružnou povahu. Rád se baví a za každé další zpestření všedních dnů je vděčný. Díky dobrovolným dárcům a kamarádům už se pořádně proletěl. Také si zahrál v divadle, s kapelou, byl na různých hudebních festivalech a taky má za sebou bungie jumping. Letos na jaře se dokonce Máca vydal do Mexika, kde prožil půl roku.

Jan ČEJKA, spoluzakladatel Hnutí Mácou:
Jakákoliv akce je dobrá a myslím, že poslední dobou nebo vůbec i Máca si užívá to, že prostě může bejt normálně doma a je normálně doma v klidu, že to patří k tomu punku asi taky.

redaktorka:
A co byste mu přála jako máma?

Jaroslava DUFKOVÁ, matka M. Dufka:
No, tak samozřejmě bych mu přála, aby ty úžasný lidi, který má okolo sebe, aby to teda nepřestalo, aby fungovali dál. A tím pádem si myslím, že ten jeho život bude takovej, jakej je. Plnohodnotnej opravdu jako. Možná že to trošku zní divně, ale na to jeho postižení má plnohodnotnej život.

Jan ČEJKA, spoluzakladatel Hnutí Mácou:
Že bejvaj lidi daleko, jo, že bejvaj lidi na tom daleko hůř, ještě. Říká Máca. Takže vlastně což teda v jeho případě je takový docela drsný.