Moderní, ale drahé léky a léčba závažných onemocnění

ČRo Plus
-
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Děkuji za slovo. Moderní, ale drahé léky a léčba závažných onemocnění, tak to je téma dnešního Radiofóra. A my je vás ptáme, měly by podle vás zdravotní pojišťovny hradit veškerou léčbu, nebo jenom do určité částky? Co si myslíte, kdy je a kdy není dobré přistoupit na alternativu, která je sice levnější, ale méně účinná? Anebo má nežádoucí vedlejší účinky. A v jakých případech by měla být nákladná léčba limitovaná a jak? My jsme dost zvědaví na vaše názory. Číslo do studia je 221 552 777. Ještě jednou, já se jmenuji Tomáš Pavlíček a budu za mikrofonem až do jedné hodiny.
A celou dobu až do té jedné hodiny tady se mnou bude i Ondřej Dostál, odborník pro oblast zdravotního práva z PricewaterhouseCoopers, nevím, jestli se tomu neříká už jenom tou zkratkou PwC Legal. A zakladatel platformy zdravotních pojištěnců. Zdravím vás, dobrý den.

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Dobré odpoledne.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak, jenom si ujasněme na začátek ty základní pojmy. Co je to dostupnost, co je to úhrada léčby? Protože vy jste mi těsně před vysíláním říkal, že to jsou dvě různé věci.

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Tak. Začneme u léků. Tam lék, když se ověří, že je účinný a bezpečný, otestuje se nejdřív na zvířátkách, pak na lidech, tak ho úřad zaregistruje. Buď Evropská léková agentura, nebo český SÚKL. Když je zaregistrovaný, tak se smí podávat lidem, lékaři ho pacientům mohou nabízet. To ale neznamená, že je také hrazený ze zdravotního pojištění. O tom, jestli se lék bude hradit ze zdravotního pojištění, anebo jestli si ho lidé budou platit sami, o tom běží jiné řízení, řízení o výši a podmínkách úhrady. A může se stát, že léky, které jsou už třeba 2, 3 roky na trhu stále ještě nemají úhradu. Tedy pro pacienty jsou dostupné, ale pouze za předpokladu, že si je pacient sám koupí. Pak mu je ta nemocnice ráda doveze. Když to pacient není schopný zaplatit, musí se zdravotní pojišťovnou složitě bojovat o výjimečnou úhradu. O tom si určitě řekneme. Anebo se spokojit s léčbou zastaralejší a horší.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak. A pokud tedy pojišťovna hned nemusí ten lék hradit, tak podle čeho se rozhoduje, jestli ho teda bude proplácet pojišťovna nebo nebude?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
O tom běží řízení před Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Jeho účastníky jsou pojišťovny, a zjednodušeně farmafirmy, tam testují, jestli ten lék je nákladově efektivní a vyjde rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Bohužel, a to je velkou chybou legislativy, se tohoto řízení nemohou účastnit pojištěnci. Daňoví poplatníci. Přestože oni mají zájem jednak na tom, aby se hradila pouze efektivní léčba, ale na druhou stranu jako nemocní samozřejmě mají zájem na tom, aby ty moderní léky byly dostupné.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, a mě by zajímalo, protože znám takové ty různé formulky, že pacient musí dostat nejlepší dostupnou péči, tak co to tedy znamená? Ono to asi neznamená, že dostane úplně to TOP, co je na trhu, když se tak rozhodnou tedy ty pojišťovny, že zatím určitý druh léku ještě proplácet, nebo léčby ještě proplácet nebudou?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Tady je potřeba rozlišit zase dostat a dostat zadarmo. Lékař má povinnost nabídnout pacientovi všechny možnosti léčby. Hrazené - nehrazené. Všechny, které tomu pacientovi medicínsky pomůžou. Pacient, pokud si vybere léčbu nehrazenou, tak si ji musí zaplatit sám, případně svést boj o výjimečnou úhradu se zdravotní pojišťovnou. Kdežto když si vybere léčbu hrazenou, tak mu ji ten lékař dá zadarmo.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, ale, dejme tomu, když se tedy rozhoduje o nějakém velmi drahém, o nějaké velmi drahé léčbě, tak tam opravdu jde o to, jestli ta léčba není tak drahá, sice může být účinná, ale není zas tak účinná, aby to mohlo, dejme tomu, opravňovat nějaké výjimečné prostředky, které do toho dávají ty pojišťovny?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Tady je důležité si říct, že co se uhradí, o tom nerozhodují ani zdravotní pojišťovny, dokonce ani ministerstvo zdravotnictví. Ale je to věc parlamentu, respektive zákona, který vydá. Právě proto jsme zvolili poslance, aby rozhodli, jestli se spíš budou hradit lázně nebo léky pro obézní, nebo jestli se bude hradit velmi nákladná léčba, byť třeba s nízkou efektivitou, která konkrétnímu pacientovi může prodloužit život třeba o rok.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, a kdybychom to přenesli do nějakých konkrétních příkladů. Tak třeba víme o druzích léčby, které třeba nějakým způsobem fungují. Ale zatím se velmi těžko rozhoduje o tom, že by je pojišťovny mohly proplácet?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
V takovém případě se stává, že ten lék buďto vůbec není schválen do úhrad, anebo je schválen s tak přísnými podmínkami, že se nejprve musí vyzkoušet méně inovativní léčba a teprve, když se ukáže neúčinná, tak se potom hradí ten dražší. Což třeba pro toho pacienta znamená, že nedostane zadarmo nejprve tu nejúčinnější léčbu.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, ale můžete říct tedy nějaké druhy léčby, o kterých se třeba teď uvažuje. A ještě stále jsou tak někde na hraně?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Tak, teď jsme třeba řešili případ, kdy mám svolení o něm i mluvit, kde se jednalo o případ malé holčičky, která trpí vzácným onemocněním, které bylo donedávna neléčitelné. Smrtelné. V polovině tohoto roku se zaregistroval v Evropské unii, ověřil jako účinný a bezpečný lék, který jako první umožňuje zachovat to dítě při životě. A pak může normálně žít. Je poměrně velmi, velmi drahý, v řádu milionů korun za 1 dávku. Nebude ještě hodně dlouho schválen Státním ústavem pro kontrolu léčiv do úhrady. A proto pokud rodiče nechtějí platit, tak musí vést řízení s pojišťovnou o výjimečnou úhradu. Tady, protože to byla jediná možnost léčby, tak zákon říká, že tuto výjimečnou úhradu musí pojišťovna přiznat. Podařilo se to, je s tím spousta administrativní práce.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Takže ono asi i záleží na tom, v jak velké míře potom by se taková léčba uplatňovala, kdyby třeba bylo nemocných lidí nějakým onemocněním hodně, a ta léčba byla, by byla obrovsky nákladná, tak to by možná také hrálo v tom rozhodování roli, ne?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Ano. Při tom zařazování do té standardní úhrady, to je i v podmínkách, které zákon stanoví, ovšem stanoví je poměrně velmi obecně, nikde se třeba neříká, jestli budeme hradit třeba do výše milionu korun za přidaný rok života, nebo 10 milionů do, do, za rok přidaného života.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, to jsou také dost neetické. Ale možná, že takhle se uvažuje běžně?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Neetické, je to záležitost nutná. Protože i když vybereme na zdravotnictví za rok přes čtvrt bilionu korun, tak stejně jsou tam určité hranice. Jenže tyto hranice nesmí stanovit nějaký nevolený úředník, ale jedině poslanci parlamentu.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak. Vy posloucháte pořad Radiofórum, naším hostem je i nadále Ondřej Dostál, odborník pro oblast zdravotního práva. A my teď dáváme prostor vám, našim posluchačům. Prvním z nich je pan Špunda. Dobrý den.

pan ŠPUNDA, posluchač:
Dobrý den.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Pane Špundo, měli by podle vás zdravotní pojišťovny hradit veškerou léčbu, nebo jenom do určité částky? Nebo, nebo by tam mělo být i jiné omezení třeba?

pan ŠPUNDA, posluchač:
Takže, já jsem nad tím tak uvažoval a rozhodně by zdravotní pojišťovny neměly hradit veškerou léčbu. To je samozřejmě. To asi není nikde na světě. Ale důležité je to, že by měly hradit hlavně ta závažná onemocnění. Ano. Takové ty, takové ty "běžné onemocnění" typu nachlazení, chřipka a tak dále, tam prostě by si to, a podobná onemocnění by si měl pacient prostě hradit sám. Protože není to přece jenom tak finančně zatěžující, aby to prostě neunesl, jo. Tam jeden, jeden lék vždycky by mohl být prostě hrazený pojišťovnou u těchto typů onemocnění. Ale v každém případě by prostě, a ani ty ceny těch preparátů nejsou tak vysoké, aby prostě to pacienta zruinovalo za těch 14 dní třeba.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak. A ...

pan ŠPUNDA, posluchač:
Aniž bych, úhradu bych volil u takových těch onemocnění jako, jako jsou astma, srdeční choroby, různé typy rakovin, leukémie a tak dále. Prostě tam opravdu by pacient měl mít nárok na to, aby ta léčba byla hrazena. A aby byla poskytována už v základu ta nejlepší možná.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Nejlepší možná. Dobře. Já vám mockrát děkuji. Díky a na shledanou.

pan ŠPUNDA, posluchač:
Na shledanou. Pěkný den.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
A na lince máme také posluchačku Ilonu Obstovou. Dobrý den.

Ilona OBSTOVÁ, posluchačka:
Dobrý den, pane Tomášku, já vás velice zdravím po delší době. A vašeho hosta.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
My vás také.

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Dobrý den.

Ilona OBSTOVÁ, posluchačka:
Opět krásně složité téma, téma peněz, pomoci, sbírek a tak dále. Co já bych k tomu řekla. Před nějakou dobou jste měli v rozhlase rozhovor, nebo takovej pořad o našem českém neurologovi, který pracuje v Austrálii. A měl, on se zajímal, byl, má prostě metodiku a léčení roztroušená skleróza. A mě velice zaujalo to, co on tam řekl. A povzdechl si. V Austrálii prostě se používá lék na roztroušenou sklerózu, velice jednoduše se aplikuje a lidé mají 5 let pokoj, et cetera kvalitu života. A on se tam pozastavil nad tím, že se diví, proč se v Čechách ten lék prostě neaplikuje. To mě zarazilo. Ano, mě to velice zarazilo. A pak mě zarazilo, když někde nějaká mladá dívenka potřebuje, já nevím, kolik peněz, aby přežila a prostě je to pořád o tom, že ty peníze nejsou. A oni se tady rozfofrovávají jiný. A já mám osobní případ z mýho života, šlo o moji sestru, které se projevila v cizině, když pracovala, nejtěžší forma rakoviny kostí. A dali jí tam do kupy. Během třech neděl. A tady zase jsem se dozvěděla pak na klinice v Praze, ten pan doktor, když ji přejímal do takové trošku péče, už jenom postupný, tak řekl, paní Obstová, to, co se stalo v tom Berlíně, jak vám zachránili sestru, tak to by tady asi nebylo. Takže je to o tom přístupu. A další věc. Vono totiž je to složitý, že ani lékaři kolikrát neví, co všechno je možný, jaký jsou léky. Je toho strašně moc. Teď se v tom ty pacienti sami nevyznají. A je to složitý. Je to velice složitý. A já si myslím, že by se nad tím měli jako pozastavit všichni. A teďkon ten váš, co tam je ten pan rádce, pomahač ...

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Ano, pan Dostál.

Ilona OBSTOVÁ, posluchačka:
... i přes ty pojištěnce, tak já si myslím, že by se opravdu mělo i koukat na to, jaký ty pojišťovny jsou. Vždyť to jsou velký budovy, co to stojí peněz. A všecko na začátku před těmi 27 lety vypadalo jinak. A skutečně tu teď je třeba konečně lidem říkat pravdu. Mějte se krásně.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Děkuji vám.

Ilona OBSTOVÁ, posluchačka:
Přeju vám všem zdraví, zdraví, zdraví.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
My vám také přejeme zdraví.

Ilona OBSTOVÁ, posluchačka:
Na shledanou.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Na shledanou. Tak, to byla Ilona Obstová, naše posluchačka. I dál můžete volat na číslo 221 552 777. Naším hostem je i nadále Ondřej Dostál, odborník pro oblast zdravotního práva. A já bych tedy použil některé podněty, které tu zazněly. Tak, nejdřív ten příklad, o kterém mluvila paní Obstová, to jest, nevím přesně, o co jde, ale dejme tomu, že tedy je v Austrálii nějaký lék na roztroušenou sklerózu. Běžně se používá, pomáhá to lidem, aby měli běžný život, ničím neomezovaný, dejme tomu, 5 let. A divil se, podle paní Obstové ten neurolog, který ho tam aplikuje, proč se neaplikuje v Čechách. Je proto nějaké vysvětlení?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Tak, s vysokou pravděpodobností ten lék, který byl registrován v Austrálii, tak bude registrovaný v Evropské unii. To znamená, lékaři by ho měli znát. A pacientům nabízet. Ovšem pokud je nový, tak je možné, že ještě několik let nebude hrazen ze zdravotního pojištění. Pak platný zákon nabízí každému pojištěnci možnost chtít po pojišťovně výjimečnou úhradu, pokud taková léčba je u jeho onemocnění jedinou možností. Když je jedinou možností, může stát třeba miliardu korun, protože tam zákon neobsahuje kritérium nákladové efektivity. Možná je to špatně, možná dobře, ale ten zákon takhle stojí. Pokud ale existuje jiná možnost, tak, a ta je hrazená, tak v takovém případě se pacient takového léku nedobere, i kdyby byl lepší. Jo. Pokud není jediný, ale jenom lepší, tak se ho nedobere do úhrady, musel by si ho zaplatit sám.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, a na ten příklad, kdy v Berlíně, tedy v Německu sestře paní Obstové použili nějakou nákladnou léčbu na rakovinu a řekli tady v Praze, že pravděpodobně by se aplikovat nedala. Jsou různé podmínky pro to, co se hradí i v rámci zemí Evropské unie?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Rozdílné podmínky pro úhradu rozhodně jsou. Ale medicína je ve všech zemích stejná. To znamená, i český lékař by paní pacientce měl ten lék nabídnout. A bylo by na ní, zda prokáže, nebo zda si vybojuje, že se jedná o jedinou možnost léčby. Anebo zda se spokojí s nějakou léčbou jaksi horší.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak. Posloucháte Radiofórum, číslo do studia je 221 552 777. A na této lince je připraven náš posluchač Radek Kolibík. Dobrý den.

Radek KOLIBÍK, posluchač:
Dobrý den.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak, co vy si myslíte, měly by pojišťovny hradit veškerou léčbu nebo ne?

Radek KOLIBÍK, posluchač:
Veškerou léčbu asi nemohou, nemohou, to asi nejde. Víte, mně, mně v souvislosti s tím dnešním tématem napadl takový vtip, ale on to není vtip teda, jak českému zdravotnictví sudičky dávají jedna, že bude bezplatné, druhá, že bude dostupné a třetí, že bude účinné. A pak tam přijde ta, na kterou zapomněli, taková ta zlá. A říká, nikdy nebudou platit tyto tři atributy zároveň. A to je, to je to vlastně, v čem se pohybujeme. Možná ne jenom my, možná, že je to všude na světě, že těžko, těžko opravdu, aby byla zdravotní péče zdarma, aby byla účinná a aby byla všeobecně dostupná. Samozřejmě, že asi ty nejtěžší případy, nebo případy, kdy jsou nemocné děti. A vážně nemocné. U vážných nemocí, tam by to asi mělo být samozřejmé. A vždycky budeme balancovat, nebo vždycky budeme hledat tu hranici mezi tím, co ještě zaplatit a co ne. Jinak můj názor je, že úplně bezplatné by nemělo být nic ...

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
To znamená, chápu vás správně, že byste byl třeba pro hrazení určitých nadstandardů? Nebo většího podílu třeba pacientů na tom hrazení?

Radek KOLIBÍK, posluchač:
No, nadstandardy zcela určitě, kdo, kdo chce nadstandardy, ať si je zaplatí. Je tady nějaký standard, bude určen nějaký standard a to, co bude nad, to, co bude skutečně jaksi luxusní a ten, kdo na to má a chce si to zaplatit, ať si to zaplatí. Jedná se o to, jak vysoko bude onen standard. To niveau, to základní niveau, které bude pro všechny. Ale já si myslím, že zadarmo by nemělo být skutečně vůbec nic. Pokud odhlédneme od toho, že si to všichni platíme, nebo to platí, dá se říct ...

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Ano, takže zadarmo není opravdu nic, ani ta ...

Radek KOLIBÍK, posluchač:
Takže zadarmo by nemělo být nic, protože když půjdu k lékaři a zaplatím mu třeba 10 korun, tak budu mít pocit, že jsem se trošku spoluúčastnil. Jinak jsem proti tomu, aby byly ty poplatky nějak hodně vysoké. Ale z psychologického hlediska cokoliv je zdarma, tak může být zneužíváno. Čili nějaké minimální, ale opravdu minimální symbolické poplatky z psychologického hlediska, proti tomu bych ani asi nic neměl. A kdo opravdu nemá, kdo je na tom opravdu špatně, nechť je mu pomoženo, tak jako se pomáhá lidem, kteří jsou na tom za sociálního hlediska nějak špatně. To znamená, třeba nějaké zpětné proplacení.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak, tolik názor Radka Kolibíka. Děkuji za něj, na slyšenou.

Radek KOLIBÍK, posluchač:
Hezké odpoledne. Na shledanou.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
A také dáváme prostor Jiřímu Tučkovi, dobrý den.

Jiří TUČEK, posluchač:
Dobrý den. Jak se pořád víc a víc, tedy častěji a častěji mluví o tom, jak si budeme připlácet na zdravotnictví. A jestli ano, jestli ne a kolik. Je jasné, že my brzo budeme. A velmi brzo budeme platit téměř všechno. Protože tohle je dělostřelecká palba, která má připravit ten útok. Podívejte se ...

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
A, a vy s tím nesouhlasíte? Vy s tím nesouhlasíte? Aspoň trošku se na tom podílet více.

Jiří TUČEK, posluchač:
Podívejte, stále že ne..., říkáte, že nejsou peníze. Peníze jsou. Podívejte se do kapes pana Babiše, podívejte se do kapes pana Bakaly. A tam ty peníze, naše peníze na tohle jsou.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Já tam, upřímně řečeno, takhle přímo nevidím. A že by byly přímo určené na zdravotnictví, to bych pochyboval.

Jiří TUČEK, posluchač:
Ano. A teď jsem chtěl říct, že ten standard, ten, jestliže se připustí nějakej standard, to už mluvím z vlastní zkušenosti, já už jsem dost letitý, takže vím, jaké jsou trendy a jak dopadají určité tendence. Tak standard bude převařená voda. Na shledanou.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Já vám děkuji. Na shledanou. Tady si to píšu. Standard, převařená voda. Abych to nezapomněl. Ale já bych měl teď říct také pár názorů, které k nám přicházejí jinak než telefonicky. A to jest z našich stránek, a to na Facebooku, na Twitteru a z webových a dalších aplikací. Tak, například tady Jan Pisar píše: "Pokud jsou léky drahé až tak, že je problém s jejich dostupností, pak to nelze nazývat léky. Výzkum v oboru farmacie nemá ležet jenom na soukromých paci..., producentech. Co vlastně cena léků obnáší?" Se ptá pan Pisar. "Nestálo by za úvahu, jak by se daly snížit náklady na výzkum a vývoj v oblasti léčiv?" Tak, to je první podnět, který k nám přichází z aplikace. Tady je na Facebooku nám píše Milan Novák. "Otázkou je, co je cílem zdravotnictví. Případně farmaceutického průmyslu. Jestli dostupné léčení a hrazení léků, či prevence a zdraví lidí. Na čem mají lékaři vydělávat? Na léčení a uzdravování, anebo budou získávat odměnu za to, že jsou lidé zdraví, že je preventivně vedou ke zdraví?" Tak, to je další názor. Petr Voříšek nám napsal: "Doplnil bych to, kdo má o cílech zdravotnictví rozhodovat. Pacienti, tedy my všichni, anebo úzká profesní skupina odborníků, lékaři?" No, a Karel Bernášek píše: "Těžko se dá říci obecně, někdy platit od pojišťovny celé. Jindy třeba ne. Všeobecně by měla být léčba dostupná zdarma. Případně na symbolický, za symbolický poplatek." Petr Voříšek píše: "Zásadní by měla být změna zdravotních pojistek. Ze zdravotní daně udělat smluvní pojištění a pak odstupňování plnění pojistek podle ceny, jako u povinného ručení. Třeba běžná denní léčba, nachlazení a tak dále, hradí pacient, nebo dražší pojistka. Běžná onemocnění, to za druhé, pojišťovna. A za třetí, extrémně drahá nebo vzácná onemocnění hradí pojišťovna nebo stát. A Milan Novák, ten píše, a tím uzavřeme názory ze sociálních sítí. "Pokud vím, tak v Německu mají privátní zdravotní pojišťovny. A funguje to skvěle. Pokud se o své tělo a zdraví starají, mají zlevněné pojištění a obráceně. Vliv má i životní styl. Například tedy, jestli někdo kouří a podobně." Tak, já bych to vzal jedno po druhém s Ondřejem Dostálem. Tak, například to, co na začátku psal Jan Pisar. Jestli mi můžete objasnit, co obnáší cena léků a jestli by nestálo za úvahu, jak by se daly snížit náklady na výzkum a vývoj v oblasti léčiv?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Výzkum a vývoj léčiv je velmi drahý. Farmafirma soukromá si má tento výzkum a vývoj splatit během té doby, kdy je ten lék patentově chráněn. Tam je zpravidla drahý. Ve chvíli, kdy po 20 letech ta patentová ochrana skončí. Tak už by státy neměly rozhodně platit víc, než jsou nějaké výrobní náklady plus náklady na distribuci, nějaký malý přiměřený zisk. Ale tam by měla ta cena spadnout třeba o 90, 95 procent. A jsou krásné statistiky třeba z Nizozemí. U nás se to neděje. Dá se říci, že si tady hradíme pomalu vytáčecí telefony jako obrovskou specialitu první tlačítkové mobily. A nepouštíme do úhrad to, co by odpovídalo dnešním jaksi placatým mobilům. A přitom ty tlačítkové mobily pořád ještě platíme za ceny, které platily před 15 roky. To znamená, náš systém je velmi neefektivní.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak, teď k tomu, kdo by měl o cílech zdravotnictví rozhodovat. To říká Petr Voříšek, jestli pacienti, anebo, jak on si myslí, úzká profesní skupina odborníků, lékaři?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
V právu i v demokracii platí, že kdo, že kdo odvádí daně, tak ten rozhoduje. Žádné zdanění bez zastoupení. K tomu bych i řekl, co říkal posluchač, kde jsou peníze, v čích kapsách. Důležité je, a zcela zásadní, aby o každé korunce, která se vybere a vynaloží na péči, mohli občané vědět. My jsme se už asi 10 let pídili po informacích, žádali jsme o vynakládání na jednotlivé léčby. Hrozně jsme si za to schytali, nikdo nás kvůli tomu nemá rád. Ale toto je hrozně důležité. Politik, který říká, že vynakládání veřejných peněz je obchodní tajemství, to zpravidla není úplně dobře. Rozhodovat musí volení zástupci, aby existovala ta demokratická zpětná vazba. Volím toho, kdo dle mého názoru správně vynaloží ten čtvrt bilion korun tak, aby se nejlépe léčili lidé.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak. No, a zaznělo to tady i několikrát. To jest, že by to mělo být odstupňováno. Tedy to plnění pojistek, a to běžná denní léčba, nachlazení a tak dále, že by si hradili pacienti, to zaznělo od více lidí. Petr Voříšek k tomu dál doplňuje, běžná onemocnění hradí pojišťovna. A za třetí, extrémně drahá nebo vzácná onemocnění by hradila pojišťovna se státem dohromady. Je to takové optimální rozdělení tohle, nebo byste to viděl jinak?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Všechny tyto varianty jsou právně možné. Které z těch variant jsou politicky nejlepší, to mělo být předmětem voleb. Za čtvrt milionu korun měli politici říct občanům, dnes si za to kupujete to a to. Něco se dá ušetřit větší efektivitou, ale stejně se pak budeme muset rozhodnout, jestli si přednostně koupíme běžnou péči pro všechny, anebo velmi drahou péči pro vážně nemocné. Ale nemůžeme mít oboje. A vy, občané, nám dejte noty k tomu, abychom my pak v parlamentu rozhodli, jaké to bude.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
A mimochodem, s tím, co zase říkal Milan Novák, to jest, že by se tady nějak mělo zhodnotit i to, jak kdo o své zdraví pečuje, jestli kouří, jestli pije, anebo na druhou stranu, jestli chodí na preventivní prohlídky. To by bylo dobré zakomponovat do toho pojištění?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Já se domnívám, že rozhodně ano. Je to něco, co v tom zákoně už dávno mělo být. Bohužel jediný pokus byly ty hrozné regulační poplatky, které ve skutečnosti postihovaly úplně stejně jaksi poctivé pacienty jako nepoctivé. Nebyl rozdíl, jestli pacient o své zdraví pečuje nebo ne. Šlo by to udělat výrazně lépe, bohužel si budeme muset počkat na změnu zákona.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, a co se týče těch nadstandardů, pan Tuček říkal, že kdyby byly nadstandardy, tak ten standard by byla jenom převařená voda. S tím byste souhlasil nebo ne?

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Dvě důležité věci. Nadstandardy už jsou teď. Právně víme, že na některé léky třeba si doplácíme a některé jsou úplně nehrazené. Čili nejsou součástí hrazeného standardu, jsou nad standardem. Nadstandard zde byl od nepaměti. Ale pro občany je hrozně důležité, aby vždycky všichni a kdekoliv dostali to, co ze zákona hrazené je, respektive má být. Toto si občané musí vymáhat. A rozhodně to není jenom převařená voda. Je to docela slušné, slušný standard.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Tak, tolik dnešní Radiofórum. Já jenom na závěr přečtu výsledky ankety na Twitteru. Ptali jsme se, do jaké míry by měly zdravotní pojišťovny hradit při léčbě závažných onemocnění moderní a nákladnou péči. V plné výši 89 procent, jen do určité výše 8 procent, nevím 3 procenta. Tak, já se loučím s Ondřejem Dostálem, odborníkem pro oblast zdravotního práva. Díky, že jste přišel, díky, že jste odpovídal. Hezký den.

Ondřej DOSTÁL, odborník pro oblast zdravotního práva, PwC Legal:
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
A Tomáš Pavlíček přeje příjemný den a příjemný víkend. Na slyšenou.