Na pomoc Tomášovi

ČT 1
-
Luboš DOSTÁL, redaktor:
Špatně vedený porod a diagnóza dětská mozková obrna. Dvaadvacetiletý Tomáš je prakticky slepý a nechodí. Mentálně zůstal ve věku tří let. Svou mámu potřebuje ve dne i v noci.

Irena HOREHLEĎOVÁ, matka Tomáše:
Musí se krmit, přebalovat, převlékat, no, a říkám, když křičí v noci, tak i v noci musíte, protože on jak je stažený, tak to bolí.

Luboš DOSTÁL, redaktor:
Zvedání a přemisťování usnadňuje speciální systém, po pěti letech už jeho motory dosluhují. Irena Horehleďová zatím marně čeká na nové.

Irena HOREHLEĎOVÁ, matka Tomáše:
Tak jsme si tak požádali, no, a teď nám došlo vlastně zamítnutí od posudkového lékaře, že je to kontraindikace jako pro takto těžce postiženého, že, protože je v podstatě jak mentálně, tak tělesně postižený, tak si sám nemůže ovládat ten systém, takže to zamítli.

Luboš DOSTÁL, redaktor:
Zoufalá matka se obrátila na Národní radu osob se zdravotním postižením. Zdá se, že úspěšně. Do podobné situace by se už neměli dostat ani jiní lidé pečující o své blízké.

Václav KRÁSA, předseda, Národní rada osob se zdravotním postižením:
Jsme jednali s úřadem práce, s generálním ředitelstvím a musím říci, že generální ředitelství nám vyšlo vstříc a samo uznalo, že posuzující orgán tady jednoznačně pochybil, že není možné trvat na tom, aby příspěvek na nákup zvláštní pomůcky byl přiznán pouze těm, kteří dokázali tu zvláštní pomůcku ovládat, protože velmi často se stává, že tu zvláštní pomůcku naopak ovládají pečující osoby.

Luboš DOSTÁL, redaktor:
22 let náročné péče se už odráží na zdraví Ireny Horehleďové, má zátěžové astma, problémy se zády, začínající osteoporózu a trpí i psychika, zvlášť po náhlém úmrtí staršího syna.

Irena HOREHLEĎOVÁ, matka Tomáše:
Chodil na brigády, fakt mi pomáhal, pomáhal s Tomáškem, měli krásný vztah, takže Tomášek ho do teďka volá. To je pro mě takové nejhorší, no.

Luboš DOSTÁL, redaktor:
Přišel kolaps z totálního vyčerpání. Irena Horehleďová se potřebovala okamžitě léčit. Jen díky pomoci přátel a lékařů se podařilo najít lázně pro Tomáše a hlídání pro mladší dceru Elišku.

Václav KRÁSA, předseda, Národní rada osob se zdravotním postižením:
Já vůbec nechápu, proč my se nezaměříme jednoznačně na podporu rodin, které pečují o svoje blízké. Pro stát je to obrovsky výhodný. Ti lidé obětují vlastně svůj život.

Luboš DOSTÁL, redaktor:
Ministerstvo práce a sociálních věcí slibuje nápravu. K připomínkám posílá dlouho očekávanou novelu zákona o sociálních službách.

David POSPÍŠIL, ředitel, odbor sociálních služeb MPSV:
Primárně se to bude zaměřovat na rozvoj těch ambulantních a terénních služeb. To je potřeba finančně podpořit, aby těch služeb bylo více.

Luboš DOSTÁL, redaktor:
Lidé, jako Tomáš, kteří potřebují neustálou pomoc, ale na asistenty nemají dost peněz, v takových případech by stát pomohl dotací. Další zákon by pak měl vyřešit i postavení těch, kteří o blízké dlouhodobě pečují.

Irena HOREHLEĎOVÁ, matka Tomáše:
Jakmile jsem přešla teď do plného invalidního důchodu, no, tak jsem dostala 6 tisíc korun a opravdu mně bylo řečeno, že jsem jako nepracovala, tak jako by mě zajímalo teda, tak to fakt jsem zůstala teda s pusou otevřenou, tak říkám: "Tak já se tady sedřu, nemám vlastně nárok na léčení, nemám nárok na dovolenou."

Luboš DOSTÁL, redaktor:
Přes to všechno se svého syna nikdy nevzdala a nesvěřila ho do ústavní péče. Díky cvičení a matčině péči dělá Tomáš i po 22 letech pokroky.

Irena HOREHLEĎOVÁ, matka Tomáše:
My jsme si opravdu prošli těžkou cestou a že opravdu jsem ho dostala tam, kde je, hlavně se máme, máme se rádi, strašně se máme rádi, on myslí, cítí, v životě bych to neudělala, já říkám, až polezu po čtyřech.