Nechceme jen naplnit předpis. Chceme, aby to fungovalo

Michal Štěpán:

S náměstkem generálního ředitele Českých drah o bezbariérových vagonech na bariérových nástupištích, ojedinělém rezervačním systému a svobodě cestovat.

- Dovolím si začít kriticky. Jako vozíčkář nemám s cestováním vlakem nejlepší zkušenosti…

Ke kritice jsem otevřený. Nevím, zda jste byl nespokojen jednou nebo vícekrát. Kdo nic nedělá, nic nezkazí… Vím, že když jedete starým neupraveným vozem, tak je to pro vás pobuřující a nefér. Nechci se vymlouvat, ale občas se prostě vyskytne porucha, kterou nedokážeme rychle odstranit nebo dostatečně vykompenzovat, a proto vyjede starý vagon. Nepopírám ani vliv lidského faktoru. Pracují pro nás tisíce lidí. Přestože jsou všichni pro svou práci vyškoleni, nelze vyloučit, že se někdy něco nepovede, nebo musí při nějaké mimořádné události náhle za někoho zaskočit člověk, který zrovna nemá zkušenost s určitým typem zařízení. Řeknu příklad: onemocní vlakvedoucí zaškolený na typ vozu s vestavěnou plošinou pro přepravu lidí na vozíku. Rychle ho musí zastoupit kolega, který za něj odvede dobrou práci, takže ze tří stovek zákazníků vlaku si dvě stě devadesát devět cestujících žádné mimořádnosti nevšimne, ale jeden vozíčkář narazí na to, že zrovna tenhle člověk to s tou plošinou nebude umět. Smůla, které se v běžném provozu někdy nelze vyhnout. Přesto si dovolím tvrdit, že jsme za uplynulé roky udělali pro cestující s různými typy postižení hodně a situace na železnici se posunula o velký kus kupředu.

- Je pravda, že se situací před dvaceti lety se to nedá srovnávat. Nové vagony a rekonstruovaná nádraží viditelně přibývají. Na čem ještě pracujete?

Je toho celá řada a ty věci spolu úzce souvisejí. Když nakoupíte nízkopodlažní vozy, tak by jejich přínos dost snižovalo, kdyby nebyla nádraží s vyšším nástupištěm. Proto tyhle věci musí jít ruku v ruce. Nádraží sice už teď nepatří pod České dráhy, nýbrž pod Správu železniční dopravní cesty, ale samozřejmě úzce spolupracujeme. Tam, kde je to nutné, nakupujeme mobilní zdvihací plošiny. Zavedli jsme internetový rezervační systém pro vozíčkáře, do něhož je zapojeno více zemí – třeba Německo, Polsko, Maďarsko atd. Pokud se cestující rozhodne využít tuto službu, máme díky tomu přehled, ve kterém vlaku zrovna je. Personál o něm ví, což je důležité především na přestupech. Při výluce nebo přerušení provozu zase víme, že se musíme připravit na náhradní přepravu člověka na vozíku. Můžeme tedy přistavit třeba náhradní nízkopodlažní autobusovou dopravu. Takový systém je celkem unikátní a zaujali jsme jím i kolegy v zahraničí. Existuje také mobilní aplikace Můj vlak, jejímž prostřednictvím můžeme informovat o mimořádných událostech. A nesmím zapomenout ani na to, že jako národní dopravce myslíme také na lidi s postižením zraku či sluchu. Ať už jde o navigační zvukové majáčky, audiovizuální informační systémy apod.

- Ten rezervační systém musím jako cestující na vozíku využít?

Nemusíte. S přibývajícími bezbariérovými spoji je také čím dál tím víc lidí s postižením, kteří jezdí tzv. na blind. Prostě přijedou na nádraží, nasednou do vlaku a jedou. Hodně se s tím setkáváme u těch, kteří cestují pravidelně na jedné osvědčené trase nebo příměstskými nízkopodlažními spoji. Ale někdy by to bez rezervace bylo komplikované. Využitím rezervačního systému pomůžete sobě i nám. Dokážeme například u přestupů domluvit se SŽDC příjezd na vhodné nástupiště nebo umíme zajistit i asistenty. Ročně systém použije tak 7000 lidí s postižením a myslím, že brzy překročíme hranici 10 000. A k tomu si připočtěme měsíčně více než stovku přepravených vozíčkářů mimo tento systém. Jako národní dopravce se snažíme, aby vlak byl pro imobilní cestující běžným dopravním prostředkem.

- Kolik máte tedy bezbariérových vlaků, jimiž bych mohl cestovat?

Je strašně zavádějící, když budu uvádět počty vozů a souprav, které jsou nízkopodlažní nebo vybavené vlastní plošinou. Když přijedou na nevyhovující nástupiště, jejich bezbariérovost končí. Mohu říci, že vyhovuje většina z našich 7200 vlakových spojů. Přibližně 5000 spojů může člověk na vozíku využít buď sám, nebo s naší asistencí. Na hlavních tratích během dne je bezbariérovost docela saturovaná.

- Přijde někdy den, kdy bude cestování vlakem úplně bezbariérové?

Někdy snad ano, ale vůbec si netroufám odhadovat, kdy to bude. Ve velkých městech a v hlavních dopravních uzlech není daleko doba, kdy bude celá infrastruktura zcela vyhovující. Na venkově je modernizace pochopitelně pomalejší. Ovšem ani tam to není možné vnímat černobíle. Když víme, že v rámci integrovaného dopravního systému zajišťuje spojení dvou míst nízkopodlažní autobus, je zbytečné nasazovat na starou infrastrukturu bezbariérový vlak, který se jinde využije efektivněji.

- Zmínil jste mobilní zdvihací plošiny, které zná snad každý vozíčkář, který někdy jel v Čechách vlakem. Před několika lety se mluvilo o tom, že je České dráhy nechtějí konkurenčním dopravcům půjčovat.

To není o tom, že bychom je nechtěli půjčovat. Jejich využití umožníme i konkurenci, pokud s námi uzavře smlouvu. Nezapomínejte, že my za provoz těch plošin zodpovídáme. Mimochodem – máme jich přes devadesát. Opravujeme je, děláme revize, modernizujeme, kupujeme nové s vyšší nosností a školíme personál. To všechno stojí nemalé prostředky, takže je rozhodně nebudeme půjčovat zadarmo. Je to normální obchodní dohoda. Buď se s námi domluvit chtějí, aby svým zákazníkům poskytli určitou službu, nebo ne.

- Máte dostatek zpětných vazeb od lidí s postižením na své služby?

Setkávám se s různými zástupci z organizací pro lidi s postižením. Někdy jde o užší spolupráci, někdy o jednorázovou záležitost. Iniciativa přichází z obou stran. Komunikujeme a konzultujeme své nápady či úpravy. Víme, že normy jsou jedna věc, ale realita druhá. Nechceme jen naplnit předpis, chceme, aby ty věci fungovaly. Takže když musí být nějaké tlačítko nebo držák třeba maximálně 50 cm od podlahy, zajímá nás, jestli je to v praxi lepší v těch padesáti, nebo spíš ve třiceti. Pokud jde o stížnosti, ty se od lidí s postižením moc neobjevují. Mají přitom tuto možnost i přes zmíněný rezervační systém. Jsem za to rád. Nebojím se však nechat si vynadat. Nasloucháme.

- A naslouchali jste i Kontu Bariéry…

České dráhy a Konto Bariéry spolupracují už řadu let. Ať už šlo o nákup některých mobilních plošin nebo o zpřístupňování vlakových stanic. Teď budeme Pomáhat s humorem a prodávat červené nosy. Budou k dostání ve vybraných vlacích a prakticky všude na pokladnách, kde máme svůj personál. Jsem rád, že můžeme pomoci dobré věci. Lidé se ke Kontu Bariéry obracejí s důvěrou a jsem rád, že ji mají i k Českým drahám. Snažíme se o to. ?

---

Internetový rezervační systém Objednání cesty vozíčkáře nebo zajištění asistence na www.cd.cz/vozickari

Kdo je Michal Štěpán Narodil se v roce 1970. Po absolvování železniční průmyslovky v České Třebové vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Na železnici pracuje od roku 1988, prošel mnoha provozními profesemi včetně výpravčího vlaků. Od roku 1994 pracuje na úseku osobní dopravy a přepravy Českých drah, v letech 1998–2003 na generálním ředitelství. Následně zastával funkci vrchního přednosty železniční stanice Chrudim a od roku 2006 pracoval osm let na krajském centru osobní dopravy ČD v Pardubicích. V srpnu 2013 nastoupil do funkce náměstka generálního ředitele Českých drah pro osobní dopravu, kterou zastává dosud. Od února 2014 je současně členem představenstva ČD.

Přibližně 5000 spojů může člověk na vozíku využít buď sám, nebo s naší asistencí.