Nemluví ani neslyší. Pavel (63) přesto miluje hudbu a pomáhá druhým

"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl," zní jedna z nezapomenutelných moudrostí Jana Wericha. Pavel Šturm (63) se tím řídí dosyta. Když se narodil, trpěl závažnou poruchou sluchu, o který nakonec přišel. Ze svého údělu si však nic nedělá, právě naopak. Sám zasvětil svůj život pomoci ostatním, které stihl stejný nebo podobný osud. "Nemyslím, že neslyšet je nějaký handicap. Důležité je, být zdravý," říká.

Při narození měl pan Šturm vážnou poruchu sluchu. "Narodil jsem se jako slyšící, ale o sluch jsem záhy přišel," líčí. O tom, jak choroba probíhala, ví jen z vyprávění. Sám si nepamatuje, že by kdy slyšel. Ale rozhodně to nepovažuje za nějaký handicap. Se svým osudem se statečně popral a kde může, pomáhá druhým. "Je to můj život," říká skromně.Pan Šturm se narodil v roce 1955 v Praze. Vyučil se řemeslu, ale více jej to táhlo někam, kde by se cítil být více prospěšný lidem, které stihl podobný osud. Začátky přitom byly krušné, vzpomíná. "Za komunismu toho neslyšící lidé mnoho nemohli. Vše se v roce 1989 změnilo díky Sametové revoluci a panu Havlovi," líčí. "Od té doby je mnohem více možností tlumočení nebo studií znakové řeči."

Odkázán na pomoc druhých sám pomáhá