Neslyšící židovka se v Terezíně starala o nemocné

Psal se 31. leden 1945. Šestatřicetiletá židovská žena Hedvika Tauberová z Plzně, která v dětství přišla o sluch, musela nasednout do vlaku směřujícího do Terezína. Šlo o první z devíti transportů z Prahy, jež do koncentračního tábora převážely židy ze smíšených manželství.

"

V ghettu jako mnoho dalších vězňů pracovala, konkrétně loupala slídu. I přes svůj zdravotní hendikep se druhých nestranila, naopak se snažila pomáhat. "Rozhodně neseděla někde odstrčená v koutě. Nebála se jít mezi nemocné, kteří trpěli tyfem, a být užitečná," vyprávěl její syn Josef. Včera zavítal do mázhausu radnice na výstavu Spolku neslyšících Plzeň, kde jsou do 4. srpna vystaveny mimo jiné dobové snímky jeho maminky.

Jak Plzeňanka s ostatními v táboře komunikovala? "Neměla jinou šanci než odezírat ze rtů, což jí šlo velmi dobře. Také uměla německy, takže se trochu dokázala domluvit," vysvětlil. V Terezíně zůstala až do květnového osvobození. Pak se vrátila do rodného města.

S matkou, jež odjela dřívějším transportem, se Hedvika Tauberová už nikdy neshledala. Zahynula v Os-větimi. Naživu byl naštěstí její manžel, jenž byl také neslyšící a který byl krátce internován v táboře v Postoloprtech. "Válka maminku změnila. Třeba udělala to, že svého původního bytu se vzdala pro potřebnější. Rodiče tedy dostali menší a...