Nevidomá Eva

Moje přítelkyně má kamarádku Evu, která od narození nikdy neviděla. Nulový zrak. Před pár dny mi přítelkyně zavolala, že s Evou přijedou do Rakovníka, tam že Eva ještě nebyla. Abych se k nim přidal a dělal jim společnost.

Sešli jsme se na náměstí a prošli kus městem. Navrhnul jsem, že bychom mohli jít za město na zdejší letiště, abych jim ukázal, kam chodím létat. V hangáru bych jim ukázal všechna naše letadla a poseděli bychom na letištní lavičce.  

Cestou jsem zpovídal Evu, jak se žije bez zraku. Přece jen pro vidomé je to největší receptor informací, nedovedu si vůbec představit, jak bych se dokázal pohybovat třeba jen se zavázanýma očima.  

Evě se podle jejích slov žije úplně normálně. Miluje autobusy a tak jezdí na výlety do měst. Líbí se jí Liberec, pravidelně zajíždí do Plzně. Krásný je prý Český Krumlov, tam jsou dobré ozvěny v ulicích. Nazítří měla v plánu zajet si do Vlašimi a pořádně si ji poslechnout.

"Jé, tady vpředu má někdo štěně," přerušila vyprávění. My jsme to v ruchu rakovnické ulice nepoznali, ale skutečně jsme za chvíli potkali děti se štěnětem, které...