Nevidomý Václav (78) fotografoval Gagarina i Wericha: "Všechno je možné, když se chce," říká
Fotografování byla jeho vášeň, než ji kvůli onemocnění musel oželet. Přišel totiž o zrak. Přesto Václav Fanta (78) do dnešních dnů neztrácí životní optimismus. "Všechno je možné, když se chce," svěřil se pro Blesk.cz. Právě za naději, kterou šíří, a především i za pomoc druhým, obdržel v roce 2016 Cenu Olgy Havlové.
"V roce 1940 jsem spatřil světlo světa," začíná své líčení pražský rodák Václav Fanta. "Jsem tedy válečné dítě." Právě válka přitom podle něj může za onemocnění, které jej postupně připravilo o zrak. "Důvodem mé nemoci byla podle mého laického názoru avitaminóza v době těhotenství, poněvadž během války nebyl takový sortiment potravin, na jaký jsme dnes zvyklí," pokračuje.
O nemoci se dozvěděl už ve svých 20 letech. "Tehdy jsem byl na vojně. Po půl roce služby jsme vyjížděli na poplach do denního šera, a já se tehdy vyboural," vzpomíná. "Ta nemoc začíná šeroslepostí. Pořádně jsem na cestu neviděl, a nadřízení mi to samozřejmě nevěřili. Ve vojenské nemocnici mi zjistili retinopatii, a do dvou měsíců jsem byl doma. Lékař mi tehdy říkal – »prosím vás, který hlupák vás uznal schopným vojenské služby?«," vzpomíná na první chvíle, kdy se dozvěděl o nevyhnutelném osudu.
Celoživotní vášeň
Pan Fanta onemocněl retinopatií, což je nezastavitelný degenerativní proces onemocnění sítnice. I přes postupně se zhoršující zrak si za svou profesi i celoživotní zálibu vybral fotografování. Vystudoval FAMU, a dokud mohl, tak fotil. A úspěšně. Vystavoval jak doma, tak i v zahraničí. "Do 50 let se mi zrak průběžně zhoršoval, a po šedesátce už jsem o něj přišel úplně," líčí."Jsem člověk, který neuznává, aby nevidomý fotografoval," vysvětluje. I tak se ale občas výjimečně k některému focení nechal přemluvit, jen spíše po paměti, kdy si vybavoval, odkud byl například pěkný pohled na Vltavu. "Lidé mě nasměrovali, řekli mi, co a jak vypadá. To je tak jediné, co je možné."
Nejhorší je však pro něj světlo během noci. "Buď vidím vysoký jas, takže...