Nevidomý zpěvák Jan Jareš: Hudbě jsem se chtěl věnovat už na základce

Honza to vidí jinak. Jan Jareš je zpěvák a klavírista, který se loni podílel na CD Pánský klub, kde si zazpíval třeba s Jiřím Suchým, a teď chystá i svou vlastní sólovou desku. Bohužel je nevidomý. Naštěstí má ale správné rodiče, kteří se za něho postavili vždy, když to bylo potřeba.

""Honza se narodil v roce 1981 v Hradci Králové, když jsem měl dva dny před státnicemi na ČVUT v Praze, kde jsem studoval softwarové inženýrství. Potom to vzalo rychlý spád. Po prázdninách jsem šel na vojnu a Jana zůstala se synem doma sama. Naštěstí jí vypomáhali rodiče," začíná vyprávět Honzův otec Vladimír.

Jeho syn se bohužel narodil předčasně a v důsledku pobytu v inkubátoru, kde po porodu strávil tři měsíce, přišel o zrak. "To byl v té době poměrně běžný případ. Nedonošeným dětem se do inkubátoru pouštěl kyslík, který jim sice umožnil přežít, ale spálil jim sítnici," popisuje Vladimír Jareš.
Modré slunce a kostelní zvony
Osud tak Jarošovým postavil do cesty řadu překážek, se kterými se museli vypořádat. Předtím je nikdy ani nenapadlo, že by podobné starosti někdy museli řešit, zároveň ale věděli, že se chtějí nepřízni osudu postavit.
Do Honzových čtyř let žili v Hradci Králové, ale protože tu nebyla školka pro nevidomé, přestěhovali se do Brna. Tady po školce nastoupil i na speciální základní školu. Po 13 letech strávených v Brně se zase stěhovali do Prahy, aby Honza mohl vystudovat hudbu a později zde získat pracovní uplatnění.
Zajímalo mě, jak si člověk, který je od narození nevidomý, vytváří představu o okolním světě, jeho tvarech a barvách. "Když cítím svit sluníčka a teplo, tak si představuji modrou barvu, a když je sychravo, je to pro mě barva šedivá." Ne, nejedná se o překlep, pro Honzu je opravdu slunce modré.