Nevodicí pes

ČT 1
-
Marek WOLLNER, moderátor:
Andrea Malárová je od dětství slepá. Přesto se jí konečně podařil sen mít rodinu a dítě. Na happyend si ale bude zřejmě muset počkat. Dostala se do astronomických dluhů. Stát po ní chce čtvrt milionu korun. Paradoxně za něco, co vůbec nepoužívá. Za vodicího psa, který nevodí. Více Jana Neumannová.

Andrea MALÁROVÁ, :
Jsem viděla teda do šesti rokou, ale špatně, a prostě jsem přišla o zrak, což mě hodně mrzelo, ale člověk se s ním, s tím dá se nějak to, se s tím vyrovnat. A teď mám malýho synka.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Andrea Malárová se snaží i jako slepá žít normální život. Narodil se jí syn, žije se svým partnerem. K jejímu nelehkému osudu se ale připadla další ohromná rána. Hrozí jí totiž exekuce. Má zaplatit státu zhruba čtvrt milionu korun. Vše začalo, když se chtěla osamostatnit. Měl jí k tomu pomoct vodicí pes Meggie.

Andrea MALÁROVÁ, :
Já jsem ho chtěla mít už, když jsem nebyla těhotná, no, právě. Jo? Že jsem myslela, že mi hodně pomůže, že nemusím být na někým závislá, že si vezmu pejska, hůl a že pudu ven, no, ale co se nestalo, no, ono se to stalo horší a horší, no, s tím psem.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Stalo se ale něco, s čím nepočítala. Vodicí pes nevodil tak, jak měl.

Andrea MALÁROVÁ, :
Šli jsme s přítelem nakupovat, tam je taková hlavní silnice, no, a už to začla dělat, dělat ty problémy. No, a ona Meggie, ta mi zastavila uprostřed silnice a nechtěla jít prostě. Vy..., jako ležela, lehla mi do silnice. No.

Ondřej KOŽÁR, přítel Andrey Malárové:
Stojíte nad pejskem, který si lehne, a nevíte, co s ním. A když mu dáváte piškot, on ho sní, ale nezvedne se. To už prostě je na pováženou. A ty auta svištěj zprava, zleva kolem vás a objížděj vás a trouběj na vás, co se, co vlastně na té silnici děláte. Ale prostě měl jsem teda obrovskej strach, že se mojí přítelkyni něco stane, že ji sejme to auto nějaký.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Vodicího psa koupila od cvičitelky Heleny Nerglové. Zaplatil za něj Úřad práce, a to zhruba čtvrt milionu korun.

Andrea MALÁROVÁ, :
Já jsem volala paní Nerglový Heleně, že mám problémy se psem, jo, což ona mi slíbila, že přijde v úterý. A ona nepřijela. Jo? Potom druhej den mi volala, že přijede. A já říkám, vždyť jsi, vždyť jsi měla přijet už včera, jakože v úterý. No, a už se na to jako vyprdla na to, no. Už prostě nezvedala telefony.

Helena NERGLOVÁ, cvičitelka vodicích psů:
Já jsem bytostně přesvědčená, že problém nastal v tom, že slečna Malárová otěhotněla. Prostě se to tam změnilo. Ona ne..., nevěděla, že nebude schopná při svejch schopnostech a jakožto zcela nevidomá se o dítě sama postarat. A věděla, že bude potřebovat pomoc rodiny. Tam se to změnilo. V tý romský komunitě tam, kde, kde vlastně slečna Malárová žila, tak tam už samozřejmě nešlo si nevšimnout, že k tomu psovi tam je negativní vztah. To nešlo si nevšimnout.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Tak začaly spory. Je pes špatně vycvičený? Anebo ho jen Andrea Malárová nakonec nechce? Ta po zhruba měsíci fenku Meggie odvezla do Prahy do neziskové organizace Helppes.

Zuzana DAUŠOVÁ, Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené:
Psy dělám přes dvacet let, se pohybuju ve vodicích psech. A myslela jsem si, že jsem viděla hodně jako špatnýho, ale když jsem viděla todle, tak to bylo neuvěřitelný. Ta fenka neoznačila jedinej bezbariérovej obrubník, nezastavila, prostě šla, auta neauta, přechod nepřechod. A bylo vidět, že ta fena, že je ve stresu z tohodle toho. Ale ona nevěděla vůbec, co má dělat. Proto jsem řekla, že toho psa musí posoudit soudní znalec. Závěr toho znaleckýho posudku zní, že ten pes není schopen vodit bezpečně, že je nebezpečnej vlastně pro toho, pro toho člověka zrakově postiženýho.

redaktor /citace: znalecký posudek Stanislava BENÍŠKA; soudního znalce/:
"Fena Meggie nesplňuje svými povahovými vlastnostmi a současným stavem cvičenosti kritéria vyhlášky dovednosti vodicího psa."

Andrea MALÁROVÁ, :
Neposlouchala, a dávala jsem jí povely, a když jsem jí řekla vpravo, ona mi šla doleva, no.

Ondřej KOŽÁR, přítel Andrey Malárové:
Ten pes opravdu nezvládá a neumí to, co by měl umět, a to, co vodicí pes má umět. I každýkoli, jakýkoli pes umí povel sedni, lehni, podej pac nebo něco takového.

redaktor /citace: znalecký posudek Stanislava BENÍŠKA; soudního znalce/:
"Na křižovatce u Anděla se fena zastavuje uprostřed křižovatky v tramvajových kolejích a odmítá na opakované povely ze strany majitelky pracovat, a tímto ohrožuje zdraví a život nevidomé majitelce."

Miroslav MELICHAR, Český kynologický svaz:
Nesmí zavádět toho nevidomýho do nebezpečnejch situací. Musí reagovat na překážky vejškový, musí reagovat na vozidla, silnice, musí reagovat na povely doleva, doprava, schody, dolů, nahoru. To jsou zásadní věci. On musí, cvičitel musí naučit pejska, zabránit, aby zabránil vstupu do jakejchkoliv prostorů, který by byly pro toho nevidomýho nebezpečný.

Helena NERGLOVÁ, cvičitelka vodicích psů:
To bylo sehraný divadlo. Ať mi pan Beníšek, který je výbornej třeba ve výcviku stopařskejch psů, ať mi pučí, na týden mi bude stačit, výborně vycvičenýho psa, a já mu ukážu za ten týden, že s ním neudělám zkoušku. Podle mě ta Meggie byla i týraná.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Jak by mohla být týraná?

Helena NERGLOVÁ, cvičitelka vodicích psů:
Elektronickým obojkem. To je strašně jednoduchý. Jdete se psem, dáte mu povel hledej schody, pes se tam začne zatáčet, že je vyhledá, ten, kdo to ovládá, stojí opodál, dostane ránu, pak před kamerou předvedu, že ty schody nevyhledá.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Soudní znalec se vyjádřit nechtěl. Odůvodnil to tím, že bude svědčit u soudu, a proto nemůže říkat svůj názor do televize.
A kdybyste měla toho pejska, co by to pro vás znamenalo?

Andrea MALÁROVÁ, :
Tak, měla bych obrovskou radost, no. Že bych nemusela bejt na nikom závislá, no, ale už prostě, to bylo pro mě to, no, těžký, no. Se s tím vyrovnat. Dodneska, víte co, no, to mám ještě v sobě.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Podobný příběh prožívá i pan Petr Brožek. Ten má už třetího slepeckého psa. Baska také získal od cvičitelky Heleny Nerglové.

Petr BROŽEK, nevidomý:
Třeba nezastavuje na, na přechodech. To, může se stát, že se mnou jde do silnice. Což je absolutně nemyslitelný.
Chodník. Chodník.
No, a další takovej příklad, zatáčky vpravo, doleva, doprava, když dám povely, ...
Vpravo přechod. Přechod. Přechod. Přechod.
... tak se stane, že jdu rovně, chci zatočit doleva, on nezatočí a jde furt někam pryč. Takže jde třeba do trávy. Když jsem s ním na těch eskalátorech, že strašně rychle vyskočí a já jsem třeba ještě na těch schodech, a on už je venku, že jo.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
... jsme to teda viděli. My jsme viděli ...

Helena NERGLOVÁ, cvičitelka vodicích psů:
Viděli jste to, co si z něj udělal pan Brožek. To jste viděli. Co jste to viděli, uviděli, viděli jste to, jak po sedmi měsících si někdy člověk ze psa udělá to, co potřebuje. Pes je pružnej. To není jako počítač, že do toho vrazíte nějakej program a ono vám to tam bude takhle vypadávat.

redaktor /citace: znalecký posudek Stanislava BENÍŠKA; soudního znalce/:
"Pes Basko nesplňuje v současném stavu cvičenosti kritéria vyhlášky - Dovednosti vodicího psa."

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Problém u Baska je ještě jeden. Má totiž nemocné oko.

Petr BROŽEK, nevidomý:
Jel jsem na veterinu a tam se zjistilo, že má prostě na levým oku ten šedý zákal, no. Což jsem z toho byl úplně hotovej, no.

Miroslav MELICHAR, Český kynologický svaz:
Pejsek musí být úplně zdravý. Pokud není úplně zdravý, tak je zde problém, že nebude sloužit tomu nevidomýmu tak, jak sloužit má. Celej život. Oni si na sebe zvyknou, ten nevidomý s tím psem, a bude problém. Tam je obrovská vazba. Obrovská vazba. A co teď s tím? On se ho nechce zbavit, a přitom ten pejsek už mu nemůže sloužit.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Ale vy ho stejně máte rád.

Petr BROŽEK, nevidomý:
Hm. Mám ho rád, no. Jako mám, mám jako hodně velkej vztah k němu a nechtěl bych o něj přijít, no.
Psisko, psisko jedno.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Peníze za vodicího psa proplácí stát, respektive Úřad práce. Neručí ale za to, zda je pes dobře vycvičený. Neprobíhá ale ani žádné nezávislé přezkoušení dovedností psa.

Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí Úřadu práce:
V gesci Úřadu práce České republiky je kontrola toho, zdali byly splněny zákonné podmínky. A tou základní zákonnou podmínkou pro poskytnutí zvláštní pomůcky, tedy v případě vodicího psa, je fakt, že buď ten cvičitel, anebo ta škola je členem mezinárodní organizace, která sdružuje výcvikové školy.

Helena NERGLOVÁ, cvičitelka vodicích psů:
Zákon divnej, hloupej, protože po pravdě řečeno, tuto podmínku může splnit Lojza Novák z Nuslí, kterej ví, že má pes čtyry nohy. Tak to prostě je.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Takových organizací je ale hodně. V některých stačí, když zaplatíte poplatek za členství, v jiných musíte projít důkladným prozkušováním.
Proč nejsou ty organizace přímo vyjmenovány? Protože takových organizací může být celá řada a to členství může vypadat dost různě.

Petr HABÁŇ, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR:
V současné době je ten zákon, tak jak je nastavený, ty organizace striktně nevyjmenovává. Pravděpodobně v době vzniku tady té normy byly třeba jenom jedna nebo dvě ty organizace v rámci Evropy, které vlastně tu záruku tomu státu měly dávat.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Pro slepce to ale znamená velký problém. Stát jim totiž nedává záruku, že je pes dobře vycvičený. Neprobíhá ani žádné nezávislé prozkoušení. Andrea Malárová se nyní musí se cvičitelkou soudit. Zároveň je to ale ona, kdo musí vrátit Úřadu práce peníze, které stát za výcvik jejího psa zaplatil.

Kateřina BERÁNKOVÁ, mluvčí Úřadu práce:
Podstatné je, že ten příspěvek poskytuje Úřad práce tomu konkrétnímu žadateli. Nedává ho tedy té škole nebo tomu cvičiteli. A žadatel se v rámci této dohody zavazuje, že nepřestane tu pomůcku nebo toho pejska tedy využívat v průběhu pěti let. V opačném případě, tedy pokud dojde k tomu, že přestane tu zvláštní pomůcku využívat, tak Úřad práce je povinen požadovat po takovém člověku vrácení buď celé částky, anebo poměrné části toho příspěvku.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
Kolik to bylo?

Andrea MALÁROVÁ, :
To, dvě stě šedesát čtyry tisíc. Úřad práce chce po mně ty peníze. A já říkala, já jsem říkala, vždyť to ono šlo k ní, k ní na účet. No, a teďkons bojím se toho, abych já nedostala žá..., nějakou exekuci.

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
My uvažujeme o tom, že by tu zodpovědnost za ten výcvik, a i ty finanční prostředky, šly skrz příslušné neziskové organizace.

Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka:
A v jakým časovým horizontu zhruba tak to je možné?

Michaela MARKSOVÁ, ministryně práce a sociálních věcí /ČSSD/:
Já bych chtěla, aby se nám povedlo tuto změnu provést v tomto volebním období, kdy za to ještě já mohu ručit.

Ondřej KOŽÁR, přítel Andrey Malárové:
My ty peníze nejsme ani schopni dohromady dát. Není z čeho brát.

Andrea MALÁROVÁ, :
Bojím se toho, aby mi nepřišla exekuce, no. Na, aby mi neblokli účet.

Marek WOLLNER, moderátor:
Pro dnešek se loučím a těším se zase za týden. Díky za pozornost a hezké dny, pokud to půjde.