Nikýsek jednou bude běhat, věří. Aby to vyšlo, zatím pro něj poběží jiní

Březina – Už když přijíždí na svém invalidním vozíčku, na první pohled je jasné, že Nicolas není obyčejné dítě. Narodil se o tři měsíce dřív a za pět let strávil v nemocnicích více času než leckterý člověk za celý život.

"Malý blonďák téměř nemluví, ale navzdory všemu se usmívá. "Nikýsek je velmi pozitivní dítě. Skoro neumí brečet," říká jeho matka Tereza Fagulcová.
Nicolas kvůli mozkové obrně nechodí a problémy má i s pravou rukou. "Lékaři mě už od začátku připravovali na to, že moje dítě bude jiné. Nikdo ale přesně nevěděl jak moc a v čem," líčí Fagulcová. Pětiletý chlapec z malé vesnice na Boskovicku bývá často nemocný a lékařů navštěvuje hned pětadvacet.
Příchod handicapovaného dítěte život rodiny navždy změnil. V současnosti Nicolas nebojuje o život, ale o jeho kvalitu. Postižení ale nepřineslo matce jen špatné věci. "Když jsem byla mladá, bezdětná a bezstarostná, život měl jiný spád. S dítětem, které je jiné, si začnete vážit maličkostí, které byste jinak přehlíželi," usmívá se Fagulcová.
Nicolas potřebuje cvičit, ale nejen fyzicky. Podle jeho matky postižené děti často vnímají svět jako při jízdě rychlíkem a kvůli tomu neudrží u ničeho pozornost. "Když mu budu deset minut ukazovat obrázek kočky a říkat, že tady má oči a tady ocas, tak ho to nebude bavit. Je to nudné a nezáživné," tvrdí šestatřicetiletá žena.