O srdečních záležitostech…

Sešli jsme se v pražské Malostranské besedě. Ztepilý muž v zrcadlových brýlích se v budově dobře orientuje, hrál tu často už s kapelou Zuzky Navarové. Mário Bihári, fenomenální nevidomý muzikant, se sem pořád rád vrací.

Na začátek vyprodaného koncertu si musím počkat. Muzikanti, co na sebe skvěle slyší, projedou zvukovou zkoušku, pomalu se začne scházet publikum. Do Malostranské besedy přicházejí páry i samotní lidé několika generací.
Mária Biháriho, který nastupuje na začátku koncertu jako poslední, v nepřehlédnutelné rudé košili, vítá potlesk. Před sebou má akordeon, za sebou klavír, na oba nástroje hraje virtuózně, citlivě zpívá rytmické i teskné písně. Bachtale Apsa spojuje romské cítění s folkem, popem i jazzem. Energický ohňostroj písní kapely je bez konce – Mário se otáčí na židli od jednoho nástroje k druhému. Až po jedné skladbě hlesne do mikrofonu: „Musím si vydechnout!“ Ale hned začne zpívat další, šansonovou skladbu. Hlavou mi prolétne srovnání se Stevie Wonderem…
Od prvních tónů posluchači v klubu „plují“ s písněmi, pohupují se, tleskají. Pro všechny v...