Otázky kolem dárcovství krve

Radiožurnál
-
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Šest minut po desáté hodině je hostem dopoledního Radiožurnálu primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové doktor Vít Řeháček. Vítejte, dobré dopoledne.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Hezké dopoledne.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Celou hodinu se budeme bavit o krvi. Je něco, co lékaři a vědci o krvi nevědí a potřebovali by to vědět?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Určitě toho je strašně moc, neb poznání je nekonečné a pořád je co objevovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Buďme konkrétnější.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Když to vezmu o tématu, o kterým chceme dneska hovořit, tak otázka umělé krve.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Umělá krev, já jsem si přečetla někde, že spousta mladých lidí věří tomu, že umělá krev už vlastně dneska existuje. Přišlo mi to až úplně neuvěřitelné. Tohle jste někdy, s tím jste byl někdy konfrontován v praxi?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Na tomto tématu se hodně pracuje, mnoho vědeckých témat, týmů na tom pracuje, existují náhražky krve, které dokážou některé vlastnosti krve nahradit. Jsou náhražky plazmy, které dokáží udržet objem, například při nějakém masivním krvácení. Existují už některé typy hemoglobinu, čili červeného krevního barviva, která se dá pacientovi podat a přenáší kyslík to, co dělá taková klasická červená krvinka, ale všechno to má ještě mnoho otazníků a není to, nelze to zavést v současné době do pravidelné klinické praxe, takže bez dárců to zatím nejde.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak jak dlouho budete ještě chodit po rádiích a vyprávět o tom, že je málo dárců?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Já si myslím, že do svého důchodového věku určitě.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A je jich málo?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Dárců, dárců krve bychom potřebovali trošku víc, hlavně těch mladých prvodárců, to znamená tak, jak jste říkala, těch mladých studentů těsně po osmnáctém roku, kteří by se dostali do dárcovství, byli k dispozici a mohli darovat, aby nahradili ty, kteří dárcovství ukončují ať už z důvodu věku nebo z důvodu některých nemocí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vít Řeháček dnes je hostem dopoledního Radiožurnálu. Otázky píšete na www.radiozurnal.cz. Díky za ně.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Odbornou debatu jsme zabředli s Vítem Řeháčkem, primářem transfuzního oddělení, ale k nedostatku železa se určitě se ještě dostaneme. Pojďme trošičku do minulosti. Historie dárcovství je nesmírně zajímavá, přečetla jsem si někdy, že sahá až do roku 1666, jen si neumím představit, jak se tehdy experimentovalo.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ty zprávy jsou, jsou z Anglie a z Francie, kdy v Anglii Richard Lower a ve Francii profesor Denis, což byli pracovníci univerzit, experimentovali s převodem krve mezi dvěma osobami. Začínali samozřejmě mezi zvířaty, mezi psy a údajně oba provedli převod krve mezi lidmi. Nejsou zprávy o tom, jestli byli úspěšní, protože víte, že máte krevní skupiny, které se ne vždy mají rády navzájem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mohli se trefit ale třeba.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Mohli se trefit, přesně tak, a tato metoda se potom v těch šedesátých, sedmdesátých letech aplikovala, ty převody se dělaly, zkoušely se, ale v roce 1678 údajně církev tyto experimenty zakázala, protože byly doprovázeny samozřejmě úmrtím.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
První transfuze byly také, řekněme, o mnoho let později doprovázeny neúspěchy. Co se vlastně v tom organismu děje, když se ta krevní skupina nepotká s tou správnou?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak víte, že máte čtyři základní krevní skupiny, kdo má krevní skupinu nula, tak si automaticky hned po narození poté, co se jeho střevní trakt, nebo náš střešní trakt osídlí bakteriemi, které na svém povrchu mají antigeny, které jsou velmi podobné antigenům těch krevních skupin, tak si náš organismus, kdo má krevní skupinu nula, začne automaticky vytvářet protilátku, přirozenou protilátku anti A, a anti B. A pokud dáte pacientovi s krevní skupinou nula krvinky A nebo B, tak ty přirozené protilátky se na ty krvinky navážou, hemolyzují je a dojde k akutní hemolytické reakci, která končí velmi často špatně.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Můžete to popsat nějak blíže, velmi často špatně, to znamená, co se stane s tím člověkem?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Vzniká akutní hemolytická reakce s akutním šokovým stavem, s poškozením ledvin, s diseminovanou intravaskulární koagulací, čili s rozvratem koagulační kaskády v organismu, šokovým stavem, selháním organismu a ke smrti dojde.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A ten člověk umře na co fyzicky?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ten umře na šokový stav.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Na šokový stav. Vy jste mluvil o těch krevních skupinách, ony byly snad původně jenom tři, jestli se nepletu, je to tak? Nebo vlastně tak, jak šel ten výzkum, tak nejprve byly tři.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ano, to je rok 1900, kdy Karl Landsteiner ve Vídni, vídeňský profesor, který mísil, měl skupinu spolupracovníků, bylo jich asi 30, jestli dobře pamatuju, a mísil navzájem krvinky a plazmu jednotlivých osob. A zjistil, že tyto reakce vykazují tři různé skupiny, nebo tři různé vlastnosti, a rozdělil ty osoby do třech skupinových systémů. A on měl tu smůlu, že v té pracovní skupině nebyl nikdo, kdo měl krevní skupinu AB, a to doobjevili až jeho spolupracovníci Descatello a Sturli v roce 1902, čili o dva roky později, kdy tu skupinu experimentálně rozšířili a tam už to AB bylo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To byl vůbec takový boom ty léta, která zmiňujete, po celém světě. Je to pravda, že Jan Jánský zkoumal krev kvůli psychiatrickým chorobám?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ano. Ano, pan profesor Jánský se domníval, že vlastnosti nebo psychiatrické nemoci jsou závislé na krevně skupinových vlastnostech. A v podstatě prováděl ty samé experimenty, co Landsteiner ve Vídni, akorát, že profesor Jánský to dělal v roce 1904, 1905 a objevil ty samé výsledky, to znamená, že vzájemně přimísení, vzájemně krvinek a plazem jednotlivých osob vykazují čtyři různé krevní skupinové vlastnosti.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ono už je to dnes asi jedno, ale kdo byl první?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Profesor Landsteiner jednoznačně.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vít Řeháček, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové je dnes hostem Radiožurnálu. Byli jsme v minulosti, do současnosti se podíváme za pár minut.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Devatenáct minut po desáté posloucháte dopolední Radiožurnál. Primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vít Řeháček je se mnou ve studiu. Možná bychom ještě mohli trošičku se vrátit do té historie, konkrétně k roku 1859. Co o tom roce říkáte svým studentům?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak až do toho roku 1900, kdy Landsteiner objevil ty krevní skupiny, tak transfuze byla sázka do loterie v podstatě, pokud už se dělala. A existuje z toho uvedeného roku publikace, že podání transfuze je úspěšnější, nebo úmrtí po transfuzi krve je méně četné, nežli po amputacích končetin a po operaci břišní dutiny.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak se, když něco takového objevíte, nebo jak se na to díváte, jak to prožíváte jako lékař s tím vším, co vlastně vy víte a kde je věda?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Je to všechno tak, jak když se člověk podívá do historie, tak si říká člověk, jak s tím mohli žít, jak to mohli přežít vůbec.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A zároveň musí mít asi velký obdiv k těm prvním lékařům, kteří nejenom experimentovali, ale možná byli i díky církvi třeba v ohrožení života?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Jednoznačně, určitě. Vždyť si vezměte v historii Jan Jesenius na začátku sedmnáctého století pitvy, vždyť ty informace se nějak musely, musely ty lékaři nějak získat, že jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak se radši vrátíme do současnosti. Podíváme se na naše dárce. Vy jste mluvil o mladých prvodárcích, že to jsou lidi, které potřebujete nejvíc. Co je, co se týče náboru, věc, která vlastně nejvíc funguje?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Co mám zkušenosti z našeho regionu, tak nejvíc funguje přímo oslovení dárců, kteří chodí darovat, aby přivedli své děti, příbuzné, spoluzaměstnance, kamarády, aby je vzali za ruku, aby jim řekli, podívej se, já jsem byl na odběru, přišel jsem po svých, nebolelo mě to, pojď to zkusit se mnou.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pomohlo by těm lidem třeba, kdyby věděli, že jedna transfuze může zachránit až čtyři lidské životy, kdyby třeba věděli ne úplně konkrétní jména, ale třeba konkrétní diagnózy lidí, kterým pomohli?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tohle už se dostáváme trošku na hranu. Identita mezi dárcem a příjemcem by neměla býti známá. Samozřejmě transfuze se podávají především na masivní krvácení či úrazech a na onemocnění, která jsou spojena s nedostatkem krvinek, krevních deštiček a plazmy, to znamená především onkologická hematologická onemocnění. Čili asi lze říct, že každý dárce v podstatě daruje tomu, kdo tu krev potřebuje.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já se ptám trošku návodně, protože jsem nedávno v jednom restauračním zařízení na toto téma zaslechla argument, že nebude někdo dávat krev jenom proto, aby dárcům orgánů vlastně ještě umožnil dalších pár let na téhle planetě. Což mi přišlo příliš jednorozměrné.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Hm. To se přiznám, že tomu nerozumím.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme si říci, co vlastně s tou krví všechno umíte ve chvíli, kdy ji odeberete, tak jak se ta krev zpracovává a na co dělí?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak ten vak s plnou krví, každý dárce daruje těch 450 mililitrů a v tom vaku, do kterého ta krev teče, je asi 63 mililitrů antikoagulačního roztoku, který zabrání sražení krve. Takže z té půllitrovky se ten vak se dá do centrifugy a díky tomu, že jednotlivé krevní, jednotlivá krevní tělíska mají různou hmotnost, tak se v centrifuze rozdělí, takže v tom vaku pak na spodní části máme červené krvinky, nahoře je plazma a na hranici mezi červenými krvinkami a plazmou je takzvaný bafikout, což je vrstva bílých krvinek a krevních destiček. A protože ty vaky mají hadičky jak směrem nahoru, tak směrem dolů, tak ty červené krvinky se přepustí do samostatného vaku, plazma se přepustí do horního vaku a z toho fabikoutu se po další centrifugaci oddělení krevní destičky, které používáme.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A když se řekne centrifuga, představím si to, co máme na Matějské pouti, je to příliš naivní představa?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Není, je to stejný, jako pokud máte doma nějakou starou ždímačku, tak je to úplně stejný. Má to průměr asi metr a je tam dvanáct míst pro těch dvanáct vaků a asi půlhodinová centrifugace při 3,5 tisících otáčkách nám ty jednotlivé krevní složky krásně oddělí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Která složka z krve lidské, má nejmenší životnost?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Nejkratší krevní destičky, pět dnů. A to je ten problém, proč my musíme odebírat každý den, kdy nelze udělat nějaký ohromný odběr třeba v pondělí a pak do pátku mít ejchuchu a nedělat nic. Skutečně fransfuzka, která zásobuje velké nemocnice, musí odebírat každý den, protože krevní destičky musíme vyrábět každý den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem pochopila, že s těmi destičkami taky těch pět dní musíte neustále pohybovat, je to tak?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ano, každá ta krevní složka, principem toho, proč se plná krev rozděluje, je to, že každá krevní složka se skladuje při jiné teplotě a za jiných podmínek a pro krevní destičky je typické, že se skladují v teplotě 20 až 24 stupňů Celsia a musí se neustále pohybovat, protože oni mají takovou vlastnost, že když se to zastaví, tak se k sobě přiblíží, začnou se na sebe lepit a aktivují se, potom už by ten přípravek nebyl kvalitní.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Potom už jsou nepoužitelné. Primář transfuzního oddělení z Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vít Řeháček je dnes hostem Radiožurnálu. Píšete na www.radiozurnal.cz. Děkujeme za otázky. V druhé části našeho rozhovoru se k nim dostaneme.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
V dopoledním Radiožurnálu se Roman z Brna ptá primáře transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Viděl v Mashi darování krve přímo z člověka do člověka, píše: "Je to nebezpečné, je to teoreticky možné?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Možné to určitě je, a takhle probíhaly transfuze v podstatě až do roku 1915, kdy musel být dárce vedle příjemce. Byli navzájem spojeni nějakou gumovou, případně stříbrnou hadičkou, a ta krev tekla přímo z dárce do pacienta, který tu transfuzi potřeboval. Teprve v roce 1950 byl objeven citronan sodný na použití jako antikoagulační roztok a teprve tehdy se začaly ty krve od dárců odebírat do skleněných lahví a používat jako transfuze tak, jak to známe dneska v těch plastových vacích.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kdyby bylo nejhůř, je možné to provést ještě dneska?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Vojáci to na svých misích občas dělají, ale ne tak, že to je přímá transfuze, ale že ten voják, o které, jehož krevní skupina je známa, pokud třeba není v blízkosti laboratoř, takže ten, kdo má krevní skupinu nula je "univerzálním" dárcem. Jemu se odebere vak krve, protože ty vaky má vždycky zdravotnická služba k dispozici, a ten, ta transfuze se okamžitě podá tomu pacientovi.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když pojede rychlá záchranná služba k nějaké větší havárii, předpokládá se, že bude mít s sebou už přímo nějaké transfuzní vaky, když je to skutečně větší havárie?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
V Česku to není, v Česku to není takhle k dispozici, protože ty dojezdové časy v naší kotlince jsou velmi krátké, tak to zatím není potřeba, byť o tom přemýšlíme, že by to se mohlo vyzkoušet. Ale třeba v Austrálii, kde jsou ty doletové časy vrtulníků a letadel řádově hodiny, tak tam to je běžné, že v letadlech a je to i v Londýně, londýnská záchranná služba má ve svým vrtulníku dvě jednotky erytrocytů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A tam musí být nějaký chladící box nebo něco?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Určitě, určitě, protože ty erytrocyty se skladují v chladničkové teplotě.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Aleš píše: "Jak často se při transfuzi používá jiná krevní skupina než tu, kterou pacient má, respektive, jste nejraději za dárce skupiny nula negativní, nebo je to pro vás úplně jedno?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak to by bylo naprosto ideální, kdyby všichni byli nula negativní, nicméně při transfuzi se vždycky snažíme dodržet krevní skupinu. Pokud nemáme přípravky stejné krevní skupiny, tak se dávají teda přípravky kompatibilní, to znamená, a tam ta kompatibilita je rozdílná. U erytrocytů je univerzálním dárcem nula, čili nula může dát jak A, B, tak AB. A může dát AB, kdežto u plazmy je to naopak. Univerzálním dárcem je krevní skupina AB a ta může zase dát všem ostatním krevním skupinám.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Nepodepsaný dotaz. "Dávám krev od svých studentských let. Nyní plazmu, údajně zhruba padesát odběrů. Mám dotaz, poslední dobou mi někteří lidé říkají, že to může mít neblahý vliv na můj zdravotní stav. Je to všechno fáma?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Pokud dodržuje dárce intervaly tak, jak jsou povoleny, to znamená ty maximální, to znamená odběry plazmy jednou za dva týdny, erytrocyty maximálně pětkrát do roka nebo plnou krev maximálně pětkrát do roka, nejsou žádné publikace, které by naznačovaly, že ti dárci při pravidelném dárcovství jsou něčím ohroženi.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem četla, že když to vlastně překročí tu danou mez, tak člověk si skutečně může ublížit, ale to jsem četla v souvislosti s nějakým komerčním darováním krve, kdy lidi jezdí do Rakouska za úplatu vlastně.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Samozřejmě, pokud dárce nepřizná, že jezdí darovat do dvou center, třeba i do zahraničí, tak samozřejmě při, třeba při té plazmaferéze může dojít k významnému poklesu bílkovin v těle a bílkoviny zahrnutí samozřejmě i imunoglobuliny, čili obranyschopnost, takže to vyloučit nelze.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Další otázka. "Chtěla jsem jít krev darovat, ale protože jsem byla v létě na dovolené v Egyptě, nemohu jít darovat dva roky. Proč jsou ty lhůty tak dlouhé?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak o takhle dlouhé lhůtě nevím. Ale je pravda, že cestování vyřazuje z dárcovství dočasně. Pokud, ale je to z toho důvodu, že v podstatě mimoevropské destinaci se můžete setkat, nebo se mohu dárci setkat s infekcemi, které lze přenést krví. A na základě toho jsou stanoveny intervaly, po jakou dobu, po tu dobu nemůžou ti dárci darovat. Typický je právě veškerá, jsou oblasti s výskytem malárie, kde po návratu z malarické oblasti nelze darovat šest měsíců. A pokud si ale dárce vezme preventivní antimalarika, tak ne vždycky se užívají ta antimalarika tak, jak mají, jak se správně mají a tam ty malarika mohou toho původce malárie čili to plasmodium jakoby skrýt v některých orgánech, takže při užívání antimalarik doporučujeme nedarovat, nebo nevezmeme toho dárce po jeden rok po návratu. Dva roky nevím, možná některá transfuzka si to stanovila, ale to, není to v rámci doporučení.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vít Řeháček odpovídá dnes na vaše otázky, co se týče dárcovství krve. Petra píše: "Pokud mám krevní skupinu AB+, odmítne mě transfuzní skupina jako dárce?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
To je otázka. Každé transfuzní oddělení má určitý plán odběrů, odebírá dárce podle toho, jaká je spotřeba transfuzních přípravků v dané nemocnici, případně v nemocnicích, které zásobuje. A je pravdou, to, jak jsem říkal o té univerzit, univerzalitě krevních skupin, že dárce plné krve, anebo dárce krvinek AB je v podstatě málo žádaný. Čili my dárce AB bereme na krev málo, ale snažíme se jim nabízet odběry plazmy. Protože jak jsem říkal, ty jsou univerzální, tak tu plazmu zase potřebujeme.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
František píše: "Dobrý den, v roce 1984 jsem prodělal žloutenku typy B, na kterou se přišlo náhodou. Je pravda, že už doživotně nemůžu darovat krev?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ano. Osoby, které prodělaly hepatitidu B, tak nemohou nikdy darovat krev.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A pojďme ještě si říci k těm osobám, které jsou vlastně trvale vyloučeny z dárcovství krve, které to jsou?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Těch důvodů trvalého vyřazení z dárcovství je celá řada. Má každá, každé transfuzní oddělení na to má příručku, kterou používá při propouštění dárců k odběru. Jenom, když vyjmenujeme, tak jsou to samozřejmě infekční choroby, bylo řečeno hepatitida B, hepatitida C, samozřejmě pozitivita HIV, chronická onemocnění orgánů, jako jsou závažná onemocnění srdce, jater, plic, ledvin, závažná onemocnění, nádorová onemocnění samozřejmě, rakoviny, hematologická onemocnění. Další zrovna mě to nenapadá. Říkám, je toho velmi mnoho.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když jsme mluvili o tom dočasném vyloučení třeba kvůli návštěvě nějaké cizokrajné země, celkem nedávno se mluvilo o tom, jak se vlastně v indických nemocnicích krevními transfuzemi, které byly kontaminovány virem HIV, nakazilo přes 2 tisíce lidí zhruba. Jak se kontroluje ta krev, aby se něco takového nestalo?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak v Česku samozřejmě dodržujeme legislativu naší a legislativu evropskou, takže každý dárce, každý odběr, při každém odběru je vyšetřen na HIV, hepatitidu B, hepatitidu C a syfilis. Nicméně nelze zapomenout na to, že když ta osoba přijde v období takzvaného infekčního okna, to znamená, když se před dvěma dny nakazí, tak ještě nemusí být vůbec ta infekce detekovatelná, ale už je možné ji přinést na pacienta. Čili pro nás je vždycky velmi důležité, ta důležitá důvěra mezi dárcem a transfuzním oddělení, že ten dárce nám vždycky uvede všechno, co prodělal, ať už se to týká chorob, onemocnění, léků, které užívá, cestování do zahraničí, ale třeba také rizikových sexuálních kontaktů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ještě k těm sexuálním kontaktům. Jak je to vlastně u nás ošetřeno s darováním krve, pakliže chtějí vlastně homosexuálové třeba darovat krev, teď v souvislosti s tou střelbou v Orlandu, tam byla potřeba každá kapka?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak my se dárců neptáme na jejich sexuální orientaci, ani na, ani na náboženskou orientaci, na nic takového. My se jich vždycky ptáme na rizikové aktivity MSM, čili to men have sex with each men, čili ten pohlavní styk mezi muži je jednoznačně rizikovou aktivitou a v Česku jsou osoby, které tento styk měly vyloučeny na jeden rok po posledním styku.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Martin: "Jak je možné, že my občas bývá po darování krve dobře a velmi příjemně?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
To rád slyším a může to být způsobeno těmi endorfiny, které si vylijeme po něčem, co nám bylo libé, co se nám líbilo a i odběr krve může být tímto podnětem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Možná krásná sestřička na transfuzním oddělení.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Vyloučit to nemůžu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vít Řeháček je hostem dopoledního Radiožurnálu. Lukáš mu píše: "Bez problémů jsem pětkrát daroval krev, pošesté jsem uvedl pro mě novou skutečnost, zjistili mi lehkou formu astma a už o mě není zájem." Je opravdu lehké astma důvod odmítnout dárce?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak obecně podle doporučení společnosti pro transfuzní lékařství není, ale protože máme v České republice víc než 70 zařízení transfuzní služby, které odebírají krev a ty si mohou stanovit svoje pravidla na přísnější bázi, tak je možné, že můžete být z dárcovství v daném zařízení vyřazen.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jana píše: "Má auto s nápisem "převoz krve" nějaká privilegia, převáží se skutečně takto urgentně krev?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ano, krev se občas urgentně převáží, protože nejenom, máme nejenom krevní skupiny A, B, nula, ale máme i další krevní skupinové systémy a vzácně se vyskytne pacient, pro kterého se velmi obtížně shánějí transfuzní přípravky, a když to urgentně potřebuje, tak záchranná služba má některé vozy označené nápisem "převoz krve", a pokud má legálně umístěný maják tak, jak je to podle legislativy, tak ho může pro tento účel využít.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Karel z Českých Budějovic píše: "Chtěl bych se pana primáře zeptat, jakou DNA bude mít člověk, který dostane při transfuzi moji krev, bude mít DNA svoji a taky mojí?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
To je složitá otázka. Tady záleží velmi na tom, za jak dlouho se necháte vyšetřit tu DNA po transfuzi. Samozřejmě DNA je proteinová struktura, která se z organismu vyloučí a za nějaký čas určitě tam detekovatelná nebude. Bez prostředně po transfuzi by určitě detekovatelná byla.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Lenka píše: "Jsem žena, je mi 38, vážím 51 kilo, přemýšlím o dárcovství, ale to, co mě brzdí je můj nízký tlak v důsledku něhož mívám mdloby. Mám se obávat darování krve?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak posluchačka se táže správně. Minimální hmotnost, kterou dárce musí mít v České republice je 50 kilogramů, čili někdy říkáme...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže je kilo nad normou.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Ano, my říkáme, vezměte si cihlu do kapsy, nicméně všechny transfuzní, všechna transfuzní oddělení dárce převažují před odběrem, takže nelze odebrat osobu, která má méně než 50 kilogramů. A s tím tlakem je to také tak. Tlak před odběrem se samozřejmě měří, je stanovena určitá hodnota, ta spodní není stanovena číselně, ale i osoby i s nízkým tlakem darovat klidně mohou, protože před odběrem dárcům doporučujeme, aby vypili vždycky minimálně půl litru tekutiny, aby si organismus po odběru toho půl litru krve měl odkud vytáhnout vodu, nebo tu tekutinu. A většinou mdloby nenastanou. Samozřejmě vyloučit to nelze, prvodárci občas kolabují, ale většinou ty sestřičky jsou poučeny, jak se mají o prvodárce postarat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A je to pravda, nebo pověra, že z těch nízkotlakých to teče méně?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak samozřejmě, protože když ten dárce leží na lůžku, je asi půlmetrový rozdíl mezi předloktím a tím odběrovou váhou, na které je vak, tak samozřejmě, když má člověk nižší tlak, tak jakoby ta rychlosti průtoku je nižší, nežli u osob, který mají tlak vyšší.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ještě otázka bez podpisu. "Chtěla jsem se zeptat, jestli mohu darovat krev, když jsem sama při operaci krev dostala?"

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Můžete darovat šest měsíců po transfuzi nejdříve.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je tady několik otázek, které směřují k vašim zkušenostem se Svědky Jehovovými v návaznosti právě na transfuze krve?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Svědci Jehovovi, tam to je téma spíš na příjemce transfuze. Svědci Jehovovi transfuzi alogenní krve neakceptují, ale akceptují vlastní krev, která je odebraná v průběhu operace pomocí takzvaného přístroje toho self saver, kdy ten přístroj odebírá krev z operační rány, nějakým způsobem ji ošetřuje, promývá, očišťuje a ty červené krvinky se tomu pacientovi vrací okamžitě na místě. A část dárců, nebo pardon, část pacientů Svědků Jehovových akceptuje i normovolemickou hemodiluci, což je zas metoda anesteziologů, kteří už na operačním sále odebírají ze žíly pacientovi krev do vaků, ty vaky zůstávají vedle pacienta a ten úbytek objemu se hradí náhradními nějakými roztoky, aby se udržel normální tlak.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pane primáři, poslední slovo. Pokud jsme někoho naším rozhovorem přesvědčili, že se stane prvodárcem, co má teď dělat?

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Tak buď se může zapojit do akce Daruj krev s Českým rozhlasem na stránkách Českého rozhlasu, anebo ať si na stránkách, internetových stránkách nemocnice, kde by chtěl darovat, najde ikonku transfuzního oddělení, kde je popsána metoda, jak se může stát dárcem krve, jaké podmínky musí splnit, co to obnáší a jsou tam většinou i informace koho nemůže, kdo nemůže být odebrán, nebo případně za jak dlouho může být odebrán po daném nějakém nemoci, léčivu a tak dále.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pokud to máte nedaleko, odběr se může odehrát přímo v oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové u primáře Víta Řeháčka. Byl hostem Radiožurnálu. Díky za to, ať se vám daří.

Vít ŘEHÁČEK, primář transfuzního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové:
Já moc děkuju za pozvání.