Plavání handicapovaných se sportovním klubem Kapři z Jindřichova Hradce

ČT 24
-
Radim BÁRTŮ, moderátor:
Šestnáct let už se učí handicapované děti i dospělí plavat se sportovním klubem Kapři z Jindřichova Hradce. Za ty roky se volnost pohybu ve vodě osvojily desítky lidí s tělesným či mentálním postižením. Pod občanským sdružením Otevřená okna jich v současné době pravidelně plave dvaatřicet a do bazénu se noří třikrát za týden. Sportovnímu klubu Kapři, který se takové činnosti věnuje jako jediný v regionu, ale chybějí dobrovolníci.

Eliška ČERMÁKOVÁ, redaktorka:
V každodenním životě se třiadvacetiletý Adam Jůna neobejde bez invalidního vozíku nebo pomoci druhých, když ale po nezbytné rozcvičce nechá své křeslo na břehu a ponoří se do bazénu, už nikoho nepotřebuje. Na hladině i pod ní se cítí doslova jako ryba ve vodě. Vždy tomu tak ale nebylo.

Adam JŮNA, plavec:
Bál jsem se samozřejmě ze začátku hodně, hodně, stálo to hodně slziček, takže jako i hodně uplácení, ale přece ty začátky jsou vždycky těžký, al nějak jsme se přes to přenesli a plavu do dneška.

Eliška ČERMÁKOVÁ, redaktorka:
Adam se narodil s rozštěpem páteře. S plaváním začal v šesti letech a dva měsíce trvalo, než se odvážil pohybovat ve vodě sám. Teď pro něj není problém zvládnout i kilometr za jeden trénink. Vděčí za to hlavně svému otci, bývalému plavčíkovi a dnes trenérovi handicapovaných plavců a svému synovi zase Ivan Jůna vděčí za to, že se na tuhle činnost vůbec dal.

Ivan JŮNA, trenér SK Kapři:
Myslím si že, to je hodně důležitý jaksi po tej psychickej stránce, ale to, že mají možnost se vyrovnat spolu..., kamarádům, spolužákům, jo, protože dokážou vlastně to, co dokážou i zdravý děti. Tak to si myslím, že je hrozně moc dobře a v tom kolektivu mají potom možnost i líp zapadnout, což není vždycky jednoduchý.
Ruce natažený dozadu, tak, to je ono a výkop nahoru.

Adam JŮNA, plavec:
Našel jsem si samozřejmě kamarádů spoustu díky tomu, ale samozřejmě plavání je relax vlastně, že jo, mělo by to hlavně bavit. Pokud jako nebaví, to je jako se vším všudy, takže když to nebaví, tak to nemá vlastně cenu dělat.

Eliška ČERMÁKOVÁ, redaktorka:
V jindřichohradeckém bazénu teď se sportovním klubem plave dvaatřicet handicapovaných. Učí se podle speciálního metodického plánu. Bez trpělivosti, píle a potřebného nadšení se neobejde žádný z plavců. Odměnou jim je pocit volnosti a svobody. Většině z nich ale musí pomáhat dobrovolníci. Těch má teď klub patnáct, to ale nestačí.

Ivan JŮNA, trenér SK Kapři:
Co mě teda opravdu trápí, je nedostatek dobrovolníků. Překvapuje mě, že, teď to možná bude znít špatně, že na středních školách je prakticky poslední tři roky nulový zájem o tuhle tu činnost.

Eliška ČERMÁKOVÁ, redaktorka:
To ale není případ studentky Střední zdravotnické školy Kateřiny Vránové, která pravidelně v bazénu handicapovaným plavcům pomáhá už čtyři roky.

Kateřina VRÁNOVÁ, dobrovolnice:
Zatím mě to strašně baví, protože aspoň vím, že někomu pomáhám a naplňuje mě to. Nejsem taková ta, která řekne, že nemá čas. Alespoň si myslím, že dělám něco užitečného.

Eliška ČERMÁKOVÁ, redaktorka:
Své dovednosti plavci z jindřichohradeckých Kaprů zúročí i na závodech. Sami plaveckou soutěž letos zorganizovali už pojedenácté. Mezi dvaapadesáti sportovci se neztratil ani Adam Jůna, když skončil ve své kategorii na třetím místě. Pro Českou televizi Eliška Čermáková, Jindřichův Hradec.