Po oslepnutí začala Renata Rucká pomáhat druhým

Renata Rucká (62) tušila už před více než dvaceti lety, že oslepne. "Teď vím, že i nevidomí mohou normálně žít," říká. Vypořádat se se ztrátou zraku jí pomohla mj. aktivní pomoc hendikepovaným, k níž ji přivedl druhý manžel, speciální pedagog Pavel Wiener.

"Narodila jsem se s vadami sluchu a prorůstáním pigmentu do sítnice. Ovšem diagnózu jsem se dozvěděla až v šestnácti. Lékař mě tehdy zároveň uklidnil, že budu vidět sice špatně, ale pořád stejně. Jenže po čtyřicítce, v polovině 90. let, se mi zrak začal výrazně horšit. Když mi řekli, že mi už nepomohou, lehla jsem si do postele a přála si neprobudit se," líčí paní Renata.

Přesto tvrdí, že v něčem měla i štěstí. Děti v tu dobu již odrostly, s manželem si rozuměla, kolegové v knihovně, kde pracovala, jí vyšli všemožně vstříc. S touhle podporou se nepřízni osudu postavila.

"Lhala bych, kdybych tvrdila, že je snadné, když člověku mizí a nakonec úplně zmizí svět před očima. Přichází stesk. Chcete znovu vidět milované...