POHNUTÝ OSUD: Náměsíčníka Davida Drahonínského zachránilo taekwondo

Svět se mu zhroutil. Patřil mezi největší naděje českého taekwonda, v šestnácti získal na juniorském mistrovstvírepubliky stříbrnou medaili. Byl ale náměsíčný, což se naplno projevilo v dubnu roku 1999. Zřítil se z balkonu bytu ve třetím patře. A přece to nebyl konec. Přežil, odmítl tenhle závod zabalit a jako vozíčkář se začal prosazovat v lukostřelbě, dokonce získal zlatou a stříbrnou medaili na paralympijských hrách.

Ten černý den by on a jeho nejbližší nejraději vepsali černou křídou do komína. Nebo spíš černou noc, protože ve čtyři ráno se v Suchdole nad Lužnicí ještě nebudí ani kohouti. Neprobudil se ani on. A přesto se vydal na noční pouť po bytě. Pamatuje si pouze něco. "Vrátil jsem se utahaný z tréninku taekwonda, které jsem dělal rok a půl a strašně mě bavilo. Navíc mě začala bolet hlava, tak jsem sebou praštil do postele a usnul. A probudil jsem se v nemocnici," přibližuje David Drahonínský, nyní dvaatřicetiletý, chmurné chvíle ze dne, kdy mu chybělo něco přes měsíc do sedmnáctých narozenin. Jako zakopaný v písku

Oslňovalo jej bílé světlo, kolem se točili lékaři. "Ptali se, co se mi stalo, já nevěděl. Chtěli, abych hýbal rukama nohama, ale nešlo to. Cítil jsem se jako zakopaný v písku. Ani mluvit jsem nemohl, protože jsem měl nosem prostrčenou dýchací hadičku. Tak jsem jenom kroutil hlavou nebo kýval. Pak mi řekli, že jsem náměsíčný a že jsem spadl ze třetího patra. A že mě těžce zraněného hned po pádu našli mamka s bratrem, táta pracoval v Praze," líčí.