Pomůžete mi s obálkou? Jak se volí, když nevidíte

Jan Příborský z Olomouce příští týden oslaví jednasedmdesát let. Patří mezi poctivé voliče, po revoluci nevynechal ještě ani jednou.

"Za plentu ale nechodí sám, je totiž nevidomý. K volbám ho doprovází jeho žena Marie.
K druhému kolu prezidentské volby na Základní školu Nedvědova s ní ale nešel.
"Manželka bude v jiné frontě než já, protože má jiné příjmení. Mohl bych tedy požádat o pomoc vás?" překvapil mě pan Příborský a já samozřejmě souhlasila.
Když jsme přišli na řadu, členové komise souhlasili, že mohu za plentu s ním.
Jan Příborský mi prozradil jméno svého favorita a já vložila lístek do obálky.
Je zvláštní si uvědomit, že nemá jinou možnost, než mi prostě důvěřovat.
Do urny už vhodil svůj hlas sám.
"Nevidomí si vždycky mohou vzít někoho za plentu. Musí si ho ale přivést, komise jim v tomto nepomůže," vysvětlil.

Někteří si poradí sami
Někteří zrakově postižení ale chtějí být zcela samostatní.
"Vím o jedné paní, která má volební místnost blízko, takže si tam nejdřív vyzvedne lístky, vezme je domů a naskenuje do počítače. Program jí je přečte, ona si vybere a znovu zamíří k volbám jen s jedním lístkem," popsal Jan Příborský.
"Nebo znám člověka, který zase požádal komisi, aby mu dala každý lístek do jedné ruky a prozradila mu, ve které má jakého kandidáta, a on si pak za...